Analýza: Mytologie superhrubé mzdy. Její zrušení nižší daně spíše nepřinese

V posledních týdnech si o svou pozornost opět řekla takzvaná superhrubá mzda. Terminus technicus, který se vžil pro označení celkových nákladů na práci, je s námi už přes 12 let a zůstane s námi dál. Politická debata, která dnes o superhrubé mzdě probíhá, je jen o způsobu, jakým se bude vypočítávat zdanění našich výdělků. A dokud o něm nebude finálně rozhodnuto, ani nemůžeme říci, kdo, zda a o kolik si v důsledku případné změny polepší.

Pojďme to vzít jedno po druhém. Když někdo slibuje, že zruší superhrubou mzdu, vlastně tím říká, že zruší odvody zaměstnavatelů do sociálního a zdravotního systému za své zaměstnance. Podnikatelé by jistě takovou věc uvítali, protože tento druh daňové zátěže je u nás naprosto enormní. Jenže nic takového se konat nebude. Sociální i zdravotní pojištění budou firmy za své zaměstnance platit i nadále.

Takzvané zrušení superhrubé mzdy znamená pouze to, že se (pokud projde) změní způsob výpočtu daně z příjmů ze závislé činnosti, tedy ze zaměstnaneckých mezd. Superhrubá mzda dnes tvoří základ pro výpočet této daně, která je stanovena sazbou 15 procent. Ale pozor, skutečné zatížení našich výdělků může být nakonec úplně jiné. V první řadě záleží na tom, jaké odčitatelné položky od základu daně lidé uplatňují. Daňový základ si totiž můžete snížit například o úroky zaplacené za úvěr na bydlení, o částku naspořenou v rámci různých typů životního pojištění a spoření na penzi, dary a podobně.

Snížení daní? Spíše ne než ano

To ale není vše. Vypočtená daň se dále snižuje o slevy jako základní sleva na poplatníka, sleva na vyživované děti, na manžela či manželku bez zdanitelných příjmů, na studenta a tak dále. Výsledná daňová povinnost může být klidně nulová, ale i vyšší než ona nominální patnáctiprocentní sazba. Ve skutečnosti je náš daňový systém stále trochu progresivní. To znamená, že vyšší výdělek je daněn vyšší procentní sazbou daně. Záleží zkrátka na tom, jak vysokou máte mzdu, o kolik si můžete snížit daňový základ a jaká je celková suma slev na dani, které můžete uplatnit.

Co se stane, když zrušení superhrubé mzdy (ve skutečnosti ale jen změna výpočtu daně z příjmů) projde? V tuto chvíli nevíme. Z úst vládních představitelů jsme zatím slyšeli jen sliby, že díky tomu nám všem čisté mzdy vzrostou. Dokud ale nic není na stole, jsou to všechno jen dohady a spekulace. Je ale velmi pravděpodobné, že pokud se daň bude vypočítávat jen z hrubé, a nikoli ze superhrubé mzdy, zvýší se sazba daně. Nejčastěji se hovoří (a v minulosti také hovořilo) o 19 procentech.

Je to logické. Pokud by stát pouze snížil základ daně, aniž by zvedl její sazbu, dramaticky by to pocítil na příjmové straně svého rozpočtu. Výrok Andreje Babiše o 15 procentech lze brát spíše jako přeřeknutí, případně jako vypuštění průzkumného balonku ve smyslu „co na to řeknou experti“. A ti hned spočítali, že by tak státní rozpočet přišel asi o 90 miliard korun. Ale pouze za předpokladu, že odčitatelné položky i slevy na daních zůstanou nezměněny.

Vlk se nažral, sazba zůstala patnáctiprocentní

Jestliže by ale skutečně nakonec patnáctiprocentní sazba dostala zelenou, je velmi pravděpodobné, že by vláda právě do odčitatelných položek a slev musela sáhnout, aby někde onen příjmový výpadek pokryla. Nebo by musela zvýšit jiné daně či zavést nové. Jenže kde, když vláda v posledních letech dodatečně zdaňovala kdeco –⁠ od tabáku a lihovin až po technické rezervy pojišťoven?

Z toho vyplývá, že je úplně jedno, jestli stávající výpočet daně z příjmů zůstane zachován, nebo se jejím základem stane hrubá mzda. Zdanění superhrubé mzdy se zrodilo jako jakýsi prapodivný kompromis v době, kdy ODS měla jako vlajkovou loď svého programu zavedení rovné daně. Život si tenkrát ovšem trochu zkomplikovala tím, že rovnou vypálila i sazbu ve výši 15 procent. Až později jejím politikům došlo, že by to znamenalo nezanedbatelný výpadek rozpočtových příjmů, a tak se zrodilo řešení v podobě zdanění superhrubé mzdy. V zájmu zachování nominální patnáctiprocentní sazby.