Tady všechny stopy končí: Ve vesničce Vesec viděli Járu Cimrmana naposledy
Výběr redakce
Také znáte ten pocit? Někam přijdete a jako byste tam už někdy byli. V malebné vesničce Vesec u Sobotky v Českém ráji se to stane asi každému. Tohle místo si totiž oblíbili filmaři, a tak stačí jen přivřít oči a hned vidíte Járu Cimrmana nebo nezbedného Vaška, který s tatínkem leze na skály — tajně, aby maminka nevěděla.
Filmaři Vesec objevili už v roce 1948, kdy se točila veselohra Vzbouření na vsi. Film o tom, jak pokrok přichází i do těch nejzapadlejších koutů, se sotva mohl točit někde jinde. Už v polovině dvacátého století to tam vypadalo jako v lidovém skanzenu a díky památkové ochraně jako by se tu čas zastavil i dnes.
ČTĚTE TAKÉ: Místo uhlí zlato: Cenné ozdoby v půdě na Chomutovsku čekaly na objevení tisíce let
Vesec je stále doslova trojrozměrnou učebnicí lidové architektury Českého ráje. „Typickým znakem jsou sdružená okna, která jsou v dolní části větší. V horní části jsou menší, samozřejmě, a mohou také být dělená na čtyři tabulky, nebo jsou jenom jednoduchá. Chloubou každé roubenky bývala takzvaná lomenice, prkna vyskládaná ve štítu podle místních nepsaných pravidel,“ vysvětluje Hana Macháčková, etnografka Regionálního muzea a galerie Jičín. A doplňuje: „Typickým prvkem je v dolním pásu středový čtverec nebo středový obdélník ze svisle skládaných prken a klasovitě skládaných krajových polí. Význam to mělo estetický, jediný praktický význam to mělo, že lomenice byla trochu vysunutá dopředu, aby chránila stěnu.“
Kolik filmů ve Vesci poznáš, tolikrát jsi divákem
Vyrostlo tu ale i několik zděných domků a paradoxně právě ty se nejvíc proslavily na plátnech kin i na televizních obrazovkách. Při pohledu na jedno z bílých stavení se vám nutně vybaví obchod z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Sem se jezdívalo pro cukr, ve kterém maminka nezbedného Vaška bůhvíproč nacházela mravence. U dveří nám místní kronikářka Marie Šimůnková připomíná jednotlivé scény. „Tady byl ten vchod do obchodu, po dvou třech schůdcích se vcházelo dovnitř, zacinkal zvoneček, pánové tady měli zaparkovaná kola a ujížděli s nákupem směr les.“
Poznáváte obchod z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny? Zdroj: archiv CNN Prima News
Ve stejném filmu si opakovaně zahrála i místní náves s hasičskou zbrojnicí. Cestu kolem ní zná z filmu taky každý, jezdila po ní hasičská stříkačka Máňa – zdejší chlouba. Akorát tedy ona nebyla úplně zdejší, byla půjčená z nedaleké obce Železnice.
Ale zpátky k bílému domku, ten se objevil i v dalším slavném filmu — Jára Cimrman ležící, spící. Bylo v něm muzeum peří, ve kterém návštěvníky provázela tajemná stará dáma v neopakovatelném podání Valerie Kaplanové. „V té době byly naše vlastní děti školního věku a celý den lítaly někde po návsi, jezdily na kole atd. Ale jakmile se natáčelo a byla tady paní Kaplanová, tak všechny děti se držely doma, protože se jí hrozně bály. A přitom paní Kaplanová byla taková milá paní a velice ráda se tady procházela,“ vypráví dál v pořadu Prima Česko kronikářka.
Poslední stopy po největším Čechovi
Filmaři tehdy Vesec přejmenovali na Liptákov a natáčeli ve zdejším domě s balkónkem. Dole byl podle scénáře hostinec, nahoře školní třída. „Tady byla ta obecná škola, kde pan Zdeněk Svěrák vyučoval a zároveň měl krásný výhled z balkónku a sledoval, co se děje ve vsi. Známá je scéna, kdy říká: ‚Děti, teď si řekneme naše velikány.‘ A sám se připsal na poslední místo. A pak je tam další záběr, kdy hledí z balkónu na náves, kde se srocují občané – to byl okamžik, kdy byla vyhlášena první světová válka,“ líčí scénu kronikářka.
Čtěte také
Právě tady u Vesce podle autorů filmu stopy po fiktivním českém géniovi definitivně mizí. Konrád udělá čáru, Maruška odstartuje, děti počítají... tak nějak to bylo, přesně 26. července 1914, kdy byl Jára Cimrman naposledy spatřen (poslední cimrmanovská hra České nebe toto filmové tvrzení vyvrátila).
Filmů bylo ale ve Vesci natočeno mnohem víc. Místní vzpomínají, jak se celé prázdniny vozili na kolotočích, když se tu natáčel dětský muzikál Přijela k nám pouť, a zdejší lidová stavení se objevila i ve slavné pohádce S čerty nejsou žerty. A určitě přijdete i na některé další. Jen při návštěvě respektujte soukromí místních obyvatel. Ne všichni jsou nadšeni ze zvědavých turistů, kteří jim často bez svolení vlezou na zahradu nebo koukají do oken.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Bavič Petr Novotný otevřeně: Syna už nepřevychovám. Ve vězení jsem za ním nebyl
