Foto: Profimedia.cz
Ministerstvo financí o zvýšení slev na dani neuvažuje. Bylo by to prý rozpočtově nezodpovědné.
Když to dobře půjde, od nového roku se změní výpočet pro daň z výdělků zaměstnanců. Namísto superhrubé mzdy se totiž základnou stane mzda hrubá. Lidé prý díky tomu ušetří pár stokorun měsíčně a erár to nezruinuje. Stát nám totiž každoročně sebere na daních stále vyšší část mzdy. Důvodem je neměnná výše slev na daních. Některé se nezvyšovaly i více než deset let.
Český zákon o dani z příjmů fyzických osob zná celkem deset různých typů slev na dani. Jejich smyslem je zvýhodnit daňové poplatníky, kteří například pečují o nezletilé děti, mají nějaké zdravotní postižení nebo manžela či manželku bez příjmů. Díky těmto slevám se konečná daňová povinnost může pohybovat od nuly až třeba do pětadvaceti procent z hrubé mzdy v závislosti na tom, jak vysoký příjem máte a kolik různých slev můžete uplatňovat.
Jestliže ale stát tyto slevy pravidelně nevalorizuje (nezvyšuje jejich hodnotu) tak, aby kopírovaly například růst průměrných výdělků, vede to automaticky k tomu, že se zvyšuje procento ze mzdy, které odvádíme státu. Základní slevu na poplatníka, která činí 24 840 korun ročně (2070 měsíčně), stát zvýšil naposledy v roce 2012. Jenže od té doby se průměrná mzda zvýšila o 36 procent, zatímco zmíněná sleva se prakticky už devátým rokem nezměnila.
K tématu
Co to tedy znamená? Pokud vyjdeme z aktuální výše průměrné hrubé mzdy 34 077 měsíčně, pak člověk, který uplatňuje pouze základní slevu na poplatníka, inkasuje čistou mzdu ve výši 25 577 korun. Jestliže by však zmíněná sleva vzrostla od roku 2012 ve stejné výši jako průměrná mzda, byl by v našem jednoduchém příkladu čistý výdělek o 745 korun měsíčně vyšší. Ročně tak kvůli neochotě státu přizpůsobovat růst slev na dani růstu mezd přijde tento konkrétní daňový poplatník téměř o devět tisíc korun.
Rozdíl? Přes deset tisíc ročně
„Tento jev se v ekonomii popisuje jako taxflace. Pokud rostou nominální příjmy, ale stát adekvátně nezvyšuje slevy na daních či odčitatelné položky od základu daně, pak se zvyšuje daňové zatížení výdělků. V uvozovkách nejlepší na tom je, že stát nemusí hnout ani brvou, aby si dokázal takto zajistit vyšší daňové příjmy,“ řekla CNN Prima NEWS Veronika Hedija, ekonomka z jihlavské Vysoké školy polytechnické.
Problém nevalorizace se ale netýká jen základní slevy na poplatníka, nýbrž prakticky všech dalších. V poslední dekádě zůstala beze změny sleva na manžela či manželku bez příjmů (24 840 korun ročně), na držitele průkazu ZTP/P (16 140), na jeho manžela či manželku bez příjmů (49 860), na poplatníka s I. a II. stupněm invalidity (2 520) se III. stupněm invalidity (5040) nebo na pracujícího studenta (4 020).
Od roku 2012 se neměnila ani sleva na poplatníka, který je zároveň pracujícím důchodcem (24 840). Jediná citelnější změna nastala u slevy na vyživované děti, u níž stát teprve až v roce 2015 zohlednil jejich počet ve společné domácnosti. Tehdy bylo možné na první dítě odečíst slevu ve výši 13 404 za rok, na druhé 15 804 a na třetí a každé další 17 004 korun. Aktuální úroveň slev je 15 204, 19 404 a 24 204 korun ročně.
Pojďme tedy výše uvedený příklad mírně upravit. Vezměme v potaz poplatníka s průměrnou mzdou, dvěma nezletilými dětmi a manželkou bez zdanitelných příjmů. Jeho čistá mzda letos činí 30 511 korun. Pokud bychom ale zohlednili u všech slev na daních valorizace, ke kterým mělo od roku 2012 dojít, pak by čistý měsíční výdělek představoval 31 411 korun. Rozdíl v tomto případě už dosahuje rovných devět stovek za měsíc neboli 10 800 korun za rok.
Máme daňovou progresi
Ministerstvo financí ale odmítá, že by se daňová zátěž kvůli léta neměněným slevám na daních zvyšovala a odvolává se právě na chystané zrušení výpočtu daně z příjmů, kde jako základ slouží superhrubá mzda. „Vláda v souladu se svým programovým prohlášením předpokládá, že dosáhne svého záměru na zrušení takzvané superhrubé mzdy. Toto opatření je provázeno úpravou sazby daně z příjmů fyzických osob tak, aby pro všechny poplatníky této daně znamenalo snížení jejich odvodové povinnosti o jeden procentní bod. Vyjednávání o zrušení superhrubé mzdy bude pokračovat spolu se sestavováním rozpočtu na příští rok,“ řekla CNN Prima NEWS Anna Fuksová, mluvčí resortu financí.
K tématu
S takovým postupem ovšem nesouhlasí Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank. „Stát by se namísto složitých změn ve výpočtu daně z příjmů, na jejímž konci je pár ušetřených stokorun měsíčně, měl zaměřit právě na slevy na dani a ty aktualizovat podle vývoje mezd,“ uvedla pro CNN Prima NEWS. Podle ní lze právě i slevy na daních navíc používat jako nástroj sociální politiky, kdy stát může úlevami pomoci těm, kteří jsou například i v právě probíhající ekonomické krizi postiženi nejvíce.
Také Helena Horská upozorňuje na navyšování daňové zátěže, které pramení z nevalorizace daňových slev. „Díky tomu se efektivní mezní sazba daně zvyšuje adekvátně tomu, jak se zvyšuje příjem poplatníka,“ dodala. To znamená, že vyšší výdělky jsou reálně podrobovány vyšší sazbě daně než patnáct procent, která je zakotvena v zákoně o daních z příjmů fyzických osob.
Od práce k majetku
O zvýšení základní daňové slevy na poplatníka se ale diskutuje a její navýšení na rovných třicet tisíc korun podporuje i šéf odborů Josef Středula. Podle resortu Aleny Schillerové (za ANO) by ale takový krok měl značné rozpočtové dopady, a to bez odpovídající kompenzace.
„Odhadujeme negativní dopad takového návrhu na veřejné rozpočty ve výši 19,6 miliardy korun, a to již po zahrnutí pozitivního vlivu na výběr daně z přidané hodnoty z důvodu vyššího disponibilního příjmu poplatníků. Z tohoto pohledu by vedl k dalšímu rozvolnění fiskální odpovědnosti, ke které byla vláda nucena přistoupit při záchraně a oživení ekonomiky po pandemii COVID-19,“ vysvětlila Anna Fuksová.
K tématu
Podle hlavního ekonoma ING Bank Jakuba Seidlera je sice valorizace daňových slev zajímavým bodem, z hlediska potřeby zreformovat celý daňový systém jde však o kosmetickou změnu. „Ono by se zase hledalo, kde daně zvýšit, aby byl výsledný efekt rozpočtově neutrální. Jsem ale přesvědčen, že náš daňový systém potřebuje výraznější změnu. A to tak, abychom se přesunuli od zdanění práce k vyššímu zdanění majetku,“ uvedl Seidler pro CNN Prima NEWS.
Hlavní ekonom ING Bank poukazuje na to, že daňové zatížení pracovní síly je u nás jedno z nejvyšších v rámci Evropské unie i OECD, naopak majetek u nás nepodléhá zdanění téměř vůbec. „I s ohledem na to, jak malá je výtěžnost majetkových daní a vysoké náklady na jejich výběr,“ dodal. Podle něho je ale problematické vyšší majetkové daně prosadit, protože jde o politicky velmi citlivé téma.
