Na kontroly covid pasů v restauracích si zvyknete. Je to nutné zlo, utěšují Čechy Rakušané

V Rakousku aktuálně platí povinnost se prokázat platným dokladem o negativním testu, dokončeném očkování nebo prodělání koronaviru při návštěvě stravovacích zařízení, hotelů či některých volnočasových aktivit, jako jsou pouťové atrakce nebo akvária. Ve Vídni je kvůli zhoršující se epidemické situaci platnost PCR testů kratší než v jiných rakouských regionech. Podle provozovatelů ale kontroly nejsou ve výsledku tak velkou překážkou, jak se původně domnívali.

„Samozřejmě je to zátěž navíc pro personál, zvlášť když je hostů hodně a pracovníků na place málo. Na druhou stranu nechceme, aby se z naší kavárny stalo něco jako ohnisko nákazy. Tu minutu až dvě na kontrolu certifikátů si vždy uděláme, je to bezpečnější a sami jsme potom klidnější,“ řekl redakci CNN Prima NEWS Tobias Klaas, který provozuje kavárnu v centru Vídně.

Přiznal, že zpočátku byl spíše proti kontrolám dokladů, hlavně kvůli tomu, že by podobná vstupní podmínka mohla odradit potenciální hosty, kterých je během pandemie pomálu. S podzimním nárůstem nákaz ale nakonec hodnotí opatření jako rozumné. Českým restauratérům by vzkázal, aby na kontroly rovněž přistoupili.

„Dá se na to zvyknout a zařadit to do pracovní rutiny. Musí ale chtít i hosté. Řekl bych, že Rakušané tohle pravidlo přijali za své a automaticky po usazení vytahují mobilní telefony a občanky, aby mohli dokázat svou bezinfekčnost a rovnou si bez zdržení objednat. Když obě strany přistoupí na opatření, jde všechno hned rychleji a ku spokojenosti všech. Turisté se naopak většinou nechají nejdříve vyzvat,“ popsal Klaas.

Občas se ale stalo, že se v jeho podniku objevili hosté, kteří odmítli předložit své covid pasy. Pro personál kavárny šlo potom o nepříjemné zdržení.

„Problém není, že musíme kontrolovat certifikáty, ale že tu a tam přijde člověk, který na výzvu nepřistoupí a komplikuje pak všem práci. Naštěstí se to neděje tak často, ale když už, poté většinou následuje krátká slovní přestřelka a dramatický odchod zákazníka. Na to se už zvyká hůře, ale co máme dělat. Jak jsem říkal, je to spíše vzácný úkaz. Ti, kteří nemají platný certifikát, jednoduše nechodí do centra na kávu,“ konstatoval na závěr.

Problém se vzpurnějšími hosty měl i pan Eichel, který pracuje jako číšník v restauraci poblíž budovy Vídeňské státní opery. „Stalo se nám, že zákazníci odmítli ukázat svůj covid pas. Argumentovali tím, že v jejich zemi po nich nikdo nic nechce a jde o jejich soukromou věc. Marně jsem se jim snažil vysvětlit, že v Rakousku platí jiná pravidla,“ přiblížil své zkušenosti reportérovi CNN Prima NEWS.

Respirátorům pod nosem nerozumím, říká Rakušanka

Povinnost předkládat důkaz o bezinfekčnosti považují někteří Rakušané za nutné zlo, které je dělí od klidného oběda v restauraci. „Pro očkované je to jednoduché – prostě mají v mobilu aplikaci navíc, případně si do peněženky uloží papírový certifikát, a fungují jako doposud. V Prátru (vídeňský rekreační a zábavní park – pozn. red.) je i kontejner s rychlotesty zdarma pro ty, kteří nejsou očkovaní či u sebe nemají vytištěný papír s QR kódem,“ vysvětlila redakci rakouská studentka Sabina Hoffner.

I v Rakousku občas vystupují odpůrci opatření a očkování, podle ní ale nejsou tolik slyšet. „Myslím, že tady jsou lidé zodpovědní a dodržují, co je potřeba. Ale můžu asi mluvit jen za Vídeň a větší města. Naopak třeba chápu, že nějaký pán na venkově nejspíše nebude kontrolovat certifikáty nijak pečlivě, jestli vůbec,“ připustila.

Třebaže Rakušané nemají povinnost nosit respirátory ve vybraných vnitřních prostorech, přinejmenším personál restaurací nebo hotelů většinou nějakou ochranu dýchacích cest má. Naopak Hoffner zarazilo, když před nedávnem v Praze potkala spoustu lidí, kteří nosili roušku nebo respirátor pod nosem.

„Nedává to žádný smysl, nerozumím tomu. Tímhle přece nechrání nikoho, ani sebe. Je to jako používat děravý deštník nebo něco takového,“ svěřila se redakci CNN Prima NEWS. „Zas bych to nevztahovala jen na Čechy, dělají to i někteří Rakušané, i když určitě ne v takové míře, jako jsem viděla v Praze. Trošku mě to pobavilo i zarazilo,“ poznamenala Hoffner.