Týden od 10. srpna bude pro pozorování Perseid nejlepší. Zdroj: Profimedia.cz
Pro pozorování Perseid bude nejlepší čas příští týden, nejlepší noc bude z 12. na 13. srpna, nebe se vyplatí pozorovat i z 11. na 12. a z 13. na 14. srpna, říká Pavel Suchan, tiskový tajemník Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Lidé však podle něj tentokrát musí počítat s tím, že jim podívanou trochu ztíží Měsíc.
„Bude po poslední čtvrti. To znamená, že bude vycházet těsně po půlnoci a jakmile čtvrtka Měsíce vyjde na oblohu, tak se člověk přece jen podívá na "měsíční půlku", zúží se mu zornička a slabé meteory vlastně neuvidí,“ říká tajemník.
Přestože se doporučuje sledovat meteorické roje spíše v druhé polovině noci, letos má kvůli Měsíci smysl dívat se hned, jak se setmí – směrem na jihovýchod. „Protože až Měsíc vyjde, bude stoupat rychle nad obzor,“ uvádí Suchan.
Dobře vidět budou i planety a Mléčná dráha
Perseidy patří k nejjasnějším meteorům a mezi nejvýraznější, co se hodinové frekvence týče. „V podstatě vám každou chvíli něco proletí nad hlavou,“ podotýká Suchan. Jako maximum se u Perseid uvádí až stovka meteorů za hodinu, byť i za „ideálních podmínek“ jich člověk spatří jen menší část.
Srpen je také dobrý měsíc na pozorování planet. „Nyní můžeme vidět všech pět planet viditelných pouhýma očima. Kromě večera tak lze po celou noc spatřit Jupiter a Saturn. Po půlnoci se přidává Mars, nad ránem je vidět velmi jasná Jitřenka – Venuše. A teď v prvních dnech srpna ještě Merkur,“ upozorňuje Suchan.
Jako poslední „nebeský tip“ pak Suchan přidává Mléčnou dráhu. „Mléčná dráha se vypíná vysoko nad obzor v zimě a v létě, kdežto na jaře a na podzim ji vidíme jen nízko u obzoru. Určitě tedy teď stojí za to. Ale protože ji kvůli světelnému znečištění, kterého je kolem nás čím dál víc, vidíme z menšího a menšího území, musíme vyrazit opravdu do přírody,“ uzavírá Suchan.
Perseidy jsou prachové částice z komety
Perseidy jsou letos aktivní od 24. července do 17. srpna. Jmenují podle souhvězdí Perseus, od něhož zdánlivě vylétají. Jsou to prachové částice z komety 109P Swift-Tuttle, která se naposledy přiblížila ke Slunci v prosinci 1992. Znovu tak učiní až v roce 2126.
Částečky vstupují do atmosféry rychlostí až 59 km/s. Začínají zářit ve výšce 120 kilometrů nad zemí a pohasínají o desítky kilometrů níže, v případě větších Perseid je to i méně než 80 kilometrů nad povrchem. Působí jako „padající hvězdy“, nakonec se zcela vypaří.
První zmínky o meteorickém roji pocházejí ze 3. století, kdy si jich lidé všimli krátce po umučení svatého Vavřince. Někdy se jim tak přezdívá Slzy svatého Vavřince.
