Martin Suchý si splnil svůj dětský sen.
Má za sebou desítky teoretických zkoušek a stovky hodin v letadle. Martin Suchý si už od 15 let šel za svým dětským snem stát se pilotem dopravního letadla. Poslední fázi náročných testů, po kterých už by mohl být zaměstnán jako kopilot, složil v březnu. Jenže plány mu překazila pandemie koronaviru. „Nezbývá mi než doufat, že se letecké společnosti z krize vzpamatují,“ říká 20letý pilot.
Proč jste se chtěl už od raného dětství stát právě pilotem?
Táta byl instruktor v autoškole, řidič náklaďáku a autobusu, mě tam často bral s sebou. Řízení mě fascinovalo a zamiloval jsem si ho už odmalička. Ale sedět v autobuse by mě asi celý život nebavilo. Víc mě lákalo letadlo.
Toužil jste po větším adrenalinu?
Spíš se chci stále učit nové věci a postupem času se posouvat, a to v letectví jde. Už samotný výcvik byl hodně náročný, navíc jsem ho musel zvládat společně se studiem na gymnáziu. A než se stanu kapitánem dopravního letadla, ještě mě čeká dlouhá cesta.
Za pět let výcviku jste už spoustu zkoušek zvládl. Jak těžké byly začátky?
Obtížná výzva přišla až při prvním sólovém letu v 16 letech. Musel jsem vše řídit a kontrolovat sám. Věděl jsem, že když něco pokazím, nikdo mi nepomůže.
Jaké jste při tom cítil emoce?
Respekt a ohromnou zodpovědnost. Ale zároveň sebedůvěru a radost z plnění si snu.
Ráno jsem se probudil, prošel si 200 otázek a další den to samé.
Postupně jste složil testy na soukromého, obchodního a dopravního pilota. Které byly nejsložitější?
Nejnáročnější byla teoretická část zkoušek na dopravního pilota. Ještě při studiu posledního ročníku na gymnáziu jsem skoro každý víkend jezdil na přednášky z Plzně do pražské Flying Academy. Samotné testy jsem ale začal plnit až v září minulého roku, tedy po dokončení školy. Ve 14 předmětech, jako je třeba meteorologie nebo obecná navigace, jsem se musel naučit 17 tisíc otázek.
Co jste pro zvládnutí zkoušek musel obětovat?
Svůj sociální život, který tři čtvrtě roku téměř neexistoval. Nepotkával jsem lidi, jen jsem se učil. Když už jsem někam šel, stejně jsem se nedokázal uvolnit. Jen jsem myslel na to, co budu muset druhý den udělat. Dostal jsem se do nepříjemného stereotypu.
Jak takový váš běžný, stereotypní den vypadal?
Ráno jsem se probudil, prošel si 200 otázek, šel spát a věděl, že mě zítra čeká to samé. Bylo mi ale jasné, že těžké období musím překousnout a zkoušky zvládnout, což se mi v březnu povedlo.
Právě v březnu ale letecký průmysl paralyzovala pandemie koronaviru. Co od té doby děláte?
Nezbývá mi nic jiného než čekat a doufat, že se letecké společnosti z krize vzpamatují. Ještě v únoru aerolinky zažívaly skvělé období a nabíraly nové piloty. Kvůli pandemii rázem přišla o práci i spousta zkušených letců a nikoho nového teď společnosti neberou.
Poslední půlrok tedy vůbec nelétáte?
To ne, stále se musím udržovat v tréninku. Alespoň jednou týdně si za čtyři tisíce na hodinu pronajímám letadlo. Občas někoho svezu, což mi proplatí nebo alespoň sníží náklady. Nedávno jsem dopravil tři holky z Plzně do Brna na rozlučku se svobodou. Kamarádi a známí vědí, že létám, a tak moje služby občas využijí.
Výcvik stál přes milion korun. Naštěstí mě finančně podporovali rodiče.
Náklady za pět let výcviku určitě nebyly nízké. Na kolik vyšly?
Celková částka se počítá složitě. Ale přes milion korun to určitě bude. Naštěstí mě finančně podporovali rodiče. Bez nich bych výcvik v tak mladém věku udělat nemohl. Zaplatili ho celý a moc jim za to děkuju. Počítám s tím, že až si najdu zaměstnání, budu jim peníze postupně vracet.
Kolik si může takový pilot dopravního letadla měsíčně vydělat?
Záleží na společnosti. Asistent kapitána letadla, tedy kopilot, si přijde klidně na 150 tisíc korun. Kapitán vydělá ještě více.
Co vás čeká, až se do nějaké letecké společnosti dostanete?
Nejprve musím projít zaškolením na konkrétní letadlo, které budu pilotovat. Abych se mohl stát kapitánem, je nutné odlétat 1500 hodin jako kopilot a poté složit kapitánské zkoušky.
Máte představu, jaké trasy chcete létat?
Rád bych začal někde v Evropě. Až naberu nějaké zkušenosti, neměl bych problém bydlet několik let například v Dubaji nebo Singapuru. Když ale budu chtít založit rodinu, raději bych žil v Česku. Teď však vím, že si nemůžu vybírat a sáhnu po jakékoliv nabídce.
Text je součástí mediálního projektu Generace 20 studentek a studentů Vyšší odborné školy publicistiky ve spolupráci s CNN Prima NEWS.
