Covidpasy by měly umožnit očkovaným, testovaným nebo z COVID-19 uzdraveným lidem volně cestovat přes hranice. Zdroj: Profimedia.cz
Očkovaní lidé by měli mít velké výhody. „Tímto nátlakem můžeme přinutit ostatní, aby se nechali naočkovat,“ řekl ve vysílání CNN Prima NEWS evoluční biolog Jaroslav Flegr. Nepřímo tak podpořil myšlenku, o níž se už nějakou dobu hovoří nejen na evropské úrovni. A sice zavést takzvané covidpasy, jakési průkazy, pomocí nichž by lidé dokládali, že jsou očkovaní proti covidu.
Na první pohled je požadavek na zavedení covidpasů logický. Pokud bude návrat do normálního života podmíněn očkováním, může to lidi motivovat, a tím pádem bude možné rychleji uvolňovat protiepidemická opatření a otevřít ekonomiku. Na nohy by se mohly poměrně rychle postavit sektory, na které koronavirová pandemie dopadla zničujícím způsobem. Jde zejména o cestovní ruch a s ním související (letecká) doprava, ubytovací a stravovací služby.
A zdá se, že mezi odbornou veřejností tato myšlenka rezonuje. Naposledy se pro ni v pořadu 360° Pavlíny Wolfové na CNN Prima NEWS vyjádřil jak evoluční biolog Jaroslav Flegr, tak ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR Zdeněk Hostomský. „Dejte očkovaným lidem privilegium a nenuťte je nosit roušky a netvrďte, že jsou nebezpeční stejně jako ti, kteří se nenaočkovali,“ řekl.
Izraelská zkušenost
Příklad z Izraele navíc ukazuje, že jde o poměrně jednoduchý recept na rychlý konec lockdownu. Celý svět upírá zraky k této zemi na Blízkém východě, která očkuje nejrychleji na světě. Postup je připisován dobré organizaci nebo faktu, že izraelská vláda za vakcíny zaplatila násobně více než vlády jiných zemí.
Je ale možné, že významnou roli sehrálo také umožnění návratu do normálního života lidem, kteří vakcínu obdrželi. Ti mohou do tělocvičen, koncertních síní, divadel a dalších akcí v uzavřených prostorách od 21. února. Výsledek? Více než polovina dospělé populace je očkována nejméně první dávkou, přes 90 procent lidí starších 50 let už má vakcinaci kompletně za sebou.
A svět se Izraelem inspiroval. V Evropské unii nebo ve Spojených státech se už covidpasy připravují. Jenže zdánlivě jednoduchý recept na rychlý konec lockdownu má své háčky. Na některé z nich upozornili analytici prestižního časopisu The Economist.
Jako zásadní problém s covidpasy, jimiž by mělo být podmíněno vybřednutí obyvatel z karantény, se jeví otázka, co s lidmi, kteří nemohou být očkováni nebo zkrátka vakcínu z jakýchkoli důvodů odmítají. Má mít vůbec stát právo zásadním způsobem omezit základní lidské svobody, pokud někdo očkování nepodstoupí? Podle poslance ODS Jakuba Jandy to vůbec není jednoduché rozhodování. „Zavedením covidpasu budeme lidi dělit na dva tábory – očkovaní a neočkovaní. Nutně se musíme také ptát na rychlost očkování, protože někteří lidé by covidpas chtěli, aby třeba mohli cestovat, ale řada s vakcínou na ně vyjde kdovíkdy,“ uvedl Janda pro CNN Prima NEWS.
A co když uniknou data
Částečnou odpovědí je varianta, kdy vlády budou jako alternativu k očkování uznávat například potvrzení o prodělání covidu v minulosti nebo osvědčení o negativním testu na SARS-CoV-2. Pak je zde ale otázka bezpečnosti uložených dat, jelikož se počítá s tím, že covidpas bude mít převážně podobu aplikace instalované do mobilního telefonu.
Když se loni začaly ve světě objevovat různé variace na eRoušku, výskyt bezpečnostního problému byl jen otázkou času. V Singapuru se například stalo, že k datům z aplikace měla přístup tamní policie, která je využívala při monitorování kriminality. Singapurský ministr vnitra uvedl, že se jednalo o chybu a že za ni přijímá plnou odpovědnost. „Otázky kolem bezpečnosti osobních dat mohou celou ideu covidpasů významně narušit a přivést vodu na mlýn konspiračním teoretikům,“ uvádí The Economist.
Jenže i když se podaří pochybnosti o bezpečnosti takových aplikací vyvrátit, nastupují další otázky, které souvisí s nerovnoměrným přístupem k vakcíně proti covidu. Světová zdravotnická organizace (WHO) už na počátku procesu očkování varovala před vakcinačním nacionalismem. K němu ale chtě nechtě dochází a globální závod o získání kolektivní imunity vyznívá lépe pro ekonomicky vyspělé země.
Hledáte práci? A jste očkovaní?
Podle odhadů analytiků časopisu The Economist rozvinutý svět zkrotí pandemii prakticky do konce tohoto roku. Naproti tomu v nejchudších státech se očkování protáhne do roku 2023 nebo dokonce 2024. Tou dobou už vyspělé státy budou zřejmě řešit přeočkování s tím, jak koronavirus bude mutovat, podobně jako je tomu u sezónní chřipky.
Odborníci ale varují také před jakousi spontánní segregací. Tedy vyloučení těch, kteří nebudou očkovaní, ze společenského nebo dokonce pracovního života. The Economist se odvolává na globální průzkum nadnárodní personální agentury Manpower, z něhož vyplývá, že asi pětina zaměstnavatelů plánuje do svých pracovních nabídek jako jeden z požadavků na zájemce o práci zařadit očkování proti covidu. Dalších 14 procent firem v této otázce zatím nemá jasno. „Pokud by podíl zaměstnavatelů požadujících očkování proti koronaviru narůstal, stala by se vakcinace prakticky povinnou,“ dodávají analytici Economistu.
Vypadá to, že nalezení vakcíny proti SARS-CoV-2 nebude jízdenkou pro život, jak jsme ho znali před pandemií, nýbrž k obnovení globální rovnováhy na zcela nové kvalitativní úrovni. Očkování, které nyní ve světě probíhá, je tedy jen jakousi první etapou na ještě poměrně složité cestě k ekvilibriu.
