Brífink ke koncesionářským poplatkům napříč evropskými státy
Češi platí čtvrté nejnižší koncesionářské poplatky veřejnoprávním médiím mezi evropskými státy, kde se stále vybírají. S takovým zjištěním přišla společnost Datarun ve své studii pojmenované „Veřejnoprávní média v Evropě – inspirace změnou“. Podle spoluautorů Vladimíra Piskáčka a Michala Půra vnímají diváci debatu o této problematice stále zkresleně. Neplatí prý třeba, že pokud by se poplatky zrušily, výrazně by to ohrozilo nezávislost média. Dokument připomněl i další mýty. Upozornil, že ač se podmínky ve zpravodajství mění, zákony zůstávají od 90. let minulého století stejné.
Vypracovaná studie čerpá z dat celkem devíti evropských zemí. „Systém financování veřejnoprávních médií řeší každý stát jinak. Představa jednotné politiky je mylná,“ uvedli Piskáček s Půrem. Na vzniku spolupracovali i samotní novináři z vybraných zemí. V dokumentu se tak objevují i přímé ukázky z tamního zpravodajství.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zvýšení televizních poplatků? Za tyhle peníze bych postavil novou ČT1, říká šéf Primy Singer
Aktuální trendy podle studie v médiích začínají výrazně diktovat nové technologie v čele s umělou inteligencí. „I z tohoto důvodu bude docházet k čím dál většímu střetávání mezi komerčním a veřejnoprávním sektorem,“ pronesl Piskáček. Autoři upozornili, že zatímco se svět a možnosti sdělování vyvíjí, znění zákonů vychází stále z 90. let 20. století. Třeba německé sousedy čeká bouřlivá dohoda ohledně toho, zda jsou poplatky přemrštěné. Pro srovnání – oproti Česku, kde to dělá za rozhlas a televizi 180 Kč měsíčně, jsou více než trojnásobně vyšší a činí v přepočtu 455 Kč. Nejméně pak platí v Řecku, ani ne 75 Kč.
Nelehké prosazování navyšování poplatků vedlo mnohé evropské vlády ke změně struktury financování. Pro jejich zrušení se například rozhodlo Slovensko, Švédsko, Francie, Dánsko či Norsko, již delší dobu toto platí v Nizozemsku a Belgii, a pak také na Islandu. Ze státního rozpočtu v současné době platí svá média celkem 17 zemí Evropské unie.
Porodní bolesti eDokladů: Při obzvlášť velkém zájmu narazíme na limity, připouští úřady
Místo plastové kartičky mobil. Velké tuzemské úřady začaly přijímat eDoklady, tedy aplikaci s elektronickou občankou. Jen za první tři dny, kdy se dá stáhnout, této možnosti využilo přes 150 tisíc lidí. Tedy víc, než stát čekal. O víkendu i během pondělí to způsobovalo problémy.
„Jak máte stanovit výšku koncesionářských poplatků, pokud přesně nevíte, co z nich bude uhrazeno?“ zazněla během brífinku jedna z otázek. S tímto problémem souvisí i diskuse na mediálním trhu ohledně toho, který obsah se dá klasifikovat jako vhodný. Na přetřes také přicházejí témata streamingových platforem či provozu webových stránek.
Tlak na jasnou definici tohoto obsahu se podle analýzy v Evropě zvyšuje. Například v Dánsku na toto vymezení přísně dbají, podobně jsou na tom i skandinávské země. „Domácí půdou“ veřejnoprávních médií mají být edukační pořady, v nichž je dbán důraz hlavně na kulturu či poznávání historie státu.
Jednou z možností jsou rovněž časově i finančně omezené smlouvy států s veřejnoprávními médii, které na určitou dobu zaručují přiřknuté finanční prostředky. Na druhou stranu si vedení zemí jasně nárokuje, co očekává. Po vypršení platnosti se opětovně diskutuje o nových podmínkách, v nichž se odráží i nové technologie a soudobé okolnosti.
Mýty ve veřejné diskusi
Podle spoluautorů dochází ke značným neporozuměním ze strany mnohých diváků. Kromě názoru, že se potýkáme s obrovskými koncesionářskými poplatky, argumentují diskutující obvykle tím, že bez těchto peněz z domácností je výrazně ohrožena nezávislost, což ale výsledky studie rozporují.
Vydavatelé zakládají kolektivního správce. Bude hájit jejich práva
Zastupovat české vydavatele zejména vůči velkým on-line platformám bude nové sdružení, které v úterý založilo 17 českých mediálních společností s názvem Správce licenčních práv vydavatelů, z.s. (SLPV). Cílem kolektivního správce je hájit práva vydavatelů vůči uživatelům jejich obsahu, mezi které patří zejména velké technologické platformy, vyhledávače, sociální sítě a služby monitoringu tisku.
Mezi další mýty se řadí přesvědčení, že do tvorby veřejnoprávních médií se obecně nemá mluvit nebo že reklama do tohoto prostoru nepatří. Analýza uvádí, že nadpoloviční většina s reklamním sdělením souhlasí. Mylná jsou prý také tvrzení, že obecný úkol veřejnoprávního sektoru je stálý a že v této oblasti je nezbytným základem daný rozpočet.
Podle viceprezidenta společnosti News Media Europe Libora Matouška je výše koncesionářských poplatků politické rozhodnutí. Jednatel rovněž souhlasil s tvrzením, že bude více docházet k prolínání veřejnoprávního a komerčního sektoru. „V tuzemském mediálním prostoru rovněž panuje regionální poušť. Na menších městech nefungují žádní zástupci tisku, sotva vychází noviny s několika stránkami místního starosty,“ pronesl. Připomněl i roli samoregulačního úřadu, která je v jiných evropských zemích nezpochybnitelná.
Co vše k tomuto tématu při představování studie zaznělo? Více se dozvíte v úvodním videu.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Sněmovní jednání o koncesionářských poplatcích vyvolalo v loňském říjnu bouřlivou debatu. Více se dozvíte v přiložené reportáži:
