Hnutí Black Lives Matter dostalo od norského poslance Pettera Eideho nominaci na Nobelovu cenu za mír. Zdroj: Profimedia.cz
Zvyšuje povědomí o rasismu a zaslouží si dostat Nobelovu cenu za mír. S těmito slovy nominoval norský politik Petter Eide často diskutované hnutí Black Lives Matter (Na černošských životech záleží) na prestižní ocenění. S BLM si lidé spojí demonstrace, které se mnohdy neobešly bez násilí. Eide ale říká, že mírové protesty převládaly.
„Zjistil jsem, že jedním z kardinálních problémů, které lze zaznamenat nejen v Americe, ale také v Evropě a Asii, je narůstající konflikt založený na nerovnosti,“ uvedl 61letý Eide ve svém nominačním prohlášení, které poprvé zveřejnil britský deník The Guardian. „Black Lives Matter se stalo velmi důležitým celosvětovým hnutím v boji proti rasové nespravedlnosti. Má ohromný úspěch ve zvyšování globálního povědomí o této problematice,“ dodal člen norského parlamentu.
Eide už v minulosti nominoval na Nobelovu cenu i aktivisty z Ruska a Číny, kteří v daných zemích bojují za lidská práva.
Lídr hnutí Proud Boys, podporujícího Trumpa, byl zatčen za spálení transparentu BLM
Vůdce uskupení Proud Boys (Hrdí hoši) Henry „Enrique“ Tarrio byl v pondělí ve Washingtonu, D. C., zatčen za spálení transparentu hnutí Black Lives Matter ukradeného z černošského kostela během protestů po shromáždění „Stop the Steal“ (Zastavte kradení). Navíc byl obviněn i z držení vysokokapacitních zásobníků do střelných zbraní. Informoval o tom web CNN.
Celý svět poznával název Black Lives Matter zejména po úmrtí Afroameričana George Floyda v květnu 2020. Kvůli podezření z toho, že zaplatil v jednom z obchodů v Minneapolisu padělanou bankovkou, zavolala obsluha policejní hlídku vedenou Derekem Chauvinem. Po neshodách Chauvin klečel na Floydově krku, i přes naléhání zatýkaného, že nemůže dýchat, osm minut a 46 vteřin.
Následovaly masové protesty po celých Spojených státech amerických. „Stop policejní brutalitě,“ ozývalo se z různých koutů USA a posléze i jiných světových měst. V zámoří měly demonstrace často vyhrocený průběh, během kterého došlo nespočetněkrát k roztržkám mezi lidmi hlásícími se k Black Lives Matter a právě policií. Několikrát se při protestech v amerických ulicích střílelo.
Proti činům Black Lives Matter se opakovaně ostře ohradil americký exprezident Donald Trump. Například loni na podzim řekl: „Lidé z BLM si stanovili několik cílů – zničit tradiční rodinu, zrušit policii a vězení, zlikvidovat bezpečnost na hranicích, kapitalismus a volbu toho, na jakou školu dát dítě.“
Podle údajů zjištěných v rámci projektu Armed Conflict Location and Event Data ze září 2020 však více než 90 procent demonstrací hnutí nezahrnovalo žádné vážné škody na lidech ani majetku. I to je argument Eideho, proč si od něj Black Lives Matter vysloužilo nominaci.
Nobelovu cenu za mír mohl získat Hitler i Stalin
Ačkoliv byli příznivci Black Lives Matter „vidět“ nejvíce loni, hnutí vzniklo už v roce 2013 v reakci na propuštění muže jménem George Zimmerman, který zavraždil 17letého Trayvona Martina. Od té doby se rozrostlo v celosvětový trend, který prosakuje mimo jiné i do sportu. Někteří vměšování politiky do sportu odsuzují, jiní vítají.
Mezi největší sympatizanty hnutí patří japonská tenistka Naomi Ósakaová nebo sedminásobný mistr světa formule 1, Brit Lewis Hamilton. Například ve fotbalové Premier League hráči pravidelně před zápasy poklekávají, aby iniciativě Black Lives Matter vyjádřili podporu.
Osobu nebo organizaci může na Nobelovu cenu nominovat kterýkoli člen parlamentu z vlády nebo univerzitní profesor. K tomu také ředitelé institutů zahraniční politiky, bývalí držitelé Nobelovy ceny a členové norského Nobelova výboru. Po předložení nominací je vítěz Nobelovy ceny vybrán pětičlenným výborem, který jmenuje norský parlament. Konečné výsledky budou letos oznámeny nejdříve v říjnu.
Nejproslulejšími držiteli Nobelovy ceny za mír jsou Martin Luther King Jr., Nelson Mandela a Matka Tereza. Zajímavým faktem je, že nominováni na prestižní ocenění v této kategorii byli i dva nechvalně proslulí vůdci – Adolf Hitler a Josif Stalin. V prvním případě šlo o satirický krok, ovšem ruský diktátor dostal nominaci ve vší vážnosti za svou snahu ukončit druhou světovou válku.
