Přetahování lanem zná z tělocviku pravděpodobně každý. Dříve se řadilo mezi kuriózní disciplíny, které se objevily na olympijských hrách. Zdroj: Profimedia.cz
Nad nadcházející letní olympiádou v Tokiu se stále vznáší mrak nejistoty, ale jasné je, že pokud proběhne, bude to bez kuriózních disciplín, které byly na akci pod pěti kruhy k vidění v minulosti.
Každý si pravděpodobně i v dnešní době najde disciplínu, u které si říká: „Co tohle dělá na olympiádě?“ Vše je o osobních preferencích. Mnozí se podivují nad tím, že na hrách v roce 2024, které uspořádá Paříž, se budou nově rozdávat medaile za breakdance.
S odstupem mnoha desetiletí však vyhlížejí zvláště interesantně některé někdejší olympijské sporty, které už byly z programu největší sportovní akce vyškrtnuty. Současnou optikou se není moc čemu divit.
Střílení na živé holuby
Čeští fanoušci si pravděpodobně vybaví jméno David Kostelecký. Ten vyhrál zlato na pekingské olympiádě v roce 2008 v disciplíně trap. Ta spočívá ve střílení na letící terč – hliněný kotouč naplněný barevným prachem, kterému se přezdívá holub.
Přezdívka není nijak náhodná. Dříve se skutečně střílelo na živé holuby, a dokonce si tento sport vysloužil místečko na olympijských hrách. Byť pouze jednou. Na historicky druhé olympiádě v roce 1900 v Paříži vyhrál nejcennější kov Belgičan Leon de Lunden za to, že dokázal „sundat“ 21 holubů. Celkově bylo během této disciplíny zastřeleno přes 300 ptáků.
Pařížské hry zůstaly v dějinách zapsány jako jediné, při kterých byl zabit jakýkoliv živočich.
Přetahování lanem
Každý to pravděpodobně zná z tělocviku. Ovšem na rozdíl od „rybičky, rybičky, rybáři jedou“ se přetahování lanem dostalo na akci pod pěti kruhy. A ne jednou. Celkem pětkrát soupeřili jednotlivé reprezentace o to, kdo je silnější. Na zmiňovaných hrách v Paříži v roce 1900, pak 1904 v americkém St. Louis, 1908 v Londýně, 1912 ve Stockholmu a 1920 v Antverpách.
Úkol byl jasný. Přitáhnout soupeřící tým směrem k sobě o šest stop, tedy necelé dva metry, případně po vypršení pětiminutového limitu na tom být zkrátka lépe.
Nejkontroverznější „přetahovačka“ se odehrála v Londýně, kdy byli domácí britští zlatí olympionici Američany nařčeni z toho, že nazuli obuv, která jim poskytovala značnou výhodu.
Mimochodem, součástí olympiády byl v minulosti i jiný tělocvikářský sport, nyní často nenáviděný – šplh na laně.
Pistolnický souboj
Kdo by z filmů neznal pistolnické souboje na život a na smrt odehrávající se na ulici „mrtvé“ vesničky na divokém západě. Přestřelka byla dvakrát zařazena i na olympiádu. Žádní lidé ale při ní neumírali.
V letech 1906 a 1912 soupeřili muži na vzdálenosti 20 a 25 metrů. Nestál proti nim však reálný člověk, ale pouze vystrojená figurína s výškou 157 centimetrů a terčem na hrudi, který obnášel různě bodované kruhy. Na pokyn rozhodčího se soutěžící snažili vypálit co nejvíce přesných ran v několikavteřinovém úseku.
Moderní gymnastika postaru
Moderní gymnastika, za kterou se na olympiádě rozdávají medaile od roku 1984, je nyní výhradně záležitostí ženských sportovkyň. Dvakrát se však na hrách objevila celkem kuriózní disciplína, ve které figurovali muži.
Zatímco dnes ženy bojují o cenné kovy za pomocí obruče, míče, švihadla či stuhy, muži si museli vystačit pouze s jedním typem nástroje. V rukách dřímali dvě kuželky o váze 1,5 kilogramu a předváděli s nimi pokud možno co nejlepší a nejefektivnější kreace. V originálu se tato „show“ nazývala club swinging.
V roce 1904 slavil vítězství na hrách v St. Louis domácí Američan Edward Henning. Ostatně nikdo mimo Spojené státy získat zlato nemohl – zúčastnili se jen tři soutěžící, všichni z USA.
Na olympiádě v roce 1932 v Los Angeles, která byla druhým a zároveň posledním zjevením „kuželkářské“ gymnastiky, opět zvítězil americký zástupce, a to George Roth. Konkurenci měl větší, ale ne nijak dramaticky. Do disciplíny se zapojili celkem čtyři muži.
Roth se každopádně tehdy stal hrdinou. Během zuřící hospodářské krize patřil mezi statisíce hladových a nezaměstnaných Američanů, a proto pro něj muselo být přebírání zlata na stadionu, kde se mačkalo aplaudujících 60 000 diváků, velkým zážitkem. V olympijské vesnici nabral jídlo, aby něco donesl manželce a malé dceři a domů vyrazil stopem.
Sprint na tandemovém kole
Vidět pár na tandemovém kole je celkem vzácný a trochu komický jev. Ovšem speciálně upravený bicykl se dostal na olympiádu a byl její součástí poměrně dlouhou dobu.
Dvojice soupeřily na kolech poprvé na takzvaných athénských mezihrách v roce 1906, posléze hned v roce 1908 v Londýně. Následovala odmlka, ale od olympiády v roce 1920 až do mnichovských her 1972 se v programu slavné akce kuriózní disciplína držela.
Závodilo se ve sprintu na dva kilometry s jednoduchým úkolem – být v cíli první. Netypické souboje přinášely řadu karambolů a zřejmě i pro svoji nebezpečnost byly vyřazeny.
Singl synchronizované plavání
Je to celkem oxymóron, ale dříve na olympiádě skutečně existoval, a to v letech 1984, 1988 a 1992. Při pohledu na slovo „synchronizované“ vás napadne, že má jít o co nejdokonalejší sladění pohybu s jinými osobami.
Ale na hrách v Los Angeles, Soulu a Barceloně převáděla onu synchronizaci jen jedna žena. Porotci nehodnotili představení na základě koordinace pohybů s neexistující parťačkou, hleděli na to, jak se plavkyně „vodním tancem“ trefuje do zvolené hudby, která zněla v reproduktorech.
