Vémola zavzpomínal na nejhorší práci i problémy se slávou
Jeho kariéra MMA bojovníka pomalu končí, v kleci zápasí už 16 let. Už předtím ale procházel Karlos Vémola hodně zajímavou životní cestu, z kulturisty se stal hlídačem nočních klubů v Londýně. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS na toto období zavzpomínal. Dokonce na nejtěžší službu, kdy hlídal krásku v posteli na nádraží. „Přes den to bylo v pohodě, ale padla jedenáctá hodina a všichni opilci hned ‚Nech mě na chvíli přitulit…‘,“ vypráví už s úsměvem bojovník.
Dělat v nočních londýnských klubech, to není práce pro slabé nátury. Své o tom ví i MMA bojovník Karlos Vémola, který dělal vyhazovače v anglickém hlavním městě několik let. A když se nepral s problémovými zákazníky, popasoval se klidně i s jinými vyhazovači.
ČTĚTE TAKÉ: Zápasnici Pudilovou zasáhla tragédie, při nehodě jí zemřel bratr. Napsala mu dojemné rozloučení
„My jsme mezi sebou i zápasili. Tehdy se tomu říkalo ilegální souboje, teď se dělají zápasy bez rukavic. U nás to bylo hlavně mezi vyhazovači. Bojovalo se o pět set liber,“ vzpomíná devětatřicetiletý bijec. „Většinou to bylo v klubu. A vyhazovači, co vyhrávali, měli lepší jméno. Naštěstí potom přišla klec a mohl jsem z tohohle uhnout do profesionálního ringu, a jsem za to rád.“
A jakou měl český Terminátor v tajných bitkách bilanci?
„V klubu jsem nikdy neprohrál. Ono těch zápasů zase tolik nebylo. Myslím, že jsem jich měl sedm nebo osm, a pak jsem šel hned do profi.“
Jakožto vyhazovač ale zažil Vémola leccos.
„Hlídal jsem jednou slavnou anglickou modelku… Tehdy byla novinka, že šlo dělat videohovor přes mobil se čtyřmi lidmi najednou. A ona tehdy měla takový nápad, že bude mít hovor 24 hodin, a to z postele. Byla v pyžamu, polonahá, na nádraží King’s Cross, tedy uprostřed Londýna. V sobotu večer! A šetřila na ochrance, byl jsem tam jediný vyhazovač,“ upozorňuje gladiátor.
„Už jsem chtěl říct, že se na to vys**u, s prominutím. Byla polonahá, koukaly jí z toho bradavky. Byla v té posteli a kecala přes telefon. A já měl hlídat, aby jí nikdo do postele nevlezl. Přes den to bylo v pohodě, ale padla jedenáctá hodina a všichni opilci hned ‚Nech mě na chvíli přitulit…‘ Já musel ty opilé vyhazovat z postele… Byla protivná. To byla moje nejtěžší šichta. Tak jsem se tehdy těšil, až mě někdo přijde vyměnit.“
Při vzpomínkách na postel na nádraží prozradil Vémola něco i ze svého soukromí. „Já mám postel pro osm lidí. A moje žena říká: ‚Proč máš tak velkou postel?‘ Protože máme hodně dětí, aby se tam všechny vešly. Ze začátku jsem plánoval postel na něco jiného… Asi abych se dobře vyspal.“
Bojovník se v interview rozpovídal také o problémech se slávou. „Byl jsem na trénincích v Holandsku, a jeden kamarád říká: ‚Hele, tady jsou ty lampičky, jak tam jsou holky ve výlohách… Já jsem tam nikdy nebyl, vezmi mě tam,‘ žadonil. Co když mě tam někdo pozná? Samozřejmě, že jsem se nechal ukecat,“ přiznává Vémola. „A přísahám, že jsem vystoupil u první lampičky, tam zastavil autobus – rozlučka se svobodou, a všichni na mě: ‚Ahoj, Karlos!‘ Hned mi bylo jasné, že z toho bude průšvih.“
