Mohla to být vůbec největší loupež v historii Česka. Jenže trojice lupičů zřejmě netušila, jak složité bude čtyři díla slavného kubisty Pabla Picassa prodat. Od jejich zmizení z Národní galerie tak uběhlo pouhých šest týdnů, než je kriminalisté dokázali znovu objevit a v pořádku vrátit do galerijních sbírek. Příběh vám redakce CNN Prima NEWS přináší v seriálu Zvlášť závažné zločiny, který pojednává o největších kriminálních případech posledních desetiletí.
Kromě sbírání stop na místě činu nebo detektivní intuice se kriminalisté občas musí spolehnout i na své informátory. To platilo už v roce 1991, kdy z budovy Šternberského paláce na pražských Hradčanech zmizely obrazy nedozírné ceny.
Právě jedna z nenápadných postaviček pražské galerky tehdy dokázala kriminalisty dostat na stopu lupičů i samotných uměleckých děl. Bez její spolupráce s detektivy by vzácné obrazy možná skončily kdesi v cizině.
Zvlášť závažné zločiny
Seriál CNN Prima NEWS, ve kterém reportér Václav Janata čtenářům představuje největší kriminální kauzy posledních desetiletí v Česku.
Byl začátek května roku 1991, když Jelením příkopem v zadní části Pražského hradu procházela podezřelá skupinka mužů. Tato část tehdy nebyla vůbec střežena, a tak si jich nikdo nevšiml. Prošli parkem až k zadní části Šternberského paláce, kde své sbírky vystavovala Národní galerie.
V budově, která byla střežena jen hlídačem a zastaralým bezpečnostním systémem, byla uložena jedna z nejvzácnějších děl galerijní sbírky – obrazy Pabla Picassa. Zlodějům stačilo jediné, překonat dveře s prosklenou výplní, což nebyl složitý úkol. Ani ony totiž nebyly nijak zvlášť střežené. Zloději poponesli kamennou lavičku, která stála opodál, a jednoduchým pohybem skleněnou výplň rozbili.
Místo měli dobře vytipované
Od toho okamžiku začal jejich souboj s časem. Po budově se totiž rozezněl zvonek alarmu. Místo museli mít dobře vytipované. V galerii jistě byli už dříve, protože se po rozbití dokázali rychle zorientovat. Rozeběhli se ke sbírce období kubismu a ze stěny doslova strhli čtyři cenná díla: Mandolína a sklenice pernodu, Stůl s pohárem, Přístav v Cadaqués a Absint a karty. Všechny od Pabla Picassa. Než na místo doběhl hlídač, byli zloději pryč. A když se před budovou rozezněly sirény policejních aut a začali z nich vybíhat policisté, uplynulo od krádeže obrazů 18 minut.
V Praze i po celé republice se rozjelo velké pátrání. Případ tehdy plnil i titulky v novinách. Šlo totiž o opravdu cenné umělecké kousky. Přestože se odhady kunsthistoriků lišily, někteří hovořili i o ceně přesahující 1,5 miliardy tehdejších korun.
Kriminalisté žádali o pomoc i v zahraničí a v tuzemsku začali s pečlivou pravidelností objíždět obchodníky s uměním. Medializace případu ale přilákala i ziskuchtivé podnikavce, kteří, ať už za nižší, nebo vyšší úplatu chtěli policistům pomoci. Na policejní služebny tak docházeli nejrůznější jasnovidci a okultisté, kteří pomocí kyvadel nebo prostřednictvím svých vizí podle vlastních slov dobře věděli, kde jsou obrazy ukryté. Vzhledem k vysoké ceně uměleckých děl a chybějícím stopám se tehdejší vedení policie bálo jakéhokoliv pochybení, takže i zcela nelogické úvahy jasnovidců raději nechalo prověřovat. Není tedy divu, že když se objevil tip od postaršího, věčně neupraveného muže, policisté mu zprvu příliš nevěřili.
Senior vzal vyšetřování do vlastních rukou
Šlo o seniora, který po nocích hlídal jednu z nelegálních karetních heren, kde členové tehdejší galerky utráceli při hazardních hrách své peníze. Popisoval muže, kteří hledali kupce na ukradená Picassova díla. Zbavit se totiž s požadovaným ziskem tak vzácných děl nebylo vůbec jednoduché.
Policisté mu ale nevěřili, proto se hlídač rozhodl vzít vyšetřování nebývalé krádeže do vlastních rukou. Nalákal zloděje do německého Bayreuthu historkou, že tam žije jeden překupník. Skupina se na místo vypravila i s jedním z obrazů, ale přijela jen k prázdnému domu. Hlídač herny a policejní informátor v jedné osobě poté zloděje přesvědčil, aby obraz kvůli případné celní kontrole nechali v jedné ze schránek v tamní nádražní úschovně a vrátili se zpět do Československa.
Na další schůzce už detektivové důvtipnému seniorovi uvěřili. Němečtí kolegové na jejich popud v Bavorsku skutečně obraz objevili, a dokonce dopadli i jednoho ze zlodějů, který jej chtěl z úschovny vyzvednout. Vypátrat poté jeho komplice už nebylo pro policisty složité.
Jeden z nich nakonec během výslechu kriminalistům přiznal, kde jsou ukrytá zbylá tři díla. Pachatelé je doslova zazdili v jednom z panelákových bytů v pražském Hloubětíně. Technici je objevili zabalené v hadrech za jednou ze stěn umakartového jádra koupelny. Trojice vzácných obrazů se tím pádem mohla vrátit zpět do galerijních sbírek. Čtvrtý poslala do Prahy německá policie o pár měsíců později.
Během následujícího soudního jednání padaly vysoké tresty. Jeden ze zlodějů skončil na osm let za mřížemi, dva zbývající dokonce na dvanáct. Znovuobjevené obrazy má Národní galerie ve svých sbírkách dodnes.
