Při tankování je vždy dobré znát veškeré štítky a označení. Jen tak dopřejete vašemu autu to, co potřebuje. Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Značení paliv na čerpacích stanicích může být mnohdy matoucí, a proto jsme se zaměřili na význam jednotlivých štítků, marketingových názvů a také na rozdíly mezi standardními a prémiovými palivy.
Už z dálky vidíte ohromné plakáty lákající na prémiové palivo, které údajně promění i váš vůz v závodní speciál, sníží spotřebu a vyčistí motor do lesku křišťálu. Po zastavení u čerpacího stojanu vám pak oči přecházejí z pestrobarevných nálepek s květnatými marketingovými názvy. Možná vás láká sáhnout po tankovací pistoli, s jejímž designem si grafik evidentně dal nejmenší práci, a bude tedy nejlevnější alternativou, nebo naopak dopřejete svému vozu „elixír“ z plakátu. Víte ale, co se pod těmito názvy skutečně skrývá? A jakou roli hrají nenápadné štítky ve tvaru kruhu, čtverce nebo kosočtverce?
K TÉMATU: Spalovací auta od letošního roku nekoupíte už ve dvou zemích. Týká se to i Evropy
Začněme palivem, které Češi tankují do nových aut nejčastěji, tedy benzinem. Automobily se zážehovými motory totiž dlouhodobě dominují českému trhu, kde tvoří přibližně dvě třetiny všech nově prodaných vozidel. Na většině čerpacích stanic se setkáte minimálně se dvěma druhy benzinu – standardním a prémiovým.
U menších stanic bývá k dispozici alespoň standardní benzin s minimálním oktanovým číslem 95. Povinné označení biosložky, tedy „E5“ nebo „E10“, najdete u každé tankovací hadice, ale většina řidičů se i nadále orientuje podle tradičních názvů nebo marketingových označení jednotlivých značek.
Například Shell označuje svůj standardní benzin jako „FuelSave 95“ a vylepšený „V-Power 95“ s čisticími aditivy, MOL jako „EVO95“ a Orlen pod názvem „Efecta 95“. Naopak OMV, EuroOil i oblíbené ONO ponechaly tradiční označení „Natural 95“, přičemž u EuroOilu najdete také jeho variantu „Optimal“ s přidanými aditivy.
Někdy Natural 95 nestačí
Oktanové číslo, v tomto případě 95, vyjadřuje odolnost paliva vůči detonačnímu spalování při kompresi ve válci. Teoreticky platí, že čím vyšší číslo, tím kultivovanější a bezproblémovější chod motoru můžeme očekávat. Mezi měřitelné parametry efektivnějšího spalování by se měl řadit vyšší výkon, nižší spotřeba i delší životnost motoru, avšak v praxi jsou pro drtivou většinu vozů jezdících na našich silnicích rozdíly naprosto zanedbatelné.
Benzinka v Polsku Zdroj: CNN Prima NEWS
Pozor by si však měli dát majitelé aut s moderními motory a vyšším kompresním poměrem, které mohou být homologovány na minimální oktanové číslo 98. Poněkud větší účinek mohou mít zmíněná aditiva, která se do paliva přidávají především za účelem ochrany motoru před karbonizací a jeho čištění od usazenin. To ocení zejména řidiči, kteří absolvují převážně kratší trasy, a ti, jejichž vozy jsou vybaveny motory s přímým vstřikováním.
Určitou koncentraci ochranných látek obsahují i moderní „devadesát pětky“ - alespoň podle tvrzení jejich výrobců. Prémiová paliva, například právě ta s oktanovým číslem 98, však těchto látek zpravidla obsahují více, a pokud se vyplatí za palivo občas připlatit, pak je to právě kvůli „pročištění“ motoru.
Co znamená označení E5 a E10?
Při výběru benzinu však nejde jen o oktanové číslo nebo přítomnost aditiv - důležitou roli hraje také podíl biosložky, který je označen povinnými štítky „E5“ nebo „E10“ a mnohým řidičům stále není zcela jasné, co tato označení znamenají. Stručně řečeno, označení „E5“ informuje o maximálním obsahu biolihu do 5 %, zatímco u „E10“ může podíl biolihu dosahovat až 10 %.
Značení se však neřídí pouze podílem biolihu, ale také obsahem kyslíku, který může u E10 dosahovat až 3,7 % hmotnosti a u E5 maximálně 2,7 %. Dnes již všechny velké čerpací stanice nabízí standardní palivo s oktanovým číslem 95 pouze se štítkem E10, zatímco některé prémiové pohonné hmoty si zatím ponechávají čistější složení s označením E5.
Pohonné hmoty (ilustrační foto) Zdroj: Profimedia.cz
U standardních paliv slouží jako biosložka ethanol, zatímco u prémiových paliv se používá ethyl-terc-butyl-éter (ETBE). Tato sloučenina neovlivňuje tenzi par paliva a neváže vzdušnou vlhkost, což výrazně snižuje jeho korozivní účinky. Použití paliva s vyšším obsahem ethanolu je navíc spojeno s určitými problémy, a to zejména v kompatibilitě s plastovými a pryžovými komponenty palivové soustavy. Na to mohou trpět zejména starší vozy nebo třeba zahradní technika.
Nafta už jen s řepkovým olejem
Pokud jste k čerpacímu stojanu přijeli pro naftu, výběr bude pravděpodobně o něco jednodušší. Na většině čerpacích stanic totiž najdete obvykle pouze dva druhy dieselu – ten standardní s minimálním cetanovým číslem 51 (což je zákonné minimum stanovené Evropskou unií) a v některých případech také ten prémiový, u kterého se cetanové číslo pohybuje kolem hodnoty 60. Stejně jako u benzinu obsahuje prémiová nafta často příměs aditiv, které přispívají k čištění motoru a ochraně palivové soustavy.
Zmíněné cetanové číslo vyjadřuje objemové procento cetanu v motorové naftě – čím vyšší je, tím ochotněji palivo hoří. To by se mělo pozitivně projevit na výkonu, klidnějším chodu motoru, nižší spotřebě a také na vyprodukovaných emisích. Na druhou stranu příliš vysoké cetanové číslo může způsobit příliš brzké hoření, kdy se palivo nestihne dostatečně smísit se vzduchem. To může vést k tvorbě sazí a v horším případě i k trvalému poškození motoru.
Benzinová pumpa (ilustrační foto) Zdroj: CNN Prima NEWS
Konkrétní cetanové číslo se na stojanech běžně neuvádí a můžete jej pouze odhadovat podle toho, jak důležitě zní marketingový název paliva. U stanic MOL si můžete vybrat mezi standardním Evo Diesel a Evo Diesel Plus, u Shell zase FuelSave Diesel a V-Power Diesel, Orlen rozlišuje mezi naftou Efecta a dražší Verva a „čerpačky“ rakouského koncernu OMV mezi standardním dieselem a MaxxMotion. U EuroOilu a ONO, jako u jediných zmiňovaných čerpacích stanic, je rozdíl mezi oběma verzemi pouze v přidaných aditivech.
I v tomto případě najdete u každé plnící pistole povinný štítek, který uvádí podíl biosložky. Jen málokdy potkáte jiné označení než „B7“, čímž je stanovena maximální koncentrace 7 % - většinou jde o tzv. FAME z anglického Fatty Acid Methyl Esters. Konkrétně u nás se nejčastěji využívá methyl-ester řepkového oleje, neboli MEŘO.
Nezapomínejte na AdBlue
S příchodem normy Euro 6 v roce 2014 se u osobních vozů se vznětovými motory začala stále častěji využívat technologie AdBlue. Tento roztok syntetické močoviny má vlastní nádrž, jejíž otvor se nejčastěji nachází vedle nádrže nafty, někdy ale také pod kapotou. Z nádrže putuje AdBlue do katalyzátoru, kde se smísí s výfukovými plyny. Díky řadě chemických reakcí se pak škodlivé emise přemění na běžnou vodní páru a dusík, což vede k výraznému snížení emisí z výfuku.
Problém však nastává, pokud roztok dojde – vozidlo se v takovém případě stává nepojízdné, proto je důležité stav nádrže pravidelně kontrolovat. Dobrou zprávou je, že spotřeba AdBlue se běžně pohybuje kolem 1 litru na 1 000 kilometrů a nádrž mívá objem 10 až 20 litrů, což znamená, že doplnění roztoku řešíte obvykle jen jednou za několik měsíců. AdBlue lze doplnit buď na vybraných čerpacích stanicích přímo hadicí, nebo zakoupením v kanystru.
V tuzemsku si stále drží velkou oblibu pohon na zkapalněný ropný plyn (LPG). K dispozici je téměř tisícovka plnicích stanic, z nichž většina se nachází přímo v areálech běžných čerpacích stanic. Myslete však na to, že LPG by měla vždy plnit proškolená obsluha, ačkoliv v praxi vám personál často umožní naplnit nádrž svépomocí. Naopak u méně rozšířeného CNG, tedy stlačeného zemního plynu, lze tankovat zcela bez pomoci. Stanic na CNG je však podstatně méně, aktuálně se jejich počet pohybuje kolem 240.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zrušit Green Deal nejde? Všechno jde, namítl Havlíček. Výborný zmínil „šílený nápad“ z EU
