S překvapivou informací přišel tento týden David Limberský. Kontroverzní fotbalista se rozhodl ukončit kariéru. Na „Limbu“ se bude dlouho vzpomínat. „Na všechny ty nabouraný sloupky, kroucení volantem, chlazený kokeše a pornostromky se prostě nedá zapomenout,“ píše ve svém komentáři Neobjektivní novinář.
Kým jiným začít tuhle moji mrdkomediální prvotinu než Davidem Limberským. Ať už ho máte rádi, nebo nesnášíte, Limba se prostě za ty roky stal legendou českýho fotbalu a, přiznejme si to, i díky němu jsme se bavili. Na všechny ty nabouraný sloupky, kroucení volantem, chlazený kokeše a pornostromky se prostě nedá zapomenout.
Ale oproti tomu, co se dělo s Davidem Limberským v poslední době, byl tohle všechno jen slabý odvar. Ten kluk se rekulérně zbláznil. Jak jinak si vysvětlit, že už nedělal žádný průsery? Slyšeli jste o něm vůbec? Když člověk zabrousil k němu na Instagram nebo prolistoval bulvár, tak nikde nic. A místo toho, abych sledoval, jak ho Blesk úplně zbombenýho načapal, jak močí na Šádkovu vrbu ve Štruncákách (samozřejmě za řevu „Limberský, ty jsi hovado“ a s jištěním od Vaňka s Petrželou), tak vidím Limbu, jak přebaluje mimino, jezdí s kočárkem a vypisuje zamilovaný vzkazy manželce.
Redakce CNN Prima NEWS se spojila s Neobjektivním novinářem. Jeho povědomí a hlášky o sportovním dění v Česku se staly populárními na tuzemském internetu. Komentáře oblíbeného profilu se nyní budou objevovat na našem webu.
Do toho všeho se ještě chlubí, že jí avokádový tousty se sázeným, vole, vajíčkem místo poctivýho guláše s pětima. Tak, do chlupatý díry, kde jsou nějaký jistoty? Jako nějaký jsou – že by v Teplicích vyrostla tráva nebo že by Sparta měla prázdnou marodku, se fakt nebojím, ale tady už přestává sranda. Z Limby se najednou stal úplně jinej člověk.
Odmítám si myslet, že to „hovado“ dospělo, ale každopádně dospělo do fáze, kdy už, ač mi to neleze z klávesnice, dostal aspoň trochu rozum. A jeho včerejší oznámení konce kariéry to jen potvrdilo. Odešel ve správný čas, a to nedokáže každý. Jasně, často se opravdu choval jako hovado a vzorem pro mladé se asi nikdy nestane, ale v jednom na něj bylo spolehnutí. Nikdy nenudil a fanoušci ho buď milovali nebo nenáviděli.
Já patřil mezi ty, kteří ho tak trochu tajně milovali, protože mi pravidelně nahrával na smeč a já mohl snadno sbírat body. A i když jsem ryl přímo pod žebra, vždycky to bral s nadhledem a uměl se zasmát i sám sobě. Což je fajn a ne každý to umí.
Fotbal kromě hodných kluků, jejichž největším prohřeškem je bramborový salát na Štědrý den, potřebuje i nějakého toho Limbu, někoho, kdo vyvolává emoce, někoho, na koho si s chutí zanadává jinak spořádaný otec od rodiny Pepa, jinak tichý důchodce Rostislav z Kopidlna nebo jinak hrozně milá učitelka dějepisu Naďa z osmiletého gymplu v Kolíně. Fotbal byl, je a vždycky bude hlavně zábava. A té jsme si i díky Limbovi užili víc než dost, za což mu patří dík. Ať se ti daří, ty hovado jedno plzeňský...
