Sehnat práci může u handicapovaného zabránit tragédii, vypráví vozíčkář Jaromír

Bylo mu 18 let, úspěšně dokončil učňovské studium, získal řidičský průkaz a život měl před sebou. Ani ve snu by ho nenapadlo, že jediný skok do vody otočí jeho život o 360 stupňů. „Šli jsme tehdy s kamarády k rybníku a já si chtěl skočit. Jenže jsem skočil tak nešťastně, že jsem si přitom zlomil krční obratel,“ vzpomíná Jaromír Krpálek. Následovala hospitalizace a půlroční rehabilitace v Kladrubech. „Nejhorší to bylo po psychické stránce. Ta bezmoc, když nemůžete běžné činnosti udělat sami, ale potřebujete neustále něčí pomoc,“ pokračuje pan Jaromír ve svém vyprávění.

Šel jsem se s kamarády vykoupat a od té doby už jsem se na nohy nepostavil

Po propuštění domů si uvědomil, že mu chybí seberealizace a začal se poohlížet po vhodném zaměstnání. Nejprve pracoval doma na jednoduchých manuálních zakázkách. Na jedné rekreaci pro invalidy se seznámil s Alenou, současnou manželkou, která byla po obrně a chodila s pomocí francouzských holí. „V roce 1991 jsme s Alenou a dvěma dalšími vozíčkáři založili firmu TITAN, sportovní klub pro hendikepované a abilympijské hnutí. Naším cílem bylo pomáhat hendikepovaným lidem,“ vysvětluje Jaromír. Svoje aktivity postupně rozvíjel a v roce 2000 dosáhl významný úspěch uspořádáním první světové abilympijády v Praze.

Firma TITAN se postupem času transformovala a nyní funguje jako již zmiňovaná Česká abilympijská asociace – Centrum Kosatec, v jehož čele stojí Jaromír dodnes. Největší životní oporou je Jaromírovi jeho manželka Alena, se kterou je již 37 let ženatý. Mají spolu dospělého syna. Centrum Kosatec dnes Jaromír řídí společně s kolegou Vladimírem Podneckým, který je také upoután na invalidní vozík.

Během mnoha let fungování centra zažil Jaromír různé zlomové okamžiky, lidské příběhy, radosti i starosti. „Nejvíce si cením momentů, kdy jsme pomohli lidem v těžkých situacích k tomu, aby mohli dál smysluplně žít se svým hendikepem. Množství těchto zaměstnanců by jinde práci nezískalo a v dané situaci by byla jejich životní cesta komplikovanější, možná i tragičtější,“ říká pan Jaromír.

Asociace nabízí handicapovaným pracovní uplatnění

Česká abilympijská asociace, z. s. vznikla v Pardubicích v r. 1997. Cílem byla podpora a poskytování poradenství pro lidi se zdravotním postižením. Hlavní náplní bylo pořádání národní a světové abilympiády, soutěže lidí s postižením v pracovních dovednostech vedoucích k zaměstnání. V současné době má Česká abilympijská asociace 35 členů, z toho 20 lidí se zdravotním postižením.

„Od roku 2007 poskytujeme dvě registrované sociální služby a na to jsem opravdu pyšná, protože jsem byla u zrodu, nikdo nevěděl, jak služby rozjet, nebyly metodiky, jen kontroly. Vše jsme se naučili, zvládli a obě služby pokračují i v dnešních dnech. S tím souvisí i rozvoj nabídek služeb pro lidi s hendikepem. Navázali jsme výbornou spolupráci s úřadem práce a od letošního roku začíná běžet projekt P. R. S.,“ říká vedoucí sociálních služeb centra Pavlína Potůčková. Dodává, že Centrum Kosatec se stane jedním ze třech míst v ČR, kde bude zřízeno tzv. Pracovně rehabilitační středisko, které bude zajišťovat komplexní pracovní rehabilitaci pro lidi se zdravotním postižením.

Asociace Kosatec se stala jedním z největších zaměstnavatelů lidí s hendikepem v Pardubicích. Mimo to poskytujeme i službu osobní asistence

„Preventivní službu sociální rehabilitaci, která podporuje lidi se zdravotním a sociálním hendikepem při hledání práce, ročně využívá cca 40 klientů. Službu péče (osobní asistenci), kterou zajišťuje cca 18 osobních asistentek v přirozeném prostředí klientů využívá ročně kolem 55–60 klientů,“ pokračuje Pavlína Potůčková a poukazuje na to, že Česká abilympijská asociace se v průběhu let stala jedním z největších zaměstnavatelů lidí s hendikepem v Pardubicích.

„V současné době zaměstnává více než 60 lidí s hendikepem na nejrůznějších pracovních pozicích – IT pracovník, pekař, výroba svačin, kuchař, číšník, administrativní pracovník, prodejní asistent, pracovník údržby a úklidu, řidič, truhlář, šička a další. Ač chybí legislativa, přesto se řídíme principy sociálního podnikání a snažíme se neustále o zkvalitňování pracovního prostředí a o vytváření nových pracovních místo pro své kolegy s různými typy zdravotních hendikepů,“ vysvětluje Pavlína Potůčková.

Tréninkové bydlení i zážitkové semináře

Centrum Kosatec se nachází v bezbariérové budově v centru Pardubic. V budově je kromě kanceláří také multifunkční sál, kavárna, jídelna, keramická dílna a mnoho dalších. „V Kosatci probíhají různé aktivity, jako na příklad příměstské tábory pro děti, tréninkové bydlení, zážitkové semináře, akce pro veřejnost, včelařství a mnoho dalších. Společnost provozuje řadu dalších aktivit mimo budovu, např. šicí a montážní dílnu,“ upřesňuje Pavlína Potůčková.

Kvůli pandemii se stejně jako mnoho dalších zaměstnavatelů nyní centrum potýká s problémy a řeší otázku, jak lze fungovat a nerušit pracovní místa. „A tak přišel nápad na smysluplný projekt s názvem Ruku v ruce. Na našem webu jsme měli transparentní účet, na který mohli lidé přispívat libovolnou částkou. Z peněz, které na účet přišly, zaměstnanci Kosatce pekli a vyráběli občerstvení, které následně rozváželi integrovaným složkám a poskytovatelům pobytových sociálních služeb v Pardubicích,“ popisuje projekt, který běžel v období kolem Vánoc, Hana Homolková z Centra Kosatec.

Podle vedoucí osobní asistence Centra Kosatec Mgr. Ivany Havránkové je skladba klientů, kteří se na Centrum obrací, velmi různorodá. „Větší poměr zastoupení cílové skupiny v osobní asistenci představují senioři, asi 60 procent pak osoby se zdravotním postižením. Děti tvoří jen malou část naší klientely. Nejčastěji se jedná o mladší děti, které navštěvují speciální školy a stacionáře,“ popisuje o jaké pacienty se v Centru nejčastěji starají. U seniorů se jedná obvykle o nemoci spojené se stářím. „Ve většině případů mají tito lidé polymorbiditu a různé typy demencí a fyziologických potíží,“ upřesňuje.

Cílem osobní asistence je udržení, stabilizace a zachování schopností a dovedností klienta, tak aby mohl žít ve svém přirozeném prostředí.