Neusser chce sesadit šéfa ČOV Kejvala: Zdejší sportovní prostředí bojuje proti sobě

Dlouhé roky hrál v zahraničí a byl brankářskou oporou českého národního týmu v pozemním hokeji. V současné době 38letý Filip Neusser stále vede ženskou reprezentaci. Teď si ukousl velké sousto a ve sportovní hierarchii se pokusí posunout o několik pater výš. Čeká ho tuhá bitva.

Před pár dny jste oznámil, že budete kandidovat na post předsedy Českého olympijského výboru, čímž jste ve sportovní branži způsobil rozruch. Proč jste se tak rozhodl? Jiří Kejval neměl v poslední volbě protikandidáta.
Možná i právě proto. Do poslední chvíle jsem nevěděl, zda se panu Kejvalovi někdo postaví, nebo ne. Ale od doby, co jsem v plénu olympijského výboru, jsem jeho dlouholetým kritikem. Na věci, které dělal, jsem upozorňoval. Bohužel jsem nebyl vždy vyslyšen. Z pozice mladého kluka, který hraje malý sport, jsem neměl takovou sílu. Definitivní rozhodnutí jsem učinil ve chvíli, kdy podle mého názoru pan Kejval překročil čáru. Pokusil se ovlivnit našeho předsedu svazu, aby delegoval do pléna někoho jiného místo mě – věděl, že ho dlouho kritizuji.

Skočím vám do řeči. On argumentoval tím, že bývá zvykem, aby v plénu byly předsedové jednotlivých svazů, což vy nejste. Tento argument nemá logiku?
Nemá. Pan Kejval velmi rád říká věci, které si člověk na první dobrou neprověří. Znám pět lidí, kteří jsou za svazy delegováni do pléna. A tři z nich nejsou předsedové a ani nepůsobí ve výkonném výboru. Mohu jmenovat třeba Michala Ježdíka za basketbal. Je to jen věc, kterou se pan Kejval brání, ale jde o nesmysl. Jsem v plénu osm let a nikdy předtím mu to nevadilo. Najednou si po letech zavolá předsedu a říká, že mu to vadí.

Kejval podrazil jednoho i druhého partnera

Proč si myslíte, že by Český olympijský výbor potřeboval změnit vedení?
Už jsem to říkal dříve. Myslím, že je třeba, a to zvlášť teď, napravit reputaci českého sportu. Vznikla Národní sportovní agentura. Je potřeba, aby si organizace nedokazovaly, která je silnější, přesně to ale Český olympijský výbor dělá. Pozice Národní sportovní agentury je jasná, takže by se olympijský výbor měl vrátit do svých kolejí a soustředit se na to, co mu jde skvěle – starat se o olympioniky a být zastřešujícím subjektem pro jednotlivé svazy. To poslední dobou nedělal.

Čili máte pocit, že Český olympijský výbor v čele s Jiřím Kejvalem se až příliš snaží bojovat o své místo na sportovním slunci?
Přesně tak. Nevím přesně v jakém roce, ale kdysi vznikl velký projekt pana Kejvala a náměstka ministerstva školství Jana Kocourka, podle kterého se Český olympijský výbor měl stát střešní organizací sportu. Ještě donedávna ho zkoušel pan Kejval prosazovat, proto vehementně bojoval proti vzniknu Národní sportovní agentury. A to chci napravit. Chci napravit sportovní prostředí, protože má tendenci bojovat proti sobě.

Třemi nejvýznamnějšími sportovní institucemi jsou Národní sportovní agentura, Česká unie pro sport a Český olympijský výbor. Tyto organizace musí být pospolu, aby mohly prosadit důležité věci do zákonů a podporovat sport. Dnes to tak není. Pan Kejval podrazil jednoho i druhého partnera.

Z vaší strany to vyznívá tak, že současný předseda je příliš výrazný, snaží se až moc dostat výbor do popředí, zatímco vy ho chcete zatáhnout zpět. Dokážete oslovit delegáty, když chcete tuto aktivitu potlačit?
Myslím si, že ano. Je třeba delegátům říct, že nové vedení má fungovat pro sportovní svazy. A ne navenek, abyste si jen dělali PR a marketingové akce, na které mimochodem pan Kejval vynakládá stovky milionů korun. Tyto prostředky by měly být zakotveny ve stanovách a určité procento z nich by mělo jít svazům, případně na podporu olympioniků.

Za posledních sedm let stát dotoval výbor oproti předchozímu období půl miliardou navíc. A svazy dostávaly z té půl miliardy jen malou částku, což je nehorázné. Prostředky mají jít do svazů a výbor má být servisní organizace. Zejména v době, kdy financování českého sportu není nejlepší.

Tomu rozumím. Ale na druhou stranu se sport poslední dobou stává stále větším marketingem, a to zejména ten olympijský. Například Jiří Prskavec v rozhovoru pro CNN Prima NEWS zmiňoval, jak je pro menší sporty jako vodní slalom olympiáda zaobalená do marketingu cestou k financím.
Souhlasím s ním, má naprostou pravdu. Pokud výbor prosazuje myšlenku olympionismu, je to naprosto v pořádku. Jenže dnes dělá marketing formou kampaní, které jsou nepatřičné. Podporovat se mají sportovci, možná i prostřednictvím sportovních svazů. Za stejné peníze udělají jednotlivé svazy mnohem větší parádu než výbor. Pokud by na to měly prostředky, samozřejmě.

Vy byste tedy takovéto akce zrušil?
Neříkám, že zrušil. Podporuji propagaci olympionismu a olympijských myšlenek. Ale některé postupy pana Kejvala nemají s olympijskými hrami nic společného.

Tají mi jména delegátů. Groteskní situace

Jaké jste měl vlastně reakce na vaši kandidaturu? Byla poměrně překvapivá.
Překvapivá byla, sám jsem dlouho zvažoval, jestli do toho půjdu. Reakce mám jen pozitivní.

Máte jich hodně?
Myslím, že jich mám hodně (úsměv). Ale víte, tady se dostávám k jedné věci, které se směji. A nechápu, že za to panu Kejvalovi stojí. Představte si, že Český olympijský výbor mi odmítá dát jména delegátů, kteří budou na plénu. Takže v tuto chvíli nevím, kdo bude volit. Chci komunikovat s jednotlivými předsedy, abych jim představil svůj program. Sekretář se po mé žádosti odvolává na GDPR, což nechápu. Je to jako když se připravujete na sportovní zápas a až v den utkání se dozvíte soupeře a místo, kde se bude hrát.

Co s tím budete dělat? Jak se chcete bránit?
Nemám plán. Proto prosím všechny delegáty, aby se mi ozvali, protože opravdu jejich jména neznám. Přijde mi to opravdu groteskní. Zvlášť v instituci, která si zakládá na fair play. Toto rozhodně fair play není. Nějak se s tím poperu. A budu muset obvolávat jednotlivé svazy a prosit, aby mi daly jména delegátů. Ale už jsem zvládl i horší věci.

Máte ještě těžší pozici z toho pohledu, že zastupujete malý sport? Není to pro vás handicap?
V České republice není pozemní hokej možná tak velkým sportem, každopádně ve světě má obrovské jméno a velkou tradici. Nevím, jestli to může být handicap, nebo ne. Ale nechci o tom moc přemýšlet. Už vím, že na sety prohrávám 0:2, protože neznám jména delegátů.

A na kolik setů se hraje?
Hrajeme tenis, je to grandslam, takže na tři. Už jsem zabral, uvidíme (úsměv).