Nikdo nechápe, že přežili. Je to zázrak, říká majitelka koní a psů z Lužic

„Já jsem se s dětmi schovala pod stolem. Najednou hučení, všem zalehlo v uších, začaly nám cihly lítat oknem. Mysleli jsme, že to nepřežijeme,“ popisuje řádění tornáda Veronika Balášová, která bydlí v Lužicích s rodinou v blízkosti domu jejích rodičů.  „Rodičům vybouchla zeď, něco jí najednou proletělo, spadl strop v koupelně, byli schovaní někde pod dveřmi… No hrozné. Syn spává o víkendech s kamarády na zahradě v chatce. Mně bylo do breku – kdyby tam byl… Na to nejde myslet,“ dodává. Zatímco jim tornádo sebralo celou střechu, dům rodičů je neobyvatelný. „Všichni spíme někde jinde, jsme rozdělení, nejde voda, elektřina, plyn, nic nefunguje. Naštěstí o vodu se postarala obec, toho je dostatek. Jídlo vozí lidi, ani nevíme kdo, vždycky se něco objeví,“ popisuje Balášová.

Štěstí v neštěstí

„Koně byli na pastvě. Hasiči tam šli se známými v noci a nikdo nečekal, že tam najde nějakého koně živého. Byli mezi vinohrady, je to komplet srovnané se zemí. Všichni koně přežili, což nechápeme,“ líčí Veronika Balášová. Dva koně utrpěli poranění oka, jeden vyvázl s poraněním nohy. Přesto zvládli cestu do blízkého Josefova na statek k Antonínu Hanákovi, který se o ně v současné době stará. „Kdybyste viděla, z jakých podmínek jsme je vytahovali, z plechů, drátů trakčního vedení… To se spíš divím, že jsou naživu, že existují, že někde neodletěli. Třítunový kontejner odletí a koně, co jsou poblíž a mají 400–⁠500 kilo, neodletí? Naštěstí tam není žádné fatální zranění,“ říká Hanák.

Koně byli tak vystresovaní, že je nebylo možné naložit do přepravníků. Cestu z Lužic do Josefova tak museli absolvovat pěšky. „Nikdy bych nevěřil, že to zvládnou. V noci jsme je převedli, šli jak andílci, protože byli rádi, že jdou z té katastrofy pryč,“ popisuje Antonín Hanák, který se koním věnuje léta. Něco takového však nikdy nezažil a jak sám říká, už nikdy zažít nechce. „Nikdy bych nevěřil, že umí kůň přejít přes houkající auta hasičů a sanitky, byli úplně v šoku. Jak se rozednilo, tak jsme je ostříkali, ošetřili, ale nikdy bych nevěřil, že tohle dokážou. Po tom, čím si prošli, jsou rádi za každé pohlazení, trochu sena a vody. Za měsíc se z toho otřepou a za dva už budou fungovat. Ty oči snad budou dobré, snad se spraví. Udělám všechno pro to, aby byli v pořádku.“

Kotce nepřežily, psi ano

Krom koní mají Balášovi i dva psy, kteří byli v době katastrofy na zahradě. „Odneslo to sedlovnu, boxy pro koně, zahrada je úplně slehlá, byly tam obrovské stromy, nic tam nezůstalo. Lehly ploty betonové, vedle ulice je komplet na demolici. Na zahradě jsme měli kotce – jeden to odneslo úplně, druhý je pozohýbaný, jsou tam popadané stromy… Nechápeme, jak to přežili,“ říká majitelka německé dogy a černého labradora. Zatímco dogu našli hasiči zaklíněnou pod stromem, z čehož vyvázla bez většího zranění, šestnáctiletý labrador přežil zcela bez újmy. „Doga se převezla do Josefova na cvičák, stařečkovi jsme pak něco narychlo stloukli a dali jsme mu na ležení matraci, co tady někomu odletěla, aby byl ve stínu,“ říká Balášová.

Přežily i želvy, které mají Balášovi v jezírku. A to i přes cihly a kamení, které je zasypaly. „Že to všechna zvířata přežila je neuvěřitelné. Navíc nás zaplavila obrovská vlna solidarity, lidé pomáhají s krmením, volají nám s tím, co potřebujeme, je to něco úžasného,“ říká Veronika Balášová, jejíž koně teď čeká delší pobyt na statku v Josefově u Antonína Hanáka. „My máme sportovní stáj, měli jsme obrovské štěstí. Někdy to štěstí pomůže, nám pomohlo, Veronice nepomohlo, tak zkrátka pomůžeme my,“ říká Hanák. A jak se říká, každý dobrý skutek je po zásluze odměněn. „Překvapilo mě, že ráno sem dojely dva traktory z Bíteše a dovezli sem seno. Říkám: ‚Chlapi, co to je?‘ Prý pomoc. A jeli pryč. Jen řekli: ‚My máme doma postarané o dobytek a jedeme pomáhat ostatním.‘ To bylo strašně krásný,“ dodává Hanák.

Tornádu naproti

Zatímco mnozí sousedi Balášových na jedné straně obce dopadli se zvířaty hůř, na té druhé byli naopak ušetřeni, a tak pomáhají ze všech sil. Mezi nimi i Petra Zetochová, která měla ještě ve čtvrtek dopoledne na starost třináct koní. Dnes je jich 19. „Včera tu byli ještě další tři koně, kteří se ale převáželi do stáje do Bzence, protože naše výběhy nemají takovou kapacitu. Navíc některé výběhy jsou zaplavené vodou, některé zapadané stromy, takže tady není místo. Někteří koně sousedů jsou zranění, mají otevřené rány, veterinář jim to byl čistit,“ popisuje Zetochová. Její dům tornádo minulo jen o vlásek. „Šlo přímo proti nám a zhruba 100 metrů před námi se odklonilo.“

Rodiče Petry Zetochové, kteří bydleli v Mikulčicích, však takové štěstí neměli. Přišli o celý dům, takže je dcera dočasně ubytovala v Lužicích. Spolu s likvidací škod ve výbězích a péči o necelou dvacítku koní přibyla velká spousta práce. „Mám zavodněný jeden výběh a druhý výběh je zapadaný dřevem, větvemi, stromy. Dneska mi má někdo dojít na pomoc s odklízením, takže doufám, že se to nějak zvládne, protože tu byli i včera nějací lidi na pomoc,“ říká Zetochová, které dělá krom jiného starosti i nedostatek slámy. „Nemáme už žádnou, protože jsme nepočítali s ustájením koní přes léto v boxech. Navíc nám má rodit kobyla, takže bychom uvítali slámu na podestýlku, také loňské seno, dezinfekci typu betadine a hojivé masti,“ vyjmenovává majitelka koní.

Pokud chcete pomoci s podestýlkou, krmením nebo dezinfekcí, můžete je směřovat na adresu Velkomoravská 579/102, Lužice.