Noc je dlouhá, bary a kluby v oblíbené ostravské Stodolní ulici však musely až do 14. srpna preventivně zavírat již s úderem půlnoci. A až do rána se pak kvůli nemoci COVID-19 pilo u výdejních okének, u kterých bylo hodně těsno. V pátek 14. srpna hygienici zákaz nočního provozu hospod v Moravskoslezském kraji překvapivě zrušili. Některým epidemiologům se to nelíbí.
Od 17. července do 14. srpna se v noční Stodolní ulici mohlo pít jen na stojáka, a tohle jsou postřehy reportéra CNN Prima NEWS z tohoto týdne:
Je půlnoc. Z rozdováděného podniku Escobar jsou hosté vyháněni skoro postrkem. „Musíte na ulici, je dvanáct,“ pobízí obsluha desítky návštěvníků. Mnozí odcházejí houpavým krokem a na ulici před barem hned pokračují v započatém tanci. Mezi domy hraje hudba stejně hlasitě jako na parketu, ve Stodolní už stejně nebydlí nájemníci, kteří by se pokoušeli hlásit policii rušení nočního klidu. Poněkud vyčichlá fráze říká, že Stodolní ulice nikdy nespí. Ano, je to pořád pravda. „Can you feel the beat within my heart,“ hřímá před barem jeden z hitů letošního léta.
Tuž co? Daš, abo nědaš?
Je čtvrt na jednu a ve dveřích Escobaru už stojí stůl, který tvoří takzvané výdejní okénko. Skutečnému okénku se nepodobá ani náhodou, úřady i strážci zákona ale akceptují i tuhle verzi. Hlavně, že se hosté nebudou tlačit celou noc v těsném baru. Před barem stále přibývá pařičů, v těsném chumlu tančí asi osmdesát lidí. Drinky tečou proudem, u okénka je permanentní nával, mezitím někdo shodí na zem dopravní značku, která označuje hlavní silnici. Do zábavní zóny je však v noci zakázán vjezd, značka teď spíš vyjadřuje, že jsme v hlavní ostravské ulici hříchu, kde se daří placené prostituci i drogám všeho druhu.
Také striptýzové bary musí zavřít o půlnoci, sex však přes okénko nelze prodávat. Prostitutky teď nápadně procházejí ulicí, zákazník se vždycky najde, zvláště díky velkému množství Poláků, kteří přijeli za erotikou. Dějiny se holt musejí opakovat, napadne autora tohoto textu u nevěstince Roxana, neboť na počátku dvacátého století byla Stodolní nejvykřičenější ulicí v Ostravě. „Tuž co? Daš, abo nědaš?“ ptali se tehdy zákazníci prostitutek. Když chtěli za sex dát méně než korunu, ulice odpovídala: „To se zajdi na gulaš, ani ten nědostaněš za korunu.“
Mimořádné opatření Krajské hygienické v Ostravě platilo v Moravskoslezském kraji od 17. července do 14. srpna, nově už se musí dodržovat jen v okrese Frýdek-Místek. Opatření bylo reakcí na zvyšující se počet pozitivních pacientů s nemocí COVID-19. Nejprve na Karvinsku kvůli nákaze horníků, později i v Ostravě a okrese Frýdek-Místek, který je nyní nejpostiženějším regionem v republice. A z obou měst se jezdí pít do Stodolní každý den, z Karviné to v noci trvá autem dvacet minut, po dálnici z Frýdku pouhých patnáct.
Nulový sociální distanc
K uvolněné atmosféře ve Stodolní patří doteky, plácání po zádech i těsné obětí. „To jsou ideální podmínky pro šíření COVID-19 vzduchem. A to nejen kapénkami, ale i v aerosolu,“ komentuje situaci ve Stodolní pro CNN Prima NEWS Irena Martinková, ředitelka protiepidemického odboru Krajské hygienické stanice v Ostravě. Řečeno po lopatě, když někdo v davu před bary zakašle či jen lehce vyprskne v proudu řeči, vypustí do vzduchu déšť kapének. Těžké kapénky sice padají rychle k zemi, ty nejmenší z nich, kterým se říká aerosoly, ale plují vzduchem mnohem delší dobu. A to i na vzdálenost jeden metr a více.
Doporučované dvoumetrové odstupy ve Stodolní nikdo nedodržuje. „Jakékoliv shlukování je přitom špatné, sociální distanc je přitom v boji s touhle infekcí základní prevencí. Stejně jako roušky a hygiena rukou, o moc více toho ani nemůžeme dělat, dokud nebudeme mít vakcínu,“ vysvětluje epidemioložka Martinková. Davovou zábavu v noční Stodolní považuje za jistý druh nezodpovědnosti. Neschopnost se ukáznit v zájmu zdraví celé populace.
Čtrnáct zastavení u výdejních okének
Je jedna hodina po půlnoci. Ve Stodolní jsou otevřeny desítky výdejních okének a v ulici se tlačí přes tisíc flamendrů. Také Sydney club se z vnitřních prostor musí přestěhoval do průjezdu vedle podniku, který je přehrazen pultem. Pivo se čepuje kompresorem jak na vesnické zábavě a zájem je velký, leckde totiž po půlnoci prodávají jen frťany. Ulice připomíná podivné procesí, místo Křížovou cestou se ale putuje kolem výdejních okének, u kterých si dá leckterý „poutník“ klidně i oněch biblických čtrnáct zastavení.
Před barem Bastila se Stodolní téměř nedá projít, Ostrava už si pomalu zvyká, že po půlnoci se nalévá jen na stojáka. Rozjásaná Stodolní tančí a křepčí, pár zmožených pijanů už také ale spí v sedě, hlavy opřené o fasády činžáků. Policie je netečná, sociální odstupy nevyžaduje. Někteří barmani dokonce uvnitř podniků hostí okruh nejbližších známých.
„Kdyby něco, tak policajtům řeknu, že mi pomáhají s úklidem. Co mi mohou udělat?“ Holedbá se jeden provozovatel. V tomhle kousku Ostravy vládne spíš švédský přístup k nemoci COVID-19 a rozhodně se tu nemůže odehrát podobný případ jako tento týden v Austrálii, kde policista začal škrtit chodkyni jen proto, že neměla obličej zakrytý rouškou.
Roušky jsou výjimkou
Roušky během noci odhazuje i většina barmanů, i když je podle nařízení nesmějí vůbec sundávat. Ukázkově zahaluje tvář snad jen prodejce občerstvení v podniku Vaše prasátko, který nabízí čuňo-burgery. Výdejní okénko si každý den „sestrojí“ ze dvou barových křesel, které postaví mezi futra. Dlouhá řada nočních pijanů stojí také u okénka podniku E99, za komunistů to bývala zaplivaná hornická Nošovická pivnice. „Na chodníku to není taková pohoda jako v baru,“ stěžuje si dvacetiletý Lukáš. V červenci se zúčastnil demonstrace v centru města, která proti zavírání hospod po půlnoci hlasitě protestovala. A připravovala se další. Moravskoslezští epidemiologové přitom povolením výdejních okének šli typickou domácí cestou, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Ředitelka protiepidemického odboru Krajské hygienické stanice v Ostravě Irena Martinková byla ráda, že vnitřní prostory hospod zůstávaly v noci po celý měsíc nepřístupné: „Když má člověk v sobě nějaký ten drink, chová se jinak, je družnější. Na ulici je pak riziko přenosu přece jen menší než v uzavřené místnosti. Je ale rozdíl, když se ve Stodolní objímá tisícovka lidí, než když někde na vesnické zahrádce sedí u piva čtyři strejcové.“
Splněné přání
Ve Stodolní je padesátník či starší pařič výjimkou, takový věk mají snad jen někteří taxikáři. Epidemioložka Martínková varuje, že všichni ti mladí se občas stýkají s prarodiči, třeba je v neděli potkají na rodinné oslavě. Protančit noc v davu a posléze být účastníkem rodinné sešlosti, to může být pro nejstarší členy famílije riziko. V krajním případě smrtelné.
Majitelé barů na zavedená opatření ve Stodolní celý měsíc nadávali, na tržby si ale nestěžovali. Provozovatel motorkářské hospody Harley's Retro bar David Dudka říká, že i u okénka se pilo jak o život. „Už se ale těším, až bude mimořádné opatření zrušeno,“ přál si a v pátek 14. srpna se mu tato tužba splnila.
„Can you feel the beat within my heart,“ bude se i v dalších dnech rozléhat Stodolní ulicí velký hit letošního léta. A vzduchem budou i nadále plout kapénky slin, některé možná i s koronavirem SARS-CoV-2, který způsobuje onemocnění COVID-19. A také globální pandemii, jakou svět v tomhle rozsahu asi naposledy zažil v roce 1918, když zaútočila takzvaná španělská chřipka. Podle aktuálních údajů už nemoc COVID-19 zabila na planetě Zemi 760 022 nakažených.
