Všichni příznivci tenisu by měli v pátek večer naladit Laver Cup. Loučí se pan Hráč, elegán, vítěz 20 grandslamových titulů, Roger Federer. „Určitě se dívat nebudu,“ sděluje s úsměvem pro CNN Prima NEWS bývalá světová pětka Jiří Novák. Není to tak, že by švýcarskou legendu neměl rád. Naopak ho uchvátila ze všech velikánů nejvíce. Sympaťáka si zkrátka už užil dost, má na něj ty nejlepší možné vzpomínky.
Novák zažil z bezprostřední blízkosti časy, kdy byla dnešní celosvětová celebrita tenisovým „tovaryšem“. Psal se rok 1999 a 17letý Federer premiérově okusil atmosféru Wimbledonu. Nejslavnější turnaj v dalších letech osmkrát ovládl.
Dalo se už tehdy rozpoznat, že proti vám stojí budoucí šampion, jeden z nejlepších hráčů tenisové historie?
To tehdy vůbec nešlo. Ale na zápas si vzpomínám velmi dobře. On dostal jako junior divokou kartu a já si říkal, že mám pro první kolo dobrý los. Vyhrál jsem až v pěti setech (úsměv). I tak to byl pro mě úspěch, protože travnatý povrch jsem nikdy neměl rád. Každopádně Federer rozhodně nehrál špatně, zároveň by mě vůbec nenapadlo, že se z něj vyklube taková tenisová persona. V roce 2003 pak Wimbledon vyhrál.
Při premiérovém setkání vás tedy potrápil víc, než byste čekal.
Bylo mi jasné, že je šikovný. Na druhou stranu se to na trávě strašně těžko odhaduje kvůli tomu, jak je rychlá. Míček šel třikrát přes síť a byl konec výměny. Ale už tehdy bylo znát, že výborně zvládá voleje, skvěle servíruje. Jeho komplexnost se začínala projevovat.
Federerův „last dance“. Manželku už na kurtu nebavil, konec ovlivnila i smrt královny
Tento moment už pěknou dobu visel ve vzduchu. Roger Federer v létě oslavil 41. narozeniny, soutěžní zápas hrál naposledy loni ve Wimbledonu. A teď je to tady. Tenisový velikán a nesporná legenda tohoto sportu odehraje v pátek večer závěrečné utkání kariéry. Rozloučení to bude stylové, i když body do žebříčku už žádné nepřipíše.
Těší vás, že s tímto velikánem máte celkem hezkou bilanci čtyř výher z devíti vzájemných zápasů?
Na srdci mě to trochu hřeje (úsměv). Nelze to brát z hlediska toho zmiňovaného prvního utkání, kdy byl ještě mladíček. Ale hrál jsem proti němu i v době, kdy byl světovou jedničkou. Rád vzpomínám například na finále ve švýcarském Gstaadu, kam přijel po prvním wimbledonském titulu. Finále jsme hráli i ve Vídni a Dubaji. Bylo mi ctí, že jsem mohl proti někomu takovému opakovaně nastoupit.
Postavili jste se proti sobě na kurt například také na Turnaji mistrů. A vím, že jste se s Rogerem potkával i mimo zápasy. Je mimo kamery stále tím stejným sympaťákem a gentlemanem?
Neskutečný kluk, ohromně příjemný. Měl jsem k němu blízko, protože si vzal Slovenku Mirku Vavrincovou, se kterou jsem se znal dobře. Ke mně i mému okolí se vždy choval perfektně. A vlastně ke všem.
Bylo mi ctí, že jsem mohl proti někomu takovému opakovaně nastoupit.
Jste tímto ovlivněný a řekl byste, že je Federer nejlepším tenistou historie? Navzdory tomu, že Rafael Nadal i Novak Djokovič už mají více grandslamových titulů, podle kterých se většinou měří velikost hráče...
To je strašně těžká otázka. Nicméně byl prvním z tohoto tria, kdo začal ve velkém sbírat vítězství na největších turnajích. A já jsem takzvaný federerovec skrze jeho techniku na kurtu a způsob vystupování. Zároveň mám obrovský respekt k Nadalovi i Djokovičovi. Je opravdu náročné vypíchnout toho nejlepšího. Jsem toho názoru, že aktuálně jsou nejlepší všichni tři. Svedli mnoho vzájemných bitev, rozdělili si mezi sebe 63 grandslamových titulů. A to je neuvěřitelné. Kdyby ale Nadal vyhrál ještě další tři velké trofeje, asi to bude jasné.
Byl zvyklý na vyhrávání, to už pak nebylo reálné
Tak trochu jinak. Díky kterým tenisovým vlastnostem švýcarské ikony se z vás stal „federerovec“, a ne „nadalovec“?
Strašně si mě získal ladnou technikou. Na ni se nádherně dívalo. Nikdy soupeř nevěděl, co přesně Roger zahraje. I kvůli té komplexnosti, o které jsem mluvil. Dokázal zahrát u sítě, od základní čáry. A na jakémkoli povrchu. Při sledování Nadala vidím strojovou hru. I tím, že jsme si s Federerem proti sobě zahráli devětkrát, z té trojice ho mám nejraději.
Kdy jste si řekl, že časy Federera coby obávaného soupeře jsou pryč? Že už nebude kralovat na grandslamech?
Přiznám se, že jsem si to říkal už po jeho první operaci kolene v roce 2016. Tehdy mu bylo 35 let, byl jsem toho názoru, že už to nedá. On se vrátil a na začátku sezony 2017 ovládl Australian Open, pak Wimbledon. A další rok opět Australian Open. A dospěl jsem k přesvědčení, že ho zkrátka nelze odepisovat. Je neuvěřitelné, že se dostal znovu do formy.
První kouč Federera byl Čech. Malý Roger se vztekal a házel raketou, tvrdil Kacovský
Loučí se dost možná nejlepší tenista všech dob Roger Federer. Za jeho mimořádnou kariérou ověnčenou dvaceti vyhranými grandslamy lze najít i českou stopu – vůbec prvním trenérem švýcarského šampiona byl totiž emigrant Adolf Kacovský. Skromný chlapík z Pardubic, na něhož si jeden z nejlepších sportovců světa dodnes pamatuje.
Když ale nehrál celý poslední rok, bylo to něco jiného. Přál jsem mu, aby se vrátil na okruh. Mohl by na něm ještě vyhrát pár zápasů, ale po třech operacích kolena a v 41 letech by mohl na zisk ještě jednoho grandslamu myslet jen těžko. Udělal to – podle mě – skvěle. Než aby hrál turnaje a trápil se v prvních kolech. Když podobně dlouho absentujete, není to tak, že se vrátíte a zase hned dominujete. Do rozjetého vlaku se naskakuje těžko. Nechci říct, že by hazardoval se svým jménem. To si po předchozích úspěších nemůže pokazit nikdy. Ale byl zvyklý na vyhrávání. Končí ve správný čas, i když primárním důvodem bude fakt, že koleno ho stále pobolívá.
Získal od vás ještě více obdivu, když během nekonečné absence dělal dlouho vše pro to, aby byl zpět? Soutěživosti a odhodlání měl v sobě i přes všechny úspěchy a pokročilý věk evidentně dost.
Už si mě dostatečně získal tím, co dokázal. Tím, jaký je člověk. Myslím si, že ho při tenisovém životě držela Djokovičova a Nadalova přítomnost. Bojovali o primát toho nejlepšího v historii. Trochu si zateoretizuju. Kdyby měl Federer 20 grandslamových titulů a za ním byla velká mezera, pravděpodobně by s tenisem už skončil například o tři roky dříve. Ale najednou viděl, že Nadal s Djokovičem se mu titulově vyrovnali, chtěl živit šanci, že může být lepší než oni. Motivují se navzájem. Nadal má teď také strach, aby ho Djokovič netrumfnul. Respektive pomyslný strach, není to tak, že by se klepal v posteli. Chce být v počtu grandslamů tím nejlepším. To ty borce drží nad vodou a mají motivaci pořád hrát.
Federer se s kariérou rozloučí v pátek na Laver Cupu ve čtyřhře, stylově po boku Nadala. Předpokládám správně, že si to nenecháte ujít?
Já se určitě dívat nebudu (úsměv). Víte co, proti Federerovi jsem hrál, trénoval jsem s ním. Viděl jsem ho na dalších – teď střelím od boku –150 turnajích. Na živo i v televizi. Když nakonec budu chtít, podívám se zpětně. Ale tenis pořád hraju, trénuju v Prostějově juniory. Kdybych přišel v pátek večer domů a pustil si tenis… To už by byla diagnóza (smích).
