Obcházení nejsilnější strany při vytváření koalic se stalo po nedávných krajských volbách častým fenoménem. Strany, které jsou momentálně v opozici, se v mnoha krajích úspěšně spojují proti hnutí ANO, které ve většině regionů zvítězilo.
Opozičním politikům dělá spojování menších stran radost. Podobný model by prý chtěli zopakovat i po sněmovních volbách, čímž by vyšachovali hnutí ANO z vlády. Naopak prezident Miloš Zeman označil v nedělní Partii na CNN Prima NEWS tuto praxi za „spiknutí poražených“ a zdůraznil, že po sněmovních volbách každopádně jmenuje premiérem předsedu vítězné strany.
Na prezidentova slova o „spiknutí poražených“ reagoval na Twitteru předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek: „To je nepravdivý plk. Kdo získal mandáty, nebyl poražen a vítězem je dohodnutá většina. Jedinou ‚koalicí poražených‘ byla Rusnokova vláda. Nikým nevolení Zemanovi kumpáni vládli proti vůli sněmovny a pak ve volbách propadli,“ uvedl Kalousek.
Nemravná dohoda
Obcházení vítěze je na české politické scéně standardním politickým nástrojem při dojednávání koalic. Když se však jednou stala obětí těchto praktik Kalouskova TOP 09, mluvil tehdy jinak. Přestože strana ve volbách drtivě zvítězila, vyšachovala je ze hry ODS s ČSSD, proti čemuž tehdy vyrazili lidé demonstrovat do ulic.
Tehdejší první místopředseda strany Kalousek označil protesty za projev občanské nespokojenosti, která vychází z oprávněného pocitu, že dohoda na pražské radnici je nemravná.
Rok 2010 byl podobných případů plný. K vyšachování vítěze ze hry došlo také ve volbách do Poslanecké sněmovny, kdy ODS společně s TOP 09 a Věcmi veřejnými odstavily od moci zvítězivšího Jiřího Paroubka s ČSSD.
Stejně tak tehdejší brněnský primátor Petr Vokřál, který vyhrál volby, koalici sestavit nedokázal. Místo toho vzniklo spojení čtyř stran: ODS, KDU-ČSL, Pirátů a ČSSD.
Obcházení vítěze za první republiky
Pokud jde o tradici obcházení vítěze voleb, příklady najdeme i brzy po vzniku samostatného Československa. Volby do parlamentu tehdy v důsledku rostoucího nacionalismu vyhrála Sudetoněmecká strana vedená Konradem Henleinem, kterou volilo 60 % německého obyvatelstva v Československu. I tehdy se proti tehdejšímu vítězi zformovala široká koalice sedmi demokratických stran.
