Očkování proti covidu je v plném proudu a podle odborníků by se mu neměly vyhýbat ani těhotné ženy. Důvodem je fakt, že zejména ve třetím trimestru mohou mít závažnější průběh onemocnění COVID-19. K očkování se odhodlala také devětatřicetiletá Jana na doporučení své gynekoložky. První dávku vakcíny dostala ve 26. týdnu těhotenství. A není zdaleka jediná. Hlavním důvodem, proč se těhotné nechávají očkovat, jsou obavy z další vlny pandemie, která by mohla přijít na podzim.
„Dlouho jsem byla přesvědčená, že se očkovat nenechám. Covid jsem sice neprodělala, ale bála jsem se nežádoucích reakcí. Navíc jsem si říkala, že do října, kdy mám termín, by nemuselo nakažených tolik přibývat,“ říká Jana.
Uklidňovala jí také skutečnost, že v jejím okolí jsou téměř všichni blízcí naočkovaní, kromě desetiletého syna. „A právě na to mě upozornila má gynekoložka. Že syn se může nakazit ve škole, klidně i bezpříznakově, a pro mě i mé nenarozené dítě by mohlo být onemocnění ve třetím trimestru velmi nebezpečné,“ pokračuje.
Gynekoložka Janě očkování proti covidu doporučila a k podobnému stanovisku se přikláněli i ostatní lékaři, se kterými svou situaci konzultovala. „Vesměs mi bylo řečeno, že na konci druhého trimestru je ideální doba na očkování, protože miminko už je vyvinuté a rizika z očkování jsou pro něho minimální. Praktická lékařka mi ještě poradila nechat si nabrat nejprve protilátky, abych věděla, zda jsem onemocnění COVID-19 neprodělal bezpříznakově,“ dodává. Protilátky však Jana žádné neměla, a tak se rozhodla registrovat do očkovacího centra.
Volba, zda se nechat v těhotenství naočkovat proti covidu, nebyla snadná. Nakonec jsem se rozhodla pro očkování ze strachu z těžkého průběhu onemocnění COVID-19 ve třetím trimestru.
Pro Janu toto rozhodnutí nebylo snadné, protože v těhotenství člověk nerozhoduje jen sám za sebe. Obavy z nákazy a z toho, co bude na podzim, ji však přesvědčily. „Od své gynekoložky jsem dostala pro jistotu ‚doporučení‘, že je pro mě očkování vhodné a nemám žádné těhotenské komplikace. Není povinné, ale některá centra jej vyžadují,“ pokračuje Jana. Samotné očkování těhotných probíhá zcela standardně, z vakcín se podává nejčastěji Pfizer nebo Moderna.
„Vedlejší účinky byly minimální. V den očkování se dostavila velká únava, která mě ale trápí po většinu těhotenství. Nepříjemná byla bolest ramene, která trvala tři dny, než zcela odezněla,“ doplňuje Jana, která věří, že díky očkování zmírní pravděpodobnost těžšího průběhu onemocnění, a navíc by ještě mělo získat protilátky i její miminko.
Ženy by si měly nechat zjistit hladinu protilátek
Podle České vakcinologické společnosti a České gynekologické a porodnické společnosti by mělo být očkování proti onemocnění COVID-19 nabízeno těhotným ženám podobně jako ostatní dospělé populaci. Vyšší riziko vážnějšího průběhu nemoci hrozí těhotným ženám ve třetím trimestru gravidity, dále pak starším rodičkám a ženám trpícím obezitou, cukrovkou nebo jiným chronickým onemocněním.
Podle imunoložky Zuzany Bílkové je vhodné, aby si těhotná žena, která COVID v uplynulém roce a půl prodělala a rozhodne se pro očkování proti covidu, nechala nejprve změřit množství specifických protilátek, a to metodou ELISA – tedy v diagnostické laboratoři. Běžný proužkový test nestačí.
„Pokud budou ve vzorku séra prokázány alespoň nějaké protilátky proti tomuto onemocnění, je zbytečné v období těhotenství zatěžovat imunitní systém matky očkováním. V takovém případě totiž hrozí reakce na vakcínu vážnějšího charakteru, kterými jsou například vysoká horečka a schvácenost. To samozřejmě není pro plod a ani pro budoucí maminku dobré,“ vysvětluje imunoložka.
Poraďte se s gynekologem
Dodává, že i když bude po prodělaném covidu hladina protilátek nulová, existuje stále ještě vysoká pravděpodobnost, že se v uzlinách těhotné ženy nachází tzv. spící specifické lymfocyty, které v okamžiku infekce zasáhnou a ochrání matku i dítě před závažným průběhem nemoci.
„Ale spoléhat se na to zcela nelze. Proto je třeba vzít v úvahu další kritéria – zda žena netrpí nějakou autoimunitní chorobou, například cukrovkou nebo revmatoidní artritidou, nebo zda před otěhotněním nedocházelo ke spontánním potratům mezi 7. až 15. týdnem těhotenství. Pokud tomu tak není, pak je bezpečné nechat se naočkovat ideálně ve druhém trimestru mezi pátým a šestým měsícem těhotenství,“ vysvětluje Bílková.
„Když se neobjeví žádné velké reakce po první dávce, lze aplikovat i druhou dávku po 21 dnech a pro jistotu si brát u druhé dávky paralen pro předejití vyšším teplotám (nad 38 °C). Kdyby první reakce byla provázena nežádoucími příznaky závažné intenzity, například proto, že těhotná žena prodělala v nedávné době covid, pak bych doporučila poradit se s gynekologem, zda na druhou dávku jít,“ uvádí imunoložka.
Ve třetím trimestru hrozí těžší průběh covidu
S očkováním těhotných žen jednoznačně souhlasí imunolog Václav Hořejší z Ústavu molekulární genetiky. Poukazuje také na fakt, že po porodu přecházejí protilátky mateřským mlékem k novorozenci, který je tím pádem také chráněn před onemocněním COVID-19.
„Těžší průběh onemocnění hrozí zejména ve třetím trimestru gravidity. Je to proto, že dochází k dramatickým změnám regulace imunity. To je v pořádku, je to proto, aby organismus matky neodmítal plod, který je z poloviny – po otci – cizorodý. V těhotenství kvůli tomu slábnou některé autoimunitní choroby a naopak se zvyšuje citlivost k některým infekcím,“ vysvětluje Hořejší.
