Manželé Alexander a Oksana před svým zdemolovaným domem Zdroj: CNN Prima News
Když začali okupanti vesnici ostřelovat, schoval se Alexander s Oksanou do sklepa. Po dvou týdnech skrývání je z obce odvezl soused. Den nato sklep zničila raketa. Manžele z jižní Ukrajiny se o svůj příběh podělili se štábem CNN Prima NEWS.
Psal se rok 1987, když se Saša s Oksanou do domu v Partzanskem nastěhovali. Vychovali tam čtyři děti, jejich vnoučata k nim jezdila na prázdniny a víkendy. Oksana štábu ukázala zcela zdemolovaný pokoj.
Kritizovaná petice Stropnického, Kavana a Hořejšího za mír a proti podpoře Ukrajiny pohořela
Stop zbraním pro Ukrajinu, zmírnění sankcí vůči Rusku, zahájení jednání o ukončení války i náznaky, že za konflikt může i Západ. Se sérií výzev, jež vzbudily kontroverze, přišli autoři iniciativy Mír a spravedlnost, pod kterou jsou podepsaní bývalý politik Matěj Stropnický, exministr zahraničí Jan Kavan a také imunolog Václav Hořejší. Chtěli s sebou strhnout alespoň 50 tisíc podporovatelů, k závěru února ale získali jen okolo 15 tisíc signatářů. Podle kritiků jejich narativ výrazně nahrává ruské propagandě, což však autoři petice odmítají.
Alexander zase novináře zavedl do obývacího pokoje, ve kterém ležel granát. Proletěl střechou a zůstal ležet v rohu místnosti. Uvnitř manželé našli i minu. Nevybuchlou munici pak z jejich domu odnesli ukrajinští vojáci.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Odhodlaní muži, vystrašené děti i znásilněné ženy. Reportéři popsali nejsilnější momenty války
Okupanti nalétávali na obec vrtulníky a malé vesnické domky ostřelovali raketami. Totální zkázu dokonalo dělostřelectvo. Hned, jak první raketa dopadla na jejich zahradu, schovali se manželé do sklepa.
„Chtěli nás osvobodit, ale od čeho? Že jsem tu spokojeně žila? Že jsme měli hospodářství? Že jsme měli zemi, na které jsme pracovali?“ ptá se Oksana.
Ze sklepa nevylezli ani na chvilku celé dva týdny. Peklo ostřelování neustávalo snad ani na minutu. Pak slyšeli souseda, jak na ně křičí. Měl auto a tak vzali doklady a ujeli jen s tím, co měli zrovna na sobě a po kapsách.
Hned další den dopadl na dům ruský dělostřelecký granát a srovnal ho prakticky se zemí. Kdyby neutekli, byli by mrtví. Po devíti měsících se manželé vrátili zpět.
„Začátkem ledna jsem tu byl poprvé a plakal jsem, i když tu byli naši vojáci. Prostě jsem jen plakal,“ řekl štábu Alexander. Nyní se snaží alespoň něco opravit. Chybí ale cihly, cement, nářadí. Nechybí ovšem vůle, i když se někdy ozvou pochyby, zda dům postaví znovu. „Vždyť už je nám přes šedesát,“ říkají.
