„Kampaň ČSSD je negativní, jsme unavení a neumíme komunikovat. Lidi spíš zastrašujeme,“ hodnotí střízlivě a kriticky aktuální volební kampaň strany Břetislav Štefan, starosta v Brně-Líšni. Toho odstavilo vedení partaje z čela kandidátky a dosadilo tam Romana Onderku, prvního místopředsedu. Štefan zhodnotil v rozhovoru pro CNN Prima NEWS i předvolební počínání ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové.
Byl to právě Břetislav Štěfan, který měl původně vést jihomoravskou kandidátku ČSSD pro sněmovní volby. Po zásahu vedení, kdy byl do čela dosazen místopředseda strany a poslanec Roman Onderka, se společně s dalšími třinácti kolegy rozhodli kandidatury vzdát. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS vysvětluje důvody a naznačuje svůj pohled na další směřování sociálních demokratů.
Jaká je aktuálně nálada na jihu Moravy poté, co jste byl vedením odstaven z čela kandidátky a následně jste společně s dalšími 13 kolegy z kandidátky odešli? Vnímáte to jako útok na vaši osobu?
Ne, tak to nevnímám. Jsem starosta a my jsme zvyklí pracovat odspodu. Vadí mi ten princip. Nejde jen o to, že jsme se scházeli na okresních a krajských konferencích a debatovali o složení (kandidátky) a takto je to vlastně zbytečné. Zasahování do kandidátek by mělo být velmi vzácným nástrojem. Člověk by podle mě neměl být diskriminován jen podle toho, že se vám výsledek nelíbí, a proto, že máte moc.
Schillerová působí jako chápající tetka. Maláčová by se měla inspirovat.
Kdy by mělo mít vedení podle vás možnost do kandidátek zasáhnout?
Třeba, když se zásadně odchýlíte v idejích nebo tak. Vadí mi, že se moc odvíjí od přání několika jednotlivců, kteří v těch nižších kolech neuspěli – právě Roman Onderka. Vůbec se o tom nekomunikovalo. Je to něco, jako když Jaroslav Faltýnek před čtyřmi lety kandidoval na Vysočině. Letos ho tam nechtěli a Babiš to neudělal tak, že by do toho zasáhl a natlačil ho tam, ale vyjednal souhlas krajské organizace v Olomouci a Faltýnek kandiduje tam. U nás se o tom nekomunikovalo a nehledalo se řešení. Prostě se rozhodlo.
Chtěli byste opravdu jít cestou ANO, které je hnutím jednoho muže?
No ale my tou cestou skoro jdeme.
Překvapuje mě, jak smířlivě mluvíte. Nejste naštvaný? Před sjezdem jste mluvil o tom, že je třeba dát straně nový svěží vítr, nové tváře a tak dál. A stále se to nedaří...
Chtěl jsem si dát čas, abych nechal emoce bokem. Chápu to opravdu jen tak, že strana ještě není připravená na to, aby změnu, která musí přijít, udělala. Není to žádná rezignace, ale v současné době se na tom nemohu podílet. Nechci to nijak hrotit. Mají dva měsíce na to ukázat, že jejich rozhodnutí je správné. Když jsem se dozvěděl, že plánují kandidátku změnit, tak jsem je na to upozorňoval. Oni téměř s nikým nemluvili a nepřišla žádná snaha o kompromis. Říkal jsem jim, aby to nebrali jako výhrůžku, ale že z té kandidátky zřejmě více lidí odstoupí, protože chtěli změnu (ve straně).
Mluvíte o tom, že na to ČSSD ještě připravená není. Je to opravdu tak? Není to spíš tak, že je, ale táhne ji pouze skupinka kolem Jana Hamáčka? Nebo naopak tak, že jsou za ním sešikovaní a jen vy rebelujete?
Nemyslím si to. Stranu podle mě bohužel silně zasáhl koronavirus. Na obrazovce jsou debaty jiné a komunikují jednotky z nás a je vyloučen takový ten lidský kontakt a emoce. V tuto chvíli opravdu nefunguje zpětná vazba.
Ale to už je asi delší dobu ne? Situace kolem Jiřího Zimoly nebo v Ústeckém kraji.
Ano, ale to jsou všechno události posledních let, kdy se komunikace rapidně zhoršuje, a já si myslím, že je to dané i tím, že se téměř vůbec nevídáme. Organizace se vůbec neschází a v online prostředí to není tolik vidět. Honza Hamáček podle mě prostě vsadil na jednu kartu, a buď mu vyjde, nebo ne. Nedívá se napravo, nalevo a jde slepě jednou cestou.
A to je jaká?
Že můžeme fungovat jen ve spolupráci s hnutím ANO, že nemůžeme odejít z vlády. Že musíme vytvářet kompromisy, kterým nikdo nerozumí, a budeme doufat, že lidé uvidí, co všechno jsme pro ně udělali. Navíc mě velmi mrzí, když politici něco kategoricky řeknou, a pak si za tím nestojí. Sám jsem kategoricky řekl, že chci změnu. A ta bohužel musí být symbolizovaná nejen obsahem, ale i novými tvářemi. To se nestalo, a proto jsem odešel.
Dvojdomek si s Romanem Onderkou asi nepořídím.
Co budete dělat teď? Budete odcházet ze strany, nebo přijde nějaká jiná iniciativa?
V tuto chvíli jsou tyto úvahy předčasné. Budu se věnovat organizaci na jižní Moravě. ČSSD přeju, aby nějakým způsobem voliče oslovila, a jsem zvědav, jak to dopadne. Mým dalším krokem je komunikovat dál tady u nás a snažit se bavit i s dalšími regiony. Pokusit se nabídnout sociálním demokratům lepší stranu a nové tváře.
Takže s Romanem Onderkou, který vás v čele kandidátky vystřídal, budete normálně dále spolupracovat?
Je to asi základem. Kdybych to nedokázal, tak bych nemohl dál hájit barvy strany. Jak se říká, dvojdomek si spolu asi nepořídíme, ale komunikace je nezbytná. Pokud zde elementární komunikace bude, tak není na čase odcházet.
Jak se vám bude za těchto okolností dělat kontaktní kampaň s lidmi?
Vždy jsem to dělával na komunální i krajské úrovni. Otázka je, jestli ji ústředí vůbec bude dělat. Odstartovali jsme kampaň 20. července a říkáme, že je to strategické, protože všichni ostatní vystartovali moc brzo. Nicméně podle návrhů, co jsme viděl, tak vůbec nevím, jestli bude kampaň probíhat lokálně.
Na kampani mi vadí zastrašování a mentorování lidí.
A jak by měla tedy probíhat?
Nikdo vlastně moc nevíme, ale co já na té kampani špatně snáším, tak je takové to strašení. Ta témata, která jsou komunikovaná, tak jsou v zásadě v pořádku. Ať už je to rovnost šancí nebo odměny nebo bezpečnost, ale vadí mi ten způsob. Je to prezentováno v negativních emocích. Vadí mi to zastrašování a neustálé mentorování lidí s tím, že pokud nás nezvolíte, tak ještě budete prstíčkem hrabat.
To podle mě není ČSSD. Sociální demokraté by měli být naopak chápaví a dokázat poslouchat. V podstatě v tom dobrém slova smyslu by to měla být taková ta chápající teta z Moravy, která si vás poslechne a rozhoduje po zvážení všech hledisek pro dobro všech. Která nebere úplně v potaz rozdělení společnosti doprava, doleva, ale že jsou tu i základní potřeby bez ohledu na stranickost.
Vnímáte tak třeba kampaň Jany Maláčové, která vyrazila jako inspektorka do firem?
Je to složité. Pokud se podíváte na obsah komunikace Jany Maláčové, tak je v zásadě v pořádku. Ale pokud se podíváte na způsob, tak mi to přijde, že chybí ta vstřícnost, komunikace a přátelství. Je to nešťastný způsob.
To, že bojuji za práva pracujících, je v pořádku, ale to, že vlítnu do podniku, už podle mě v pořádku není. Chybí tam nějaká nonšalance, klid a nadhled. Nechce se mi to skoro říkat, ale myslím, že pokud by to měla být sociální demokratka, tak by měla více méně trochu kopírovat paní Schillerovou. Nijak ji neadoruji, ale ona působí jako taková chápající tetka, která vás vyslechne a poslechne. A ne, že tam vlítnete a no… ani se mi to nechce říkat. Prostě by to mělo být nějak domluvené předem. To se jako teď bude ministr vnitra účastnit razií a dávat fotky na Twitter?
Co říkáte na účast Matěje Stropnického (Zelení) na kampani ČSSD a na vzájemné spojení se Zelenými?
Je asi větší politik, než bych čekal. Obhajuje to, komunikuje, ale jeho kontroverze mi přijde příliš účelová. Začít takovéto razie dva měsíce před volbami společně s ČSSD se prostě nedělá. Kdyby to bylo její téma třeba tři roky a skutečně se tomu věnovala ve smyslu komunikace s lidmi, tak by mi to přišlo opravdu sociálně demokratické. Takhle působí jako kontrolorka. Tohle mi přijde hodně radikální. Když se na to dívám, tak jsem z toho vlastně strašně rozpačitý a jakoby se stydím a je mi vlastně trapně.
Jako strana jsme strašně unavení a komunikace s lidmi je pro nás nutností a ne příležitostí.
Má podle vás Jan Hamáček, Roman Onderka, Jana Maláčová, Kateřina Valachová v zádech s Michalem Haškem dostatečný drive na to dostat ČSSD do Sněmovny?
No… Zdeněk Škromach řekl, že to jsou chodící billboardy a že nepotřebují reklamu. No tak uvidíme.. Snad ví, co dělají. Opravdu nevím, ale přijde mi, že jsme jako strana strašně unavení a že je to na nás znát. Přijde mi, že je u nás skutečně taková únava materiálu ve smyslu, že chceme komunikovat s lidmi, ale už se to stalo povinností. Už jsme jim vlastně všechno řekli a mají to vědět a když to naše dobro nechtějí, tak jsme trochu agresivní.
Přijde mi, že komunikace se v našem podání stala nutností a ne příležitostí. Já jsem rád, když mi lidé píší a jsem rád, že jim mohu vysvětlit, proč je to třeba špatně, a když se to udělá tak a tak, tak to má tyto souvislosti. Pokud jdete do veřejné debaty tak, že se toho trochu bojíte nebo jste unavení, tak to nikoho moc nebaví a lidé to poznají.
Takže tomu spíš nevěříte, ale doufáte?
Chtěl bych, aby to dopadlo co nejlépe pro ČSSD. Jestli je pro ni lepší, aby byla ve Sněmovně, tak ať tam jsme. Pokud ne, tak ať tam nejsme. Život to často rozhodne za nás.