Jazykovědec Oliva: Kde se vzaly prachy a chechtáky a proč se Rusové s Řeky smějí euru?
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Vysledovat původ mnoha slangových či přímo argotických výrazů je velmi obtížné
Původ některých slov se ale podařilo vysledovat.
Proč se penězům říká „prachy" a jak to souvisí s prachem?
Kde se vzal slangový výraz „za babku"?
Jak souvisí „vindra" s Vídní a rakouskou historií?
Proč penězům říkáme prachy? Co přesně je majlant? A co mají psi společného s tím, když se ocitneme na mizině? V rozhovoru pro magazín CNN Prima NEWS vysvětluje jazykovědec Karel Oliva.
Naše měna se podle 106 let starých návrhů mohla jmenovat tolar, sokol, lev, káně. Jak se vám zamlouvá, že nakonec platíme korunami?
Zvykli bychom si na všechno, přestože třeba káně mi přijde trochu zvláštní... Sokol by v souvislosti s tradiční českou tělovýchovnou organizací smysl dával. Byť není bez zajímavosti, že ji založili pánové Tirsch a Fügner, kteří se narodili do německojazyčných rodin. Počeštili se teprve později…
Čtěte také
Co ten lev nebo tolar?
Se lvem by to vzhledem ke státnímu znaku vyraženému na mincích mělo logiku, platí se jím ostatně v Rumunsku a Bulharsku. I tolar bych pochopil, stejně jako jeho odvozeninu dolar. Jak známo, toto slovo pochází od nás, z Jáchymova, který se německy jmenuje Joachimsthal – takže mince ražené z tamního stříbra se nazývaly Joachimsthaler, zkráceně Thaler.
České země – byť nikoliv český jazyk – tím daly světu vůbec nejrozšířenější označení pro měnovou jednotku: dolary se platí nejen v USA, ale i v Kanadě, Austrálii, Singapuru, na Tchaj-wanu a v Hongkongu. Tolary měli před přijetím eura ve Slovinsku. Pokud bych tedy hypoteticky v roce 1919 měl vybírat já, asi bych zvolil právě tolar. Dnes už je to pochopitelně jinak, koruna pro nás představuje velmi tradiční měnu, používali jsme ji již za Rakouska, kde se jednotným platidlem stala po měnové reformě z roku 1892.
Za pojmenováním peněz jsou mnohdy zajímavé příběhy. Zdroj: CNN Prima NEWS
Kde se ale vzala?
Obraz královské koruny býval na starých mincích potvrzením, že je razil král. To se přeneslo na označení měny.
Podle Rusů Židé konečně dobyli Evropu
Mezi dalšími 106 let starými návrhy na zdejší měnu byly i řepy a rašíny, místo haléřů jsme zase mohli mít drápky. Co vy na to?
Drápky, nebo drábky?
Čtěte také
DráPky. I když pojmenovat peníze podle „drábů“ by v českých poměrech možná taky dávalo smysl.
Drápky snad mohou mít souvislost s tím, že od středověku existovala na českém území dosti oblíbená stejnojmenná hra, která se hrála i hazardně, o peníze. Platit rašíny by mi oproti tomu přišlo legrační; byť chápu, že to vycházelo ze jména prvního ministra financí Aloise Rašína. A řepy? To už je opravdu velká divočina – snad to mělo připomínat horu Říp?
Snad... Na druhé straně – je to možná bizarní návrh, zase měl ale v sobě ve srovnání s unifikovaně nudným názvem „euro“ nezpochybnitelnou dávku fantazie.
To měl, souhlasím. Snad až moc. S vámi zmíněným eurem je to z pohledu mého oboru každopádně zapeklitější i z jiného důvodu.
Jazykovědec Karel Oliva Zdroj: profimedia/ČTK
Proč? Kvůli skloňování? Že někdo řekne „100 euro“, jiný „100 eur“?
Ano, to jste vystihl přesně. Jediným správným postupem je přitom skloňovat; tedy říkat „100 eur“, nikoliv „100 euro“ – také přece neříkáme „sto koruna“. Vedle toho bych však rád připomenul, že původní název měny Evropské unie byl ECU. Její přejmenování na euro pak v Rusku, zemi s bohatou antisemitskou tradicí, vzbudilo neskrývané veselí. Rusky se to totiž čte „jevro“, přičemž podobné slovo „jevrej“ rusky znamená „Žid“. Rusy velice pobavilo, že – viděno jejich očima – Židé konečně dobyli Evropu. Vůbec je přitom nezajímalo, že podobnost „jevra“ a výrazu „jevrej“ byla zcela náhodná.
Ze začátku se prý smáli i Řekové – anglická výslovnost eura se podobá jejich výrazu pro „čurání“.
Vidíte, podobnost „juro“ a „urologie“ mne nenapadla – ale je zábavná. Za vším hledej peníze. (smích)
Čtěte také
Za starou belu může veverka
Hledat je můžeme i za velkým množstvím slangových výrazů. Začněme od toho zásadního – proč vůbec penězům říkáme „prachy“?
Předně – vysledovat původ mnoha slangových či přímo argotických výrazů je velmi obtížné. Mnoho z nich totiž vzniklo v podsvětí, mezi společenskou spodinou, a to s cílem, aby byly pro většinovou společnost nesrozumitelné. Asi proto se v jazyce podsvětí začalo stokoruně říkat kilo, přestože by logicky tenhle výraz patřil spíš tisícikoruně (kilogram má přece tisíc gramů, kilometr tisíc metrů). Zkrátka aby to bylo hůře dešifrovatelné…
Jak to ale bylo s těmi prachy?
Je to překlad německého slova „Staub“, které označovalo jak prach, tak – přeneseně – drobné mince. V tomto smyslu jsou na českém území zaznamenány již ve Smolné knize mladoboleslavské z roku 1597.
Jazykovědec Karel Oliva Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Pojďme s tím vysvětlováním slangových výrazů pokračovat – proč říkáme, že něco je „jen za babku“?
V tom kupodivu není namočená vůbec žádná stařena. Říkáme to kvůli velmi podobnému názvu staré uherské mince, kterou se u nás nedalo platit, takže tu byla bezcenná. „Babki“ je mimochodem i ruský slangový výraz pro ruble. Vznikl snad kvůli storublovce z 18. století, na které byla vyobrazena postarší Kateřina Veliká. S Ruskem jinak mimochodem souvisí i původ výrazu, že něco stojí „za starou belu“. „Bela“ je původně slovo pro kůži bílé, či spíše jen světlé veverky (rusky nazývané „běla“), které se v té zemi užívalo jako platidla. Když to byla „stará bela“, asi nešlo o zrovna nejluxusnější veverčí exemplář...
Za „starou belu“ rozhodně stojí i to, když nemáte „ani vindru“. Co je to ta vindra?
Češi tak kdysi říkali drobné minci ražené ve Vídni. Z „Vídně“ po různých změnách vznikla právě „vindra“. Ostatně naše staleté soužití s Rakouskem a s němčinou vysvětluje leccos, třeba takové výrazy jako „pětka“ - označení pro desetikorunu – a „cejn“ pro dvacetikorunu. Ty vycházejí z již zmíněné rakouské měnové reformy z roku 1892, která zavedla převodní kurz dvě koruny za jeden zlatý. Nová desetikoruna tedy měla hodnotu původních pěti zlatých, a dvacetikoruna platila deset, německy „zehn“, zlatých.... Nicméně upozorňuji, že jsme nejen přejímali slova z cizích jazyků, že to nezřídka fungovalo i obráceně – z češtiny směrem do světa.
Čtěte také
Jistě, o slovu „tolar“ jsme již mluvili.
Zdaleka nejde jen o něj, z jazykového pohledu bychom se neměli podceňovat. Z Česka se v 90. letech do celého světa rozšířilo i „tunelování“ coby označení pro druh hospodářské kriminality. Předtím, než Rakousko zavedlo euro a s ním centy, byly na jeho území ekvivalentem menších dílů základní měnové jednotky, tedy obdobou našich haléřů, groše, což je přejímka z češtiny. Pražský groš se razil již kolem roku 1300, ve své době byl ve střední Evropě velmi užívaným platidlem. Jeho název jsme si odvodili z latinského „denarius grossus“, tedy z výrazu „tlustý denár“. Od nás to pak Rakušané přejali v podobě „groschen“ – což my jsme pak zase převzali zpět ve výrazu „(zlámaná) grešle“.
Slovo dolar má český původ. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Rozumějte, ve středoevropském prostoru vedle sebe žily dvě jazykové skupiny, vzájemně se jazykově ovlivňovaly. I dnes když zajedete do Vídně, na každém druhém vývěsním štítu spatříte jména jako Nowotny nebo Jelinek. A český vliv brzy odhalíte i v tamní němčině.
Vážně?
Když chce třeba Vídeňák dát najevo, že mu na něčem nezáleží, vyjádří to slovem „schezkojedno“. A takových příkladů jsou stovky! Stejně jako příkladů, kdy jsme z němčiny přejímali naopak my. Odkud třeba myslíte, že pochází slovo „knedlíky“?
Netuším.
Z Bavorska. Jak asi budete vědět, anglicky se „uzel“ řekne „knot“. Ve staré němčině to bylo „knode“, malý uzlík pak byl „knödel“. A právě z toho se vyvinuly naše „knedlíky“, které se prapůvodně formovaly jako uzel z vyváleného těsta. Myslíme si, bůhvíjak typicky česká věc to je, přitom mají své jméno odjinud... To je ta pomotaná Evropa!
Čtěte také
I tak zdomácnělý obrat jako „hlava nebo orel“ má původ v Rakousku-Uhersku – tehdy byla na jedné straně mince hlava císaře, na druhé rakouský orel. Ze stejného důvodu se ostatně dodnes říká „nemám ani vorla“, tedy – v tehdejších reáliích – ani minci té nejmenší hodnoty. V němčině najdeme i původ jiného slangového výrazu: „búr“. Pětikoruně se takhle kupodivu neříká ani kvůli búrským válkám, ani kvůli burským oříškům. Je za tím zkomolení německého výrazu pro hotovost, který zní „bar“, v rakouských dialektech pak s výslovností „bór“. Pro padesát korun, tehdy nemalou hotovost, společenská spodina užívala spojení „grosser bór“, česky „velkej búr“, a z toho se pak postupně odvodil „búr“ pro pětikorunu.
Němčina je i za tím, když jste „švorc“. Zlodějský polosvět to přejal z německého „schwarz sein“, tedy „být černý“ ve smyslu „mít dluh“. I když dnes je to opačně, kdo má dluh, je v červených číslech …
Karel Oliva Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Alík má jméno po Mohamedově příbuzném
Němčinu cítím i ve výrazu „být na huntě“. Jak k tomu ale nešťastný pes (der Hund) přijde, že je spojovaný s prázdnou peněženkou?
I česky se přece dříve říkalo „přijít ve psí“. Co s tím má co dělat pes? Teď je v mnoha domácnostech nejmilovanějším domácím mazlíčkem, dříve však býval vnímán jako podřadné, opovrhované zvíře. O jinověrcích se nikoliv náhodou říkalo, že jsou to „nevěřící psi“. Což je mimochodem důvod, proč se u nás od časů tureckých válek psům dávala jména jako „Alík“ – což byla připomínka Alího, zetě proroka Mohameda a zakladatele šíitského islámu, nebo „Amina“ – tak se jmenovala Mohamedova matka. Psům nepřidala ani jejich neskrývaná pouliční promiskuita, přenesení výrazu „čubka“ z fenek na jistý typ žen toho budiž důkazem.
Čtěte také
Německy mi zní i slovo „majlant“. Nebo se pletu?
Zrovna u něj známe původ bez sebemenší pochybnosti. Spadá do poloviny 19. století, do období rakousko-italských válek a je inspirováno Milánem, německy Mailandem. Tehdy se bojovalo i o toto italské město, které v té době bylo symbolem bohatství a okázalosti. Na české vojáky v rakouské armádě udělalo obrovský dojem, spojovali si jej s velkými penězi. Odsud „majlant“. Z cizího jazyka je mimochodem i „pakatel“. Zejména v rakouské němčině se málo rozlišují znělé a neznělé souhlásky, což ovlivnilo i vývoj tohoto slova, které je blízce příbuzné s výrazem „bagatelizovat“, tedy „umenšovat“.
Zazobanost najdeme už u Jungmanna
Do češtiny nepřejímáme jen výrazy z němčiny. Mezi mladými se třeba pro peníze čím dál častěji užívá slovo „love“, které si spojuji s romštinou. Tipuju správně?
Tipujete. Jde přitom jen o jedno z romských slov, která se v češtině – byť jistě ne v té spisovné – zabydlela. Všichni přece rozumíme výrazům „gadžo“, „bengo“, „čórovat“. Nebo „čúza“ – nepříjemná žena. A třeba vás překvapí, že původně romským slovem je i „čokl“.
Čtěte také
Někdy slangový výraz nevychází z cizího jazyka, spíš z hravé povahy češtiny. Jako když se milionu říká „meloun“, tisícovce zase „talíř“. Anebo takové „chechtáky“ – ty se mi obzvlášť líbí!
Někdy může být takový výraz motivován více důvody. U „chechtáků“ podle mého názoru nejde jen o to, že nám jejich dostatečný počet přivodí dobrou náladu – předpokládám totiž, že toto označení jistým způsobem odráží výraz „šestáky“. U „melounu“ je to pak zcela jasné, to je prostá variace na slovo „milion“, kdy pouze zanedbáme několik samohlásek, vezmeme souhlásky a vyjde nám z toho tato rozverná podoba.
Rozverně mi zní i to, když je někdo „zazobaný“.
Jistě, ale není to nic nového – již v Jungmannově slovníku najdeme heslo „zazobati se“, tedy „přejíst se“. Moderněji můžeme dodat: jste-li „zazobaný“, jste „vatař“ či „ve vatě“, tedy dobře zaopatřen. I tento obrat ovšem jistě pochází spíše z nižších společenských kruhů a nepatří do prestižního vyjadřování.
Čtěte také
Některé slangové výrazy se do módy pomalu dostávají, jiné spíš mizí. Už skoro neuslyšíte „nemám ani floka“. Ani korunám se již tak často neříká „kačky“.
To je pravda. Zato se poslední dobou říká, že něco stojí „raketu“, ve smyslu „velkou částku“: inu, rakety nejsou levné. Původ „floka“ a „kačky“ se dá vysledovat relativně jednoduše – první znamená hřebíček do boty, zanedbatelnou věc, kterou snadno ztratíte. „Kačka“ se zase zrodila z prvorepublikové zkratky „Kč“. A že nám ze současného jazyka vymizela? Snad je to tím, že takhle málo dnes už nestojí vůbec nic; ani použití veřejných toalet.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Praha bojuje se žloutenkou, počet případů dramaticky roste. Vše může zhoršit škola
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS.
