Sportovní hvězdy často prohýří celé své jmění. Legenda jim radí, jak nepřijít na mizinu

Náhlá sláva a k ní přibalené obrovské příjmy. I Chris Pronger, jeden z nejlepších obránců, kteří kdy jezdili po kluzištích v NHL, má takovou zkušenost. Většinu kariéry strávil v St. Louis Blues, Stanley Cup získal s Anaheimem Ducks v sezoně 2006–2007 a celkově si odhadem vydělal v nezdaněné podobě 111 milionů dolarů.

Ze zkušeností ze svého okolí ví, že i takovéto peníze lze prohospodařit. A jelikož se momentálně zabývá finančnictvím, rozhodl se objasnit, jak je možné, že pohádkově odměňovaní sportovci mnohdy končí v dluzích, ačkoliv měli k dispozici peníze, které běžný člověk neutratí ani za několik životů.

Své myšlenky umístil do dlouhého twitterového vlákna, které může posloužit jako varovný prst pro současné sportovní hvězdy nejen z prostředí hokeje. „Byl jsem jedním z nejlépe vydělávajících hráčů NHL všech dob. A přátelím se s mnoha dalšími profesionálními sportovci. Můj odhad je, že více než 50 procent z nich má po konci kariéry finanční problémy,“ uvedl úvodem.

Dále zmínil, že mnozí sportovci hned od začátku kariéry nesmyslně plýtvají dolary, protože mají pocit, že budou čerpat ze štědrého zdroje peněz věčně. „Od důchodu vás dělí jediné zranění,“ zdůraznil Pronger. Zavzpomínal na to, že jeho podpisový bonus v roce 1993, kdy se stal profesionálem, činil milion dolarů. „To je pro mladého kluka obrovská suma. Obrovská! Pochopit její velikost bylo přinejmenším skličující. Měl jsem na začátku štěstí na skvělé mentory. Mnozí ale takové štěstí nemají.“

Milion ve striptýzovém klubu

Dnes 47letý Pronger poznamenal, že v jeho časech byla průměrná roční gáže 300 000 dolarů. Aktuálně se částka pohybuje kolem dvou milionů dolarů (asi 44 milionů korun). Ale z ní je třeba ukrojit daně, cenu za bydlení, poplatky za kondiční trenéry, agenty nebo osobního kuchaře. Navíc, při luxusním příjmu a nízké finanční gramotnosti si sportovci rychle vytvářejí návyky přehnaného utrácení.

„Jelikož průměrná kariéra na té vůbec nejvyšší úrovni trvá čtyři sezóny, sportovec může mít úspory ve výši dva až tři miliony dolarů, když skončí. Ale s již vytvořenými návyky utrácení se za pár let objeví problémy. A to je ještě optimistický scénář. Slyšel jsem například bláznivé příběhy o chlapech, kteří utráceli milion dolarů ve striptýzovém klubu,“ pokračoval legendární bek, jenž ukončil kariéru před deseti lety ve Philadelphii Flyers.

Uvedl také příklad hráče, který dostal bonus za podpis kontraktu ve výši dvou milionů dolarů. Ihned si koupil auto za statisíce dolarů, matce pořídil dům za 1,5 milionu. „Ale neuvědomil si, že dluží na daních. ‚Ťuk ťuk, tady finančák,‘“ zavtipkoval Pronger.

Pokud někdo chce odpověď hned, vždy říkejte NE

Apeluje také na to, aby si profesionálové dávali pozor na pasti, které nastražují finanční poradci, právníci nebo osoby nabízející „jedinečnou“ příležitost k investici. Podle dvojnásobného olympijského vítěze s Kanadou je celkem snadné být zneužitý. „S mými spoluhráči jsme si dělali legraci, že existují nabídky a pak nabídky pro sportovce. Finanční poradci, právníci a další předpokládají, že nečteme smlouvy (což často platí) a účtují nám více než běžnému člověku.“

Podle Prongera není výjimkou, že před profesionály přistane možnost „ideálně“ investovat například částkou 500 000 dolarů, ale lze tak učinit jen například do tří dní. Pod časovým presem posléze často hráči snadno podlehnou dojmu, že peníze zmnohonásobí, a pak se diví. „Po pár vlastních chybách můžu říct: Pokud někdo potřebuje vaši reakci ihned, odpověď je vždy NE.“

Hromotluk narozený v ontarijském Drydenu upozorňuje rovněž na případy, kdy hokejisté vloží finance do rukou poradců. Nemusí se o nic starat, jenže tím ztrácejí moc penězi, o které mnohdy vinou podlosti osob nabízejících pomoc přicházejí.

Pronger – nováček na sociálních sítích – slíbil, že v zásobě má spoustu konkrétních příběhů, o které se rád podělí. A to nejen o finančních potížích, ale také o jeho bohaté kariéře.