Nelákají tolik návštěvníků jako hrady a zámky, ale pozornost si zaslouží. Národní památkový ústav eviduje několik stovek památek postavených ve dvacátém století. Někdy se jedná o soukromé budovy, jindy je možné stavby navštívit. Kromě známé vily Tugendhat jsou v Česku další poklady, třeba kladenské činžáky nebo ostravská Poruba.
Kladenské věžáky
Šest monumentálních činžáků tvoří dominantu středočeského Kladna. Vybudoval je architekt Josef Havlíček a původně měly být funkcionalistické. Jenže přišel únor 1948 a západní funkcionalismus se vládním kruhům znelíbil. Havlíček tak svůj návrh předělal a nabídl činžáky inspirované socialistickým realismem. Byly výjimečné velkorysými vstupními halami, společenskými místnostmi i výtahy a střešními terasami. V jejich podzemí byly vybudovány kryty civilní obrany. Jeden z činžáků byl nedávno zrekonstruován do podoby, jakou měl v padesátých letech. Součástí prohlídky je i návštěva ukázkového bytu. Návštěvník se tak přenese do období, kdy byly kladenské činžáky ukázkou přepychového bydlení pro horníky. Návštěvu muzea je nutné předem rezervovat, kapacita prohlídek je totiž omezená.
Ostrava Poruba
Komunisté měli na začátku padesátých let velké oči a chtěli postavit zbrusu novou Ostravu, aby na místě té staré mohli těžit uhlí. Plány jim vyšly jen částečně. To, co ale stihli postavit, stojí za návštěvu. Ostrava Poruba s Hlavní (dříve Leninovou) třídou je dnes památkově chráněná. Jedná se o výjimečně rozsáhlý komplex budov ve stylu socialistického realismu. Bytové domy pro horníky doplňují vítězné oblouky, sgrafita i plastiky. Porubu lze projít za hodinku a stavit se na jídlo nebo kávu v některém z podniků na Hlavní třídě. Za pozornost rozhodně stojí chátrající dům na okraji čtvrti zvaný Oblouk.
Vila Stiassni
Všichni míří do Brna za vilou Tugendhat, ale moravská metropole ukrývá ještě jednu funkcionalistickou budovu, která stojí za pozornost. Továrník Alfred Stiassni si ji nechal postavit od významného brněnského architekta Ernsta Wiesnera. Vila má půdorys písmene L a je zdobnější než Tugendhat. Za války dům patřil říšským úřadům a během komunismu sloužil mimo jiné pro ubytovávání významných osobností včetně Fidela Castra. Nedávno vila prošla rekonstrukcí a je možné ji navštívit.
Vila Stiassni v Brně Zdroj: Profimedia.cz
Pardubické krematorium
Lehce morbidní výlet je možné podniknout do Pardubic na Centrální hřbitov. Právě tady stojí rondokubistické krematorium od Pavla Janáka. Významný architekt postavil i palác Adria v centru Prahy, Husův sbor na Vinohradech nebo Libeňský most. Pardubické krematorium je výjimečné svou zdobností i tím, že si zahrálo ve filmu Spalovač mrtvol od Juraje Herze. Bylo postaveno začátkem dvacátých let a dnes je památkově chráněno. Dovnitř se dostanete jen při speciálních prohlídkách, běžně se ale lze projít kolem a alespoň obdivovat exteriér.
Winternitzova vila
Mladší sestru Müllerovy vily postavil Adolf Loos v roce 1932. Funkcionalistická stavba patřila Winternitzovým do druhé světové války, kdy musela rodina nastoupit do transportu do Osvětimi. Válku přežila jen část rodiny a do devadesátých let potomci netušili, že na pražských Malvazinkách nějakou vilu mají. Když vyšla pravda najevo, získala rodina vilu zpět a začala s její rekonstrukcí. Dnes je možné navštívit zrenovované interiéry, případně dorazit na nějakou z kulturních akcí, které se zde konají. Vila je výjimečná zejména svým propojením prostorů, kterému Loos říkal Raumplan, a také obývacím pokojem s velkorysými okny, které dům propojují se zahradou.
Obchodní dům Kotva
Jediná brutalistní stavba, které se dostalo památkové ochrany, stojí na náměstí Republiky v centru Prahy. Obchodnímu domu muselo ustoupit pár historických staveb, ale výsledek stojí za to. Kotvu navrhli manželé Machoninovi, kteří stojí i za známým hotelem Thermal v Karlových Varech. Mezi lety 1970 a 1975 ji postavila švédská firma, což bylo v tehdejších poměrech neobvyklé. Obchodní dům nabízí také střešní terasu s výhledem na historické centrum.
Obchodní dům Kotva Zdroj: Profimedia.cz
Národní památník na Vítkově
Monumentální stavbu Národního památníku na Vítkově doplňuje jezdecká socha Jana Žižky shlížející na Prahu. Vyplatí se sem zajít nejen kvůli výhledům na metropoli, ale právě i kvůli návštěvě památníku. Stavěl se na přelomu dvacátých a třicátých let podle návrhu Jana Zázvorky, architekta, který navrhl i budovu ministerstva vnitra nebo halu smíchovského nádraží. Můžete navštívit interiéry pomníku a vyhlídkovou terasu. Výjimečná je umělecká výzdoba objektu, na které se podíleli nejvýznamnější umělci. Socha Jana Žižky byla odlitá až po druhé světové válce a jedná se o největší jezdeckou sochu ve střední Evropě. Pomník má za sebou pohnutou minulost, kdy sloužil ideologickým účelům komunistické vlády, v základu se ale jedná o úžasnou funkcionalistickou budovu.
Hotelový dům Expo
U metra na stanici Invalidovna stojí hned vedle sebe dvě zajímavé stavby. Jednak barokní Invalidovna a potom hotelový dům Expo ze šedesátých let. Na první pohled se jedná o panelák, ale svou architekturou odkazuje na bruselský styl a stojí ve středu experimentálního sídliště Invalidovna. Na něm se testovaly stavební novinky, jako byly sendvičové domy s netradičně rozdělenými patry. Hotelový dům dřív sloužil jako svobodárna a bydlí se v něm dodnes. Okolí je dnes zanedbané a staré plastiky už nepůsobí jako okrasa areálu. Stojí zde i hotel Olympik, který většina lidí zná kvůli tragickému požáru z devadesátých let. Stavěl se jako první vlaštovka pražské kandidátky na pořádání olympiády...
Hotel a televizní vysílač na Ještědu
Stavba architekta Karla Hubáčka je dokonce zařazena mezi památky, které by se jednou mohly dostat na seznam UNESCO. Dominanta širokého okolí byla vystavená mezi lety 1966 a 1973 a nahradila původní horskou chatu, která vyhořela. Ještědský vysílač slouží také jako hotel a funguje zde restaurace s výhledem do okolí.
Veletržní palác
Funkcionalistická stavba v pražských Holešovicích vznikla jako prostor, kde se mělo čile obchodovat. Bývaly tu restaurace a kavárny a dokonce i největší pražské kino. Prvorepublikovou slávu Veletržního paláce ukončila druhá světová válka. Během okupace se v budově dokonce shromažďovali Židé, kteří museli nastoupit do transportů. Po válce se tu už moc veletrhů nekonalo a v sedmdesátých letech budova vyhořela. Po kompletní rekonstrukci se sem nastěhovala Národní galerie a vystavuje zde sbírky moderního a užitého umění. Pořádají se zde i dočasné výstavy a na střeše funguje letní kino. Veletržní palác stojí za návštěvu nejen díky uměleckým dílům. Jeho interiér je stejně tak výjimečný.
