Do Štědrého dne zbývalo třináct dní, když Anně, jejímu synovi Kubíkovi s Downovým syndromem a partnerovi Martinovi vyhořel dům. Za zkázou stála nabíječka od notebooku. Rodina přišla o vše, jediné, co se podařilo zachránit, byla kabelka s doklady, popisuje Anna pro CNN Prima NEWS. Útočiště našli u vzdálených příbuzných, do původního domova se však už nikdy nevrátí. Torzo ohořelé budovy se musí zbourat. V těžké životní situaci tak rodina poprvé v životě prosí veřejnost o pomoc. Na platformě Znesnáze vznikla sbírka.
K požáru, který vzal rodině domov, došlo 11. prosince. „Zbývalo třináct dní do Vánoc. Ve 12:21 jsem volala linku 112 a ve 12:27 myslím, že dorazili první hasiči,“ vzpomíná pro CNN Prima NEWS Anna.
ČTĚTE TAKÉ: Pomáhá druhým, i když sám potřebuje podporu. Adam trpí SMA, přesto inspiruje a boří mýty
Dnes již přesně ví, co bylo příčinou. „Podle vyšetřovatelů od hasičů to byla nabíječka od notebooku. Byli jsme doma, ale přivezli nám uhlí, takže jsem se zvedla od počítače, převlékla a šli jsme ho s přítelem skládat do sklepa. Poté přiběhl náš pejsek a začal nám strkat do nohy. Mysleli jsme, že si chce hrát, najednou jsme ale slyšeli nad hlavou rány, jako když tam někdo chodí,“ pokračuje.
Dům začali rekonstruovat
Od momentu, kdy se Anna zvedla od počítače a poprvé zaznamenala s partnerem zvláštní zvuky, uplynulo pouhých deset minut. „Vyběhli jsme nahoru, ale požár už byl tak rozsáhlý, že jsme ani nemohli dovnitř. Otevřela jsem dveře a trochu se nadechla kouře, ale nešlo o nic zásadního. Malý byl naštěstí ve školce,“ zdůrazňuje.
Dům, z něhož zbylo jen ohořelé torzo a který se bude muset nechat strhnout, nedávno začali rekonstruovat. Jednalo se o budovu, kterou stavěli Annini rodiče a k níž měla silné pouto.
„Byla to dřevostavba kolaudovaná zhruba v roce 1992. Škoda je skutečně fatální. Co nezničil oheň, zničila voda a zejména pak kouř,“ podotýká. Novou ložnici měla rodina měsíc, kuchyň půl roku: „Člověk se začne trošičku stavět na nohy a takhle to dopadne.“
ČTĚTE TAKÉ: Při záchranách sami přišli o domov aneb Příběhy hrdinství v době, kdy LA sužuje ohnivé peklo
Plameny Anně vzaly vše. „Co není ohořelé, je prosáklé kouřem. Oblečení? Vůbec, to nám ani hasiči nedoporučovali. Přítel, který je ze Slovenska a pracuje jako řidič z povolání, přišel o všechny doklady: nemá občanku, pas, doklad o trvalém pobytu. Jediné, co hasiči zachránili, byla moje kabelka, kterou jsem měla na verandě a kde začalo hořet až naposledy. Já tedy doklady naštěstí mám,“ líčí.
Z dětství a vzpomínek nic nezbylo
Nejde navíc jen o materiální věci, které požár zničil. S domem si Anna pojí také vzpomínky na milované rodiče, kteří nedávno zemřeli. „Věci po nich, takové památeční... nemám vlastně nic. Dá se říci, že z dětství a vzpomínek tam vše zůstalo,“ dodává.
V domě se navíc donedávna plně starala o svého osmiletého syna Kubíčka, který trpí Downovým syndromem a má diagnostikovanou mentální retardaci ve čtvrtém stupni. „V osmi letech je mentálně na úrovni rok a půl starého dítěte,“ podotýká.
Navzdory náročné péči o syna nikdy neprosila o pomoc: až doteď. Na platformě Znesnáze vznikla sbírka, která má pomoci rodině postavit se znovu na nohy.
ČTĚTE TAKÉ: Devět dní prožívala muka. Pes se ženě z Prahy na silvestra zaběhl, našli ho v kanále
„Naštěstí v neštěstí jsme pojištěný dům měli v rámci hypotéky, ale domácnost ne,“ přiznává. Vybrané finance tak budou sloužit k vybudování nového domova, ideálně na stejném místě. „Je to má srdcová záležitost. Žiju tam, dá se říci, celý můj život. Do domu jsem si také tehdy přivezla Kubíčka... Pokud to s pojišťovnou vyjde, tak bychom rádi znovu postavili dům na stejném místě a vrátili se tam,“ vysvětluje.
Dopady na dítě se mohou teprve projevit
Přístřeší po neštěstí našli u Anniny vzdálenější rodiny. „Ještě ten den nám moji příbuzní poskytli ubytování. Prvních deset dní, kdy byl syn u otce, jsme tak mohli zařídit to nejnutnější,“ podotýká.
Důležité bylo nový domov přichystat pro Kubíčka. „Díky rodině a kamarádům se nám podařilo sehnat věci, na které byl zvyklý. To nám poradila psycholožka, aby měl Kubík pocit, že jsme se vlastně jen přestěhovali. Šlo o věci jako hrníček, který jsem měla doma deset let a syn viděl, že z něj piju nebo třeba křesílko, do kterého si sice už nesedal, ale byl na něj zvyklý. Většinu věcí se tak podařilo poshánět,“ vzpomíná.
Zatím se tak zdá, že se tragédie na chlapci nijak psychicky nepodepsala. Skutečné možné dopady však odhalí až čas. „Kubík trpí na regrese v rámci svého postižení. Když mi například zemřela maminka, na kterou byl Kubík nesmírně vázaný, tak nebyl uplakaný, nicméně se úplně zastavil a vrátil ve vývoji. Je tedy ještě docela brzy na to říci, jestli na něm požár nějak podepíše nebo ne,“ doplňuje Anna.
Pokud i vy chcete rodině pomoci, můžete tak učinit prostřednictvím sbírky na platformě Znesnáze. „Děkujeme všem, kteří rodinu podpoříte. Vaše pomoc pro nás všechny moc znamená,“ vzkázali přátelé.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Těžký osud nemocného Tomáška. Matka ho bila v břiše, péči zanedbávala. Stará se o něj babička
