Dětské oběti zneužívání
Tři děti, kterým ještě nebylo ani patnáct let, brutálně znásilnil Jan R., kterého na začátku dubna zadrželi liberečtí kriminalisté. Jeho první obětí byla teprve jedenáctiletá dívka, žákyně čtvrté třídy základní školy. Svůj traumatizující zážitek popsala už před několik lety dokumentaristce, která shromažďuje příběhy obětí znásilnění.
Nedávno se ukázalo, že tím, kdo jí tehdy tak ublížil, je právě vazebně stíhaný muž z Liberce. Člověk, který si navzdory dvěma pravomocným odsouzením za znásilnění dětí před dvěma lety založil spolek Děti ráje železnice. V něm spolu se svou manželkou nabízel pořádání dětských táborů, kroužků, ale i hlídání dětí. Právě jedno z dětí, na které měl dohlížet, podle kriminalistů opět znásilnil.
„Nemít rodinu, jakou mám, tak jsem v háji,“ začíná vzpomínat Tereza, které bylo v roce 2007 pouhých jedenáct let. Tehdy sedmnáctiletý Jan R. byl spolužák její starší sestry, znali se od vidění, potkávali se v tramvaji, kde si s ní začal povídat.
„V té tramvaji se asi rozhodl, že ublíží zrovna mě,“ myslí si zpětně Tereza. Jednoho dne ji Jan R. z tramvajové zastávky vylákal stranou pod záminkou, že má pro její sestru nějaké papíry, které se týkají třídního srazu. Tereza věděla od maminky, že nemá chodit s cizími lidmi, přesto šla. A jak sama říká, dopadlo to špatně.
Srazil ji na zem
Jan R. ji zavedl do nějakého křoví, k plotu vlnitého plechu, za nímž probíhala nějaká hlučná stavba. Tam nějakou dobu stáli, mladík si zřejmě dodával odvahy k tomu, co měl v plánu udělat. „Pak mě srazil na zem, pod záminkou, že někdo jde. Tak bylo pro něj snazší být za mnou a sundat mi kalhoty, to mě samozřejmě vyděsilo do bezvědomí, začala jsem strašně řvát a brečet a věděla jsem, že to je strašně špatně, co se děje,“ popisuje hrůzné chvíle.
Jedenáctiletou dívenku křičící o pomoc ale v hluku vedlejší stavby nikdo neslyšel. Jan R. tehdy z děravých montérek vytáhl penis a začal se pokoušet o vaginální styk. „Já se strašně klepala a po dlouhý, dlouhý době se rozhodl, že to nepůjde, že takhle se neuspokojí, tak mě našteloval na pejska a zkoušel to análně, což bylo pro mě hrozně bolestivé a hrozně dlouhé mi přišlo...“ vypráví v otevřené zpovědi Tereza a je znát, že v tuhle chvíli už nemůže dál.
Vše nahlásila na policii
Po děsivém zážitku se okamžitě svěřila své matce a věc nahlásili policii. Následovala nepříjemná vyšetření včetně výtěrů a odběrů vzorků, popis traumatizujícího zážitku při výslechu. S následky znásilnění se Tereza vyrovnávala řadu let, pronásledovaly ji noční můry, Jan R. se v ní vracel ve snech. Docházela k psycholožce, která jí pomáhala mimo jiné nalézt opět důvěru k mužům.
„Říkala jsem si, že ten určitě také znásilňuje děti, další že mi chce určitě ublížit, proto se se mnou baví,“ svěřuje se. Jan R. jako mladistvý nakonec odešel od soudu pouze s podmínkou. Znalci přitom diagnostikovali heterosexuální pedofilii a sexuální agresi.
Ani ne o rok později znásilnil další třináctiletou dívku. To už jako osmnáctiletý dostal šestiletý trest vězení a ochrannou sexuologickou léčbu. Celý trest si ani neodseděl, v lednu 2013 byl propuštěn v rámci amnestie vyhlášené prezidentem Václavem Klausem.
Tereza se pak dokonce s Janem R. několikrát potkala, dokonce s ním jednou jela tramvají. Tehdy ale nikdo netušil, že začne pracovat s dětmi a na jaře 2022 znásilní další nezletilou oběť.
Příběh Terezy, ale i řady dalších obětí sexuálních agresorů, natočila dokumentaristka Veronika Hlavatá v rámci unikátního projektu Nemlčíme.cz. „Naším cílem je seznámit širokou veřejnost s podobou sexuálního násilí, a to za pomoci autentických rozhovorů s oběťmi, pachateli i odborníky. Rozhovory, ve kterých je možné vidět tvář dotyčného, slyšet jeho hlas a vnímat jeho emoce, bereme jako nejčistší formu,“ říká dokumentaristka z Jablonce nad Nisou.
Společně si tak dodávají odvahu nemlčet. „Učíme se o sexuálním násilí mluvit. Je totiž velmi důležité vyvracet mýty, které bývají ve společnosti zakořeněné. Znásilnění se neodehrává jen v temném parku uprostřed noci a nemusí mu předcházet brutální přepadení. Naopak, je často velmi nenápadné a skryté. Společně proto chceme dosáhnout změny, kdy se výpovědi obětí nebudou zlehčovat a bagatelizovat a vytvořit prostor, kde se oběti nebudou bát hovořit,“ dodává.
