Gonzalo Ramírez de la Torre
Ačkoli bylo Peru jedním z prvních států v regionu, který zavedl karanténu a uzavřel hranice, počet nakažených covid-19 neustále roste. Andská země registruje 120 tisíc případů, což je druhý nejvyšší počet nakažených v Latinské Americe. Vláda prezidenta Martína Vizcarry má sice podporu veřejnosti, která dosahuje 80 procent, ukazuje se ale, že dodržování striktní karantény je složité. Situaci v Peru pro CNN Prima NEWS přiblížil novinář Gonzalo Ramírez de la Torre, který spoluzakládal vlivný internetový deník Lucidez a nyní pracuje jako komentátor největšího peruánského deníku El Comercio.
Proč je Peru druhou nejpostiženější zemí Latinské Ameriky?
Ukázalo se, že mnoho lidí nedodržuje karanténní opatření. Ne pro to, že by nechtěli, ale protože nemohou. Musí každý den vyjít z domovů, aby si zajistili obživu. Až 70 procent lidí pracuje v šedé zóně. Vláda sice představila plán pomoci nejpotřebnějším, aby zajistila, že lidé zůstanou ve svých domovech, ale k mnohým se dávky vůbec nedostaly.
Proč se k nim nedostaly?
Prvním problémem je neaktualizovaný registr osob. V šedé zóně fungují i malé firmy, to ztěžuje práci úřadů, nemají přehled o zaměstnancích. Ukázalo se, že v Peru žije mnohem více lidí, kteří by potřebovali pomoct, než předpokládala vláda. Druhým faktorem je fakt, že mnoho Peruánců nemá bankovní účet. Museli tak vyjít ze svých domovů do bank, aby si peníze od státu vyzvedli. Navíc se na poskytnutí pomoci nabalila byrokracie a objevila se zpoždění v předání peněz. Faktem také zůstává, že v některých oblastech ani nejsou banky.
Je finanční pomoc dostatečným řešením? Co by měla vláda udělat?
Ačkoli vláda rozšířila okruh lidí, kteří mohou na dávky dosáhnout, udržet lidi doma se nepodařilo. Myslím si, že je potřeba si uvědomit, že obyvatelé nežijí v podmínkách, které by jim striktní dodržování karantény umožňovaly. Je potřeba hledat alternativu. Myslím si, že než dodržovat striktní karanténu by bylo lepší identifikovat centra nákazy a zaměřit se na ně. Zároveň by bylo dobré zvýšit bezpečnost na místech, kde se lidé potkávají, tedy na trzích, ulicích a v bankách. Ne kvůli tomu, že by karanténa jako taková byla špatným řešením, ale proto že je jasné, že nedosahuje kýžených výsledků. Domnívám se, že je potřeba hledat plán B, ale zdá se, že vláda plánuje pokračovat v aktuální formě karantény...
Proč?
Kdyby se vláda rozhodla uvolnit karanténu, výrazně by se zvýšil počet nakažených, což by pro ni znamenalo obrovské politické břímě. Zachování karantény je politicky bezpečnější, vláda udělala to, co mohla. Věří, že ačkoli mnozí karanténu nedodrží, pomůže to snížit počet nakažených.
Používají Peruánci roušky?
Vláda nařídila povinné používání roušek na ulicích, ale je nutné, aby většina roušek šla do zdravotnictví. Zároveň úřady zveřejnily návody na výrobu roušek doma. Plánovalo se i povinné používání rukavicí, to ale nakonec zavedeno nebylo.
Je nutné roušky nosit i na ulici?
Ano, všude.
Je v nemocnicích dostatek ochranných prostředků a plicních ventilátorů?
Lékaři si stěžují, že docházejí ochranné prostředky. Vláda se je snaží shánět, ale kvůli celosvětové poptávce je to složitější. Rozšiřuje se počet JIP lůžek, kupují se nové ventilátory. Několik institucí včetně Papežské katolické univerzity představilo vlastní přístorje vyrobené z dostupných prostředků.
Která společenská skupina je nejvíce zasažena?
Ti nejchudší a to z několika důvodů. Jednak žijí ze dne na den, což znamená, že musí vyjít na ulici, aby si zajistili obživu. Potom většina těchto lidí nedosáhne na soukromé zdravotnictví a musí spoléhat na to veřejné, které je velice omezené a už kolabuje. (pozn. red.: v Latinské Americe je zdravotnictví z určité části v rukou soukromých firem, které za péči účtují vysoké částky)
Soukromé zdravotnictví nekolabuje?
Zatím ne, ale i tady je situace problematická. Soukromé nemocnice mají větší kontrolu, protože je jejich péče zpoplatněná.
Všichni Peruánci mají přístup alespoň k veřejnému zdravotnictví?
Teoreticky ano. Obecně ale veřejné zdravotnictví není moc výkonné. Lidé už před pandemií čekali klidně i měsíce, aby je lékař vyšetřil. Některým zdravotníci pomáhali doslova na podlaze nemocnic, protože nebyl dostatek postelí. Teď se situace ještě zhoršila. Někteří lidé dokonce zamířili do soukromých klinik, kde je ovšem nutné platit vysoké sumy.
Uvědomují si Peruánci, čemu čelí?
Peru bylo vždycky státem, kde se informace k určité části populace nedostávaly. Když ale vidím na ulicích lidi s rouškami, myslím si, že se informace dostaly k mnoha lidem. Udělalo se to, co se udělat mohlo.
Jaké společenské problémy pandemie způsobila. V Chile se manifestuje. Jak to vypadá v Peru?
Vloni se v Peru hodně debatovalo o tom, proč stát nezažil takové protesty, jaké zasáhly sousední Chile a Ekvádor. Myslím si, že chudí Peruánci si zvykli na to, že si musí pomoct sami bez toho, aby spoléhali na vládu. Manifestace se objevily, ale například lékařů, když neměli dostatek ochranných prostředků. Myslím si, že sociální problémy přijdou až časem. Jen v Limě ztratilo práci 1,2 milionu lidí. Ty pravé sociální problémy uvidíme v budoucnosti, až bude ekonomický kolaps zřetelnější.
Lima je postižená pandemií nejvíce?
Počet nakažených v Limě je největší z celého Peru. Lima ale zároveň disponuje největším počtem spolehlivých zdravotnických středisek. Situace není tak kritická jako v regionech, kde je nedostatek postelí a míst na JIP. To se týká provincií jako Loreto nebo Lambayeque (pozn. red.: obě v severní části země). Jsou to regiony s omezenou lékařskou vybaveností a přitom jsou pandemií zasažené. Jakou důležitost má četnost zdravotnických zařízení, lze vidět na posledních statistikách. Zatímco v Limě je smrtnost jen 1,57 procent, v nerozvinuté provincii Piura na severu země je to 11,59 procent, což je nejvíce z celé země. Takže ačkoli je v Limě mnohonásobně více nakažených než v jiných částech státu, lidí tu umírá poměrně málo.
Lima je ale plná chudinských čtvrtí, které se rozkládají kolem centra a prakticky nelze dohlédnout jejich konce. Je možné sledovat počet nakažených i zde?
Ano, ukázalo se, že se jedná o nejzasaženější části hlavního města, tam se nyní koncentruje největší počet nakažených.
(foto: Ministerio de Salud)
Mapa ukazuje, že nejméně úmrtí zaznamenaly horské regiony na jihu státu. Naopak Nejvíce mrtvých je v provincii Lima (1012 mrtvých) ve středu země a potom v severní části státu: Lambayeque (485), Piura (370) a Loreto (259).
Koronavirus už dorazil do pralesních oblastí Brazílie a Kolumbie. Jaká je situace v Peru?
Nedávno se objevily první případy mimo velká centra. Leží ve velké vzdálenosti od měst, což ztěžuje nebo znemožňuje jejich přístup ke zdravotní péči. To je určitě problém.
Peruánská příroda se rozděluje na tři základní části, prales, pobřeží s hlavním městem Limou a hory. Jaká je situace v Andách?
Je zajímavé, že když se podíváme na mapu nakažených, nejvíce případů se nachází na pobřeží a v pralese. V horách nakažení jsou, ale je jich méně. Začalo se mluvit o tom, že nadmořská výška může mít co do činění s menším počtem nakažených.
Díky přírodním podmínkám?
Ano, díky záření nebo nízké teplotě. Vědci ale upozorňují, že zatím nelze dělat závěry, protože chybí studie, které by něco takového prokázaly. Důvodem ale může být i nižší koncentrace lidí než na pobřeží nebo v pralese.
Evropská chřipka během dobývání Ameriky decimovala indiánskou populaci. Jak jsou Indiáni odolní vůči koronaviru?
To je zatím složité říct, nejsem expert, ale ukazuje se, že virus zasáhl všechny společenské skupiny ve všech regionech, ačkoli ne rovnoměrně.
Důležitým zdrojem příjmů pro stát s inckými památkami je turistika. Kdy se budou moct turisté do Peru vrátit?
Mluví se o tom, že by se hranice mohly otevřít v srpnu.
To je ale téměř konec sezóny…
Samozřejmě, červenec a srpen přijíždělo nejvíce lidí. Dopad pandemie na letošní příjmy z turismu bude enormní a zřetelný i v budoucnosti. Lidé budou mít strach cestovat.
Machu Picchu, zachovalé incké město ve vysokohorském pralese přitahuje pozornost turistů
Byl jste se projít po centru Limy? Jak město vypadá?
Mám štěstí, že mohu dvakrát týdně vyjet z domu do redakce. V posledních dnech vidím, že se počet lidí na ulicích zvyšuje. Po zavedení karantény byla Lima městem duchů. Všechno bylo klidné, to se ale změnilo. Dokonce jsem musel vyjet z domu dříve, protože se do ulic vracejí zácpy. Zvyšuje se počet lidí, kteří nerespektují nařízení. Viděl jsem ženu, která u semaforů prodávala punčochy. Měla roušku, ale samozřejmě ta žena by tu být neměla. To je ovšem svědectví toho, že Peruánci už karanténu nemohou vydržet…
Jaké poučení si stát z pandemie odnese?
Až skončí pandemie, bude potřeba přemýšlet nad zdravotnickou reformou, abychom byli připravení na další podobný problém. Stát musí efektivně investovat peníze, což se v minulých letech nedělo. Je také potřeba umožnit, aby v Peru mohli zahraniční lékaři pracovat. Je tu mnoho doktorů z Venezuely, ale jako lékaři nepracují, protože jejich diplomy nebyly nostrifikovány. Médii proběhl případ mladé gynekoložky z Venezuely, která na ulici prodávala arepy (pozn. red.: venezuelský pokrm). Později ale začala pracovat v jedné z nemocnic, kde se léčili nakažení nemocí covid-19. Pandemie ukazuje mnoho slabostí, například zranitelnost lidí pracujících v šedé zóně. Ekonomika v posledních letech rostla, ale neinvestovalo se do služeb pro obyvatele, část skončila v korupci. Musíme proto napravit chyby minulosti.
