Tomáš Petříček působil jako ministr zahraničních věcí od října 2018 do dubna 2021. Zdroj: Profimedia.cz
Stojím na recepci Černínského paláce. Exministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) přichází s úsměvem na rtech, v džínách a s baťohem. Se všemi se loučí, s ostrahou i s recepční. Po dlouhé době působí, jako když není pod tlakem. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS mluví o svém odvolání i o tom, proč nikdy nebouchl do stolu a neodešel z vlády, když byl k hnutí ANO několikrát kritický.
Jaké máte pocity po odchodu z ministerstva?
Pocity jsou smíšené. Necítím zklamání ani nějakou zahořklost. Možná se mi v něčem dokonce ulevilo a částečně mě to vysvobodilo. S Andrejem Babišem se to občas nedá vydržet a ukormidlovat.
Často se mluví o tom, že jednání vlády jsou pod vedením premiéra Babiše vyhrocená, že ponižuje některé ministry. Je to pravda?
Měl jsem možnost zažít několik jednání vlády pod vedením Bohuslava Sobotky. Andrej Babiš má skutečně velmi odlišný přístup k řízení schůzí. Má svůj specifický styl jednání s lidmi. Myslím, že se debata dá vést i slušně. S Andrejem Babišem jsme si lidsky nesedli, on je kognitivní mimoběžka. Ve vládě chybí týmový duch, mnohem víc se to projevilo ještě během koronavirové krize.
Takže se na jednáních vlády často křičí?
Více to nechci komentovat.
To, že jsem 2,5 roku mohl bránit, aby zahraniční politiku neovlivňovala SPD nebo komunisté, za to stálo.
Ke spolupráci s hnutím ANO jste byl kritický i v minulosti. Proč jste neodešel z vlády dřív a sám?
Přemýšlel jsem o tom několikrát. Například když jsme si nebyli schopni prosadit nominaci Michala Šmardy na ministerstvo kultury, říkal jsem si, že to je chvíle, kdy jsme měli bouchnout do stolu. Byly i další momenty. Ale představa, že na zahraniční politiku naší země bude mít vliv Vojtěch Filip nebo Tomio Okamura, to by bylo krajně nezodpovědné.
Proč jste nikdy do toho stolu nebouchl vy osobně?
Snažil jsem se ty věci otevírat a upozorňovat na ně. Ale i když jsem byl k vládní spolupráci s hnutím ANO kritický, dávalo mi smysl držet proevropský kurz zahraničí politiky. To, že jsem 2,5 roku mohl bránit, aby zahraniční politiku neovlivňovala SPD nebo komunisté, za to stálo. Bral jsem to i tak, že jsme ve vládě, abychom hnutí ANO hlídali.
Bylo vaše odvolání trestem za to, že jste si dovolil kandidovat proti Janu Hamáčkovi na předsedu ČSSD?
Je to politické rozhodnutí a já ho respektuji.
To je taková nicneříkající fráze. Co za vaším vyhazovem ve skutečnosti je?
Nezaznamenal jsem žádnou konkrétní kritiku, že bych něco udělal blbě. V tom mám čisté svědomí. Proto je to motivované něčím jiným. Může to být vyhovění některým lidem v sociální demokracii, kteří na můj odchod tlačili. Byl jsem kritický k tomu, že roste vliv lidí, kteří jsou minulostí naší strany, ne budoucností (Petříček v minulosti kritizoval například vzrůstající vliv někdejšího jihomoravského hejtmana Michala Haška, kterého si Jan Hamáček vybral jako volebního manažera, pozn. red.). Může to být otázka neshod s prezidentem Zemanem, s premiérem Babišem.
Prezident na váš konec ve vládě tlačil už nějakou dobu. Jde Jan Hamáček na ruku Miloši Zemanovi?
To by musel říct Honza Hamáček, jaké jsou všechny důvody. Má na to právo, jako předseda si může vybrat lidi, kterými se chce obklopit. Řekl, že chtěl mít jednotný tým. Na podzim nás čekají volby do Sněmovny. I když preference dnes nejsou příslibem dobrého výsledku.
Do kandidatury na předsedu mě nikdo netlačil, bylo to moje vlastní rozhodnutí.
Bojíte se, že se ČSSD nedostane do Sněmovny?
Hlavní důvod, proč jsem kandidoval na předsedu, byl, že jsem se bál, že se sociální demokracie bez zásadnější změny ve svojí politice nedostane do Sněmovny. Neumíme se dostatečně odlišit od hnutí ANO, klesá důvěra lidí. Ta změna mohla ještě nastat, měli jsme šest měsíců na to, ukázat lidem, že chceme dělat věci jinak.
Tlačil vás někdo do kandidatury na předsedu sociální demokracie? Například Miroslav Poche? (Poche je zákulisní hráč pražské ČSSD, Petříček mu dříve dělal asistenta, pozn. red.)
Rozhodně mě nikdo netlačil, bylo to moje vlastní rozhodnutí. Vedl jsem debatu se straníky a část z nich říkala, že chtějí změnu a obávají se, že ČSSD už nebude silná parlamentní strana.
Copak teď je ČSSD silná parlamentní strana?
S pěti ministry a patnácti poslanci jsme byli schopni prosadit spoustu věcí.
Několik dnů před sjezdem dostal místo náměstka na ministerstvu zahraničí pražský sociální demokrat Miroslav Dvořák. Snažil jste se ho tím „uplatit“, aby vám sehnal hlasy v Praze?
Určitě ne. V polovině března skončila jako politická náměstkyně Anita Grmelová, která pokračuje v diplomatické dráze. Na její místo jsem vybral pana Dvořáka, ale nakonec nastupovat nebude.
A co vy? Zůstanete v ČSSD, nebo zamíříte jinam? Prý by vás rádi přivítali u lidovců, kde je vaše žena, nebo je ve hře třeba spolupráce se Zelenými či Piráty?
Z politiky neodcházím. Ale teď se chci hlavně věnovat rodině a vynahradit dětem 2,5 roku, kdy tátu moc neviděli. Chci se dát fyzicky do kupy, rád bych sportoval. Nějaké nabídky mám, chtěl bych se vrátit na akademickou půdu. Ze sociální demokracie nechci odejít, nejsem zhrzený.
Více než vakcíny Sputnik V bychom se měli bát toho, co kolem ní vzniká. Možná je to součást hybridního působení Ruska.
Vrátím se ještě k neshodám s prezidentem Zemanem. Rozpory jste měli kvůli dostavbě Dukovan. V čem vidíte největší nebezpečí, pokud by jadernou elektrárnu dostavělo Rusko nebo Čína?
Určitě se nejedná o technologické riziko. Rosatom stavěl řadu elektráren po celém světe. Rizika jsou spíše politická s ohledem na národní bezpečnost. Při stavbě jste závislí na dodavatelích klíčových technologií, takže existuje riziko, že projekt může být používán jako nástroj k nátlaku, k ovlivňování. Když to řeknu jednoduše – nevím, jestli by byl někdo z budoucích ministrů zahraničí rád, že nemůže učinit sám o sobě některé kroky, protože by to mohlo mít dopad na zpoždění dostavby jaderné elektrárny. Mohlo by docházet k nátlaku při rozhodování o vnitřních záležitostech České republiky.
Chtěl podle vás prezident výměny ve vládě, aby mohl mít na dostavbu Dukovan větší vliv?
Mohl to být jeden z faktorů. S prezidentem jsme se neshodli, ani co se týče ruské vakcíny Sputnik V.
Jan Hamáček řekl, že by klidně letěl do Moskvy vyjednat dodávky Sputniku.
Pokud máme možnost urychlit očkování, je to jedině dobře. Pokud bude vakcína schválená, neřešil bych, kdo je výrobcem konkrétní vakcíny. Věřím ve schvalovací proces. Pokud bychom nechali vakcínu řádně schválit a připravili podmínky pro dodání, je mi jedno, čím se nechám naočkovat. Problém je, že Rusko využívá vakcínu k vlastní propagaci. Více než vakcíny bychom se měli bát toho, co kolem ní vzniká. Možná je to součást hybridního působení Ruska. Proč EMA nebyla oslovena dříve? Proč se jednotlivým členským státům něco nabízí a s jinými se jedná? Buď je vakcína o tom, aby se celý svět dostal z krize, nebo je to o politice.
