Dvaadvacetiletá Magdalena Burianová, která žije ve vyloučené lokalitě v Osoblaze na Krnovsku říká: „Bojím se! Opravdu se bojím, nenechám si to píchnout,“. Od pátku 4. června se přitom registrace k vakcinaci proti infekci covidu otevírá i mladým lidem ve věku 16 až 29 let. „Nikdo se nenechá očkovat, to vám tady potvrdí každý. Ani já ne, mám strach,“ obává se i 30letá Hana Ferencová.
Romové tvoří více než čtvrtinu populace Osoblahy, v městečku s 1 100 obyvateli jich podle starosty bydlí asi 320. Samotní Romové přitom tvrdí, že nikdo z nich se zatím neodhodlal k očkování. „Je to problém. Většina našich občanů z řad majority s očkováním proti covidu souhlasí,“ říká osoblažský starosta Antonín Rous. Vyloučená lokalita tak výrazně snižuje proočkovanost v obci, tedy i kolektivní imunitu.
Dvakrát vyloučená lokalita
Vyloučená lokalita v Osoblaze se teď stává ještě více vyloučenou, neboť zůstává bezbranná vůči nebezpečné nemoci. A zároveň dostává punc infekční zóny. I když ne úplně právem, někteří obyvatelé sídliště nemoc covid přece prodělali a získali imunitu. „Koronu jsem neměla, ani moje děti, ale přítel to někde chytil. Žijeme v jedné domácnosti, tak jsem se tomu divila,“ vypráví 32letá Anna Holubová. Očkování ovšem neuznává: „Zaslechla jsem hodně věcí, že na to lidi umřeli, člověk se té injekce prostě bojí.“
Snažím se oponovat. Neumřelo náhodou mnohonásobně více lidí na covid, než kolik jich podlehlo vakcinaci? Čísla jsou jasná, pandemie si v České republice vybrala už 30 tisíc obětí, zatímco Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) eviduje asi 70 podezřelých úmrtí po očkování, případná souvislost s podáním vakcíny se ale teprve zkoumá.
Nepoučí je ani smrt blízkých
V rodině Anny Holubové dokonce koronavirus zabíjel. „Bratranec z Krnova na to zemřel... a to měl teprve 34 let. Šel do práce, kolega už byl nemocný a od něho se nakazil,“ vypráví o překot matka dvou dětí. „Dostal horečky, doktorka mu volala, že to má nějak překonat, že se z toho dostane. Nedostal, umřel, zůstaly po něm dvě děti,“ pokračuje žena. Přesto se odmítá naočkovat. Anebo právě proto. „Mám prostě strach, nechci s tím vším nic mít.“
Romové jsou vůči vakcinaci skeptičtější než majorita nejen v Osoblaze, podobně negativní názory zastávají všude v České republice i na Slovensku. Lidem v Osoblaze je třeba protivná představa, která koluje na sociálních sítích a vyvolává strach. Že totiž vakcína obsahuje vir SARS-CoV-2. „Nenecháme si přece dobrovolně píchnout vir, po kterém můžeme umřít,“ rozčilují se osoblažští Romové.
Evropská komise přitom v informačním letáku k vakcíně BioNTech/Pfizer říká něco jiného, zdaleka ne tak odstrašujícího: „Tento typ vakcíny obsahuje část ‚pokynů‘ z viru, který onemocnění COVID-19 způsobuje.“ Ještě lépe by možná odpůrci očkování rozuměli dalším větám z letáku: „Pokud je očkovaný člověk vystaven viru COVID-19, obranný systém těla je připraven virus zabít a zabránit jeho průniku do buněk nebo jeho dalšímu šíření.“
Dezinformační „osvěta“
Nikdo kompetentní ale ve vyloučené lokalitě v Osoblaze složení a působení vakcín nevysvětluje. „Všechny informace mám z Facebooku od známých. Nebyl tady žádný doktor ani nikdo z hygieny,“ vypráví Anna Holubová. Každý tady spíš sype z rukávu zaručené zprávy o mrtvých, kteří se podvolili vakcinaci. „Jeden mladý chlap byl očkovaný a hned za dva dny umřel,“ líčí vážně 22letá Magdalena Burianová.
Osvěta se nešíří lehce, Romové si tvoří vlastní pravidla. A ta se někdy mění každý den. V Osoblaze třeba nemají problém s upřímnými výpověďmi pod vlastními jmény, odmítají ale zapózovat před fotoaparátem, hlavně ženy. „Žádný gadžo nás nebude fotit, to může jen můj přítel anebo nějaký jiný Rom,“ poučí mě jedna z obyvatelek sídliště.
Jak vzniklo ghetto na konci světa
Panelové sídliště z éry normalizace v Osoblaze se mění v ghetto od roku 2010. Napřed pomalu, majitel sídliště sem přistěhoval jen několik romských rodin. Majorita ale postupně byty opouštěla a dnes je bydlení typickým příkladem byznysu s chudobou. „Většinu nájemníků ani nestačíme poznat, někteří se tu zdrží sotva dva tři měsíce,“ říká starosta Rous.
Pro chudé rodiny je Osoblaha jen zastávkou na strastiplné cestě za štěstím, které se s prázdnou kapsou asi nedá najít. Napřed byly vystěhovány z bytů v Ostravě, Krnově či Opavě až sem na konec světa: do pohraničního výběžku obehnaného ze tří stran Polskem. A když se rodiny i tady dostanou do problémů, například majiteli nedoplatí nájemné či zálohy na energie (z větší části náklady stejně hradí stát prostřednictvím dávek), putují o dům dál.
Panický strach z jehly
Očkovat či neočkovat? Tohle jsou názory mladých romských maminek, které v Osoblaze aktuálně žijí. A vzájemně se ujišťuji: „Neočkovat!“
Anna Holubová, 32 let: „Covid vás zabije rychleji než rakovina. Já to vím, ale očkovat se stejně nenechám.“
Magdalena Burianová, 22 let: „Já se toho moc bojím. Mám slabou imunitou, cítím se jako miminko. Injekce se bojím.“
Kamila Ďuračová, 30 let: „Mě to píchne a já umřu, tak to nechci. Buď sem ten covid přijde, anebo nepřijde. Zatím nic. Očkování nepotřebuji. Když má někdo umřít, tak stejně umře.“
Věra Balážová, 24 let: „Když si to nechám udělat, umřu. Ani děcka nenechám očkovat – ani za nic.“
Hana Ferencová, 30 let: „Nechci, mám z toho strašný strach, že by se mi něco stalo.“
Legenda o Babišově injekci
I v osoblažském ghettu se šíří dezinformace, kterou jsem letos v lednu zaznamenal v romských ulicích ostravských Vítkovic. Vláda prý chce injekcemi fyzicky zlikvidovat nejchudší, aby ušetřila na sociálních dávkách. A Babiš očkování před kamerami jen inscenoval. „To bylo jasné, kamera vůbec neukázala jehlu. Podvod, jehla šla úplně mimo ruku,“ slyším i v Osoblaze.
Jedna z matek ve vyloučené lokalitě se na následky očkování ptala třídní učitelky svého dítěte: „Říkala, že to nebylo příjemné. Ne pane, já na žádné očkování nepůjdu.“ Připadám si trochu jako agitátor ministerstva zdravotnictví. Největší zájem vyvolám, když ukážu potvrzení o aplikaci obou vakcín. „A jak vám bylo, pane? Bolelo to?“ Ptají se mě. A možná se někteří i diví, že vůbec žiji.
Co byl měl udělat stát, aby Romové z ghett změnili názor na očkování? Zapůsobit na rodiny prostřednictvím škol je problematické, téměř čtvrtina učitelů základních škol očkování odmítla. V Osoblaze jsou ale kantoři nadprůměrně opatrní. „Kromě paní uklízečky využili všichni naši učitelé možnost přednostního očkování. A paní uklízečka nedlouho poté dostala covid a měla dost těžký průběh. Po téhle zkušenosti tady na očkování věříme stoprocentně,“ říká ředitel školy Marian Hrabovský.
Příspěvek na očkování
Čtyřicet procent žáků osoblažské školy tvoří Romové, přesto ředitel nebude učitele nabádat k nějaké propagaci očkování. „Romové vyžadují citlivý přístup. Nechtěl bych, aby měla komunita pocit, že škola zasahuje do jejich práv,“ říká Hrabovský.
Starosta Osoblahy Antonín Rous je spokojen, jak jednotlivé věkové kategorie v majoritě přistupují k očkování: „V té nejstarší je naočkováno 95 procent lidí,“ tvrdí a myslí si, že to bude platit i pro sousedy do třiceti let. Mimo jiné proto, že Osoblaha leží těsně u hranic s Polskem a ve 12 kilometrů vzdáleném městě Prudnik všichni nakupují, spravují auta nebo objednávají zedníky. Poláci totiž pro vstup do země vyžadují potvrzení o obou dávkách vakcíny.
Romové do Polska nejezdí, cizina je nemotivuje. „Neuděláme s tím asi vůbec nic. My vlastně ty naše Romy nedokážeme přesvědčit vůbec o ničem, ani o třídění odpadu, natož o očkování,“ odevzdaně říká starosta. Možná by pomohla finanční odměna od státu za očkování, Srbsko třeba občany motivuje k vakcinaci příspěvkem až ve výši 600 korun. „To by mohlo fungovat. Ale vyplácet by se příspěvek musel až po druhé dávce, jinak by na druhou injekci žádný z Romů nepřišel,“ odhaduje starosta.
