Pirk: S operováním skončím, až se mi začnou třást ruce. Schody stále vybíhám

Před necelými dvěma měsíci skončil Jan Pirk po 25 letech v čele kardiocentra pražského IKEM. I když ho odvolání z funkce trochu zaskočilo, s novou situací už se vyrovnal. V 73 letech tak stále operuje, na klinice mu zůstala stejná kancelář i sekretářka. V pořadu Interview na CNN Prima NEWS prozradil, že stále zvládá kolem 200 operací ročně. Skončí údajně, až se mu začnou třást ruce.

„Konec ve funkci mě trochu překvapil, ale vyrovnal jsem se s ním. Rozhodně nemám žádné trauma. Mám dokonce klidnější spaní, protože mi každou noc nezvoní telefon. Když chci dovolenou, vezmu si ji a nemusím mít starosti, jak centrum funguje. Je to vlastně tak trochu úleva,“ prozradil Pirk ve vysílání CNN Prima NEWS.

Proč vůbec ve funkci k 1. červenci skončil? „Bylo to těžké rozhodování. Pan profesor je nesmírný odborník, živá legenda. Myslím, že IKEM mu hodně dluží za to, co pro něj udělal. Po 32 letech ale můžeme začít novou etapu výstavby. Musím garantovat státu to, co plánujeme. A protože tyto investice budou v řádu 10 až 15 let, musí být podloženy exekutivním a stabilním vedením,“ vysvětlil v květnu ředitel IKEM Michal Stiborek.

Pirk před 15 až 20 lety zvládal dvě operace denně a kolem 330 za rok. „Teď se snažím jen o jednu, zbytek přebírají kolegové a moji žáci, kteří svou práci dělají dobře. Každý učitel musí vědět, že žáci budou jednou lepší než on. Jinak by na světe neexistoval pokrok,“ chválil kardiochirurg. Během své téměř 50 let dlouhé kariéry nikdy nepoznal pocit vyhoření. Do práce se prý vždy těšil.

Časy na závodech jsou horší, výkonnost jde dolů

Nejen ve světě zdravotnictví je Pirk známý jako vášnivý sportovec. „Výtah nepoužívám, každé ráno pravidelně vybíhám 102 schodů do kanceláře. Časy na závodech, které běhám už 30 let, jsou stále horší. Člověk se musí smířit s tím, že výkonnost jde dolů. Ale na schodech do IKEM jsem to naštěstí zatím nepoznal,“ dodal s úsměvem.

I když už kardiocentru nešéfuje, kancelář mu zůstala i včetně oblíbené sekretářky. Přesto už v 73 letech ví, kdy s operováním skončí. „Se stářím se začnou třást ruce a zhoršuje se zrak. Jsem domluvený s kolegy, že až to na mě uvidí, upozorní mě. Může to nastat za měsíc nebo klidně až za rok,“ konstatoval.

Přesto své práci věnuje tolik času, že ho doma skoro nevidí. „Manželka říká, že jsem doma méně než jindy. Je to hlavně kvůli uvolnění opatření. Často jezdím na zahraniční kongresy, ale žena mě upozorňuje, abych toho už nechal,“ prozradil. S ohledem na trvání jeho kariéry může někomu připadat až neuvěřitelné, že si Pirk stále nesplnil všechny své sny. „Vychoval jsem mnoho kardiochirurgů, ale nepodařilo se mi vychovat ženu kardioložku. Teď ale máme talentované studentky, tak snad se zadaří,“ doufá.

A kam se může jeho obor ještě vyvinout? „Dnes zachraňujeme běžně životy lidem, kterým jsme před desítkami let nemohli pomoci. Před 60 lety zemřelo na první infarkt 60 procent lidí, dnes jsou to 2 procenta. Lidé totiž přežijí klidně tři infarkty, takže přibývá srdečních selhání, protože mechanické čerpadlo už ve vysokém věku nestíhá. Jsem přesvědčen, že celé čerpadlo jednou zašijeme do člověka. Vždyť první kardiostimulátor byl velký jako lednička. Odhaduji to do dvou až tří let a doufám, že u toho budu,“ předpověděl.