Nová Sýrie stojící na rozcestí může čerpat z českých zkušeností a know-how při transformaci na demokratický systém. V exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl bývalý velvyslanec v Rusku a nově chargé d'affaires české ambasády v Sýrii Vítězslav Pivoňka. Vyjádřil se i k teroristické minulosti nynějšího faktického vládce země Ahmada Šary a k možnému osudu dlouholetého padlého diktátora Bašára al-Asada. Ten si sice zachránil život útěkem do Ruska, z něj však takřka jistě nikam jinam nemůže.
Co se stalo, že po jedné krizové destinaci – Rusku – míříte do občanskou válkou sužované Sýrie?
Je to jak osobní, tak profesní příběh. V Moskvě jsem byl sedmý v pořadí a všichni moji předchůdci tam svoji diplomatickou kariéru končili buď kvůli věku, nebo si vybrali jinou cestu. Můj osud je jiný. Když se dlouhodobě věnujete ruské zahraniční politice, tak se musíte věnovat všem oblastem v regionu i tomu, jak funguje světový řád, protože my jsme dnes v období změny světového řádu postaveném na principech dohod po druhé světové válce. K tomu se dostanete k regionální politice, která je reprezentovaná jak mezinárodními organizacemi, tak bilaterálními vztahy. Takže pro mě je přirozené, že v rámci svého odborného, profesionálního i životního zaměření jsme s vedením ministerstva zahraničí dospěli k závěru, že mé zkušenosti a míra odolnosti je vhodná na to, abych jel zastupovat Českou republiku do místa, kde se dnes tvoří dějiny.
ČTĚTE TAKÉ: Největší rizika pro svět? Vrací se zákon džungle, hrozbou je Trump i G-nula, varuje expert
A volba padla na Sýrii.
A to nemluvím jenom o ní, ale o celém Blízkém východu, protože proces v Sýrii ovlivní celý tento prostor. To je tedy má hlavní motivace a myslím si, že byla přijata i vedením ministerstva.
Dnes je to zhruba měsíc od pádu režimu autoritářského prezidenta Bašára al-Asada. Co se od té doby z hlediska české diplomacie v zemi změnilo?
Jsme jedna z mála členských zemí EU a NATO, která v Sýrii zůstala poté, co začala občanská válka v roce 2011. Stali jsme se ambasádou tzv. „protecting power“ – máme na starosti nejen české zájmy, ale i USA a také činnosti jejich ambasády v Damašku. Druhý rozměr je ten, že se od počátku konfliktu snažíme pomáhat v rámci humanitárních, rekonstrukčních i dalších projektů; některé budou pokračovat až do roku 2027. Jde třeba o projekty zahrnující generátory či potrubí na vodu. Šlo o věci zaměřené na vysílené obyvatele nebo různá teritoria. Dlouhodobě jsme tedy pomáhali tomu, čemu se dá říci syrský lid.
Mimo pokračující pomoci ale může Česká republika nové vládě nabídnout také své know-how, jak vybudovat demokratický stát, že? Koneckonců, sami jsme si transformací prošli.
Definujme si, v jaké situaci Sýrie je. Má více než půl milionu obětí toho konfliktu, okolo 12 milionů lidí zemi opustilo a zhruba šest až sedm milionů lidí je vnitřně vysídleno. Je to stát, ve kterém se zastavila občanská válka a nyní je v postkonfliktním procesu, u něhož nejsme schopni odhadnout, jak dlouho bude trvat.
Jeho součástí bude usmíření jednotlivých entit, a to jak národnostních, tak kulturních a náboženských. Bude to nepředstavitelně složitý proces. Ten, kterým jsme si prošli my, tak složitý nebyl. Máme know-how, o kterém syrská strana ví, a budeme čekat, jestli jej bude mít zájem sdílet. První krok je samozřejmě humanitární situace. Potřebujeme zabezpečit vodu, jídlo, teplo a po tomto přichází druhá fáze, což je rekonstrukce.
PODÍVEJTE SE, jak vypadá Sýrie po svržení Bašára al-Asada
A co bezpečnost?
To je samozřejmě ta nejdůležitější kategorie. Ve druhé fázi už by tyto potřeby měla zabezpečovat sama syrská vláda a my bychom jí v tom měli pomáhat. To bude na novém Národním shromáždění, které tam časem vznikne. Bude potřeba tvorba ústavy, nového parlamentu či příprava voleb v rámci časového horizontu, který si oni vyberou. Druhá věc je, že dochází k zásadní změně fungování státní správy celé společnosti, a ten dominantní prvek je silová složka – armáda, policie, zpravodajské služby. Dá se čekat, že dojde k velké transformaci.
Navíc se dá asi říci, že tato oblast je dnes zásadní pro to, aby byl v Sýrii mír, protože všechny povstalecké skupiny byly vyzvány, aby se staly součástí novodobých syrských bezpečnostních složek. My budeme doufat, že to vyslyší. Mají různě nastavené náboženské sunnitské skupiny, které to budou řešit. Poté přichází pozemková reforma, pak může přijít privatizace a další kroky, kterými jsme v rámci transformace jak české společnosti, tak české ekonomiky sami prošli.
V průběhu války prchly miliony Syřanů na Západ. Dá se očekávat, že se v horizontu pár let začnou do své vlasti vracet?
To je jeden z důvodů, proč si myslíme, že tam musíme být. Otázka Sýrie, nejenom bezpečnostní, ale systémově-politická, je součástí bezpečnostní architektury Evropy a Evropské unie. Vývoj v Sýrii ovlivňuje skrze migrační historické vlny i dění u nás, což znamená, že ovlivňuje také domácí politiku jednotlivých států. Myslím, že to byl ten důvod, proč francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot a jeho německá kolegyně Annalena Baerbocková navštívili Damašek velice rychle po změně, aby zjišťovali situaci. Naším úkolem je pomoc syrské reprezentaci vytvořit doma takové podmínky, aby se syrští migranti měli zájem vracet. Samozřejmě už vidíme první návraty, které se týkají Turecka a další přirozená vlna by měla proběhnout z Evropské unie a ze států Evropy jako takové.
Zmínil jste návštěvu šéfů diplomacie Francie a Německa. Velmi se skloňovalo, že nynější de facto vládce Sýrie Ahmad Šara nepodal ruku ministryni Baerbockové a jisté syrské médium ji na záběrech s ním dokonce rozmlžilo. Jak se vám na tohle dívá?
Odpovím vám tím, čím byl typický náš někdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg – na českém ministerstvu jsme vždy ctili tradice a podmínky České republiky: Kdo přijel k nám, musel respektovat naše zvyklosti, je to princip daného okamžiku. Samozřejmě, že jsme tuto situaci viděli a stejně tak i reakce nejen v Sýrii, ale po celé Evropě. V diplomacii působím 25 let, známe pravidla vztahu silně věřících muslimů a jejich vnímání rolí muže i ženy. Z našeho pohledu nešlo očekávat, že by jí ruku podal a stejně tak celá tamní politická reprezentace.
V muslimském světě můžete v rámci recepcí, oficiálních schůzek i každodenního občanského života zažít, že se dává pravá ruka na levou stranu hrudi a uklání se. To je symbol vzdání cti a pozdravu. Myslím si, že diskuse nad těmito symboly trošku zastínila důležitost návštěvy, a přitom bylo daleko důležitější, co poté zaznělo a jakým způsobem německá ministryně prezentovala pozici jak své vlastní země, tak principy, na kterých bude stát pomoc Evropské unie.
Jak vůbec nahlížet na zmíněného Ahmada Šaru, známého také pod jménem Abú Muhammad al-Džulání? Protože na jedné straně může být vnímán jako revolucionář a bojovník za svobodu, který svrhl Asadův režim, ale na straně druhé je to člověk, který byl v minulosti spjat s teroristickými hnutími al-Káida či fronta an-Nusrá. V USA na něj dokonce měli vypsanou odměnu.
V současné době jsme všichni ve stejné situaci a čekáme po formální stránce na rozhodnutí, které padne v Organizaci spojených národů (OSN) a Radě bezpečnosti OSN, protože je to otázka sankcí. Některé jsou namířené vůči těm islamistickým organizacím, ale to je de iure. Šara je nyní hlavní představitel nové syrské prozatímní vlády a úkolem diplomacie je pracovat s realitou. Čas je v tento okamžik velká veličina a my nesmíme předbíhat určité procesy.
Myslím, že oni sami nám časem ukážou, jakým způsobem chtějí směřovat Sýrii jako stát a společnost. A to buď do nějaké míry sekulárního státu, protože tam máme různé náboženské konfese, nebo to bude cesta principů sunnitského islámu. Ale nepředbíhejme, teď jsme v situaci, kdy nesmíme utíkat jen ke gestům a představitelům. Sýrie je v ohromné humanitární katastrofě. V první fázi musíme přemýšlet nad syrským národem a nad tím, jakým způsobem té zemi můžeme pomoci. Politiku a politický systém pojďme řešit, až se nám sám ukáže.
Šarův předchůdce a dlouholetý autoritářský vládce Bašár al-Asad mezitím utekl do Ruska. Co s ním teď bude? Nastane podobný scénář jako s uprchlým ukrajinským exprezidentem Viktorem Janukovyčem (od revoluce v roce 2014 žije v ruském exilu; pozn. red.) nebo ugandským diktátorem Idi Aminem (po svém pádu utekl do Saúdské Arábie, kde žil přes 20 let až do své smrti; pozn. red.)?
Vlastně jste ty příklady vyjmenoval. Na Ukrajině jsem sloužil pět a půl roku jako chargé d'affaires a měl jsem co dělat s Janukovyčovými složkami, když jsme podporovali tehdy ještě oranžovou opozici, zatímco on držel Ukrajinu ve svých rukou. Koukněme se na jeho osud – jak o něm rozhodl ukrajinský národ, tak o Asadově osudu rozhodl ten syrský. Jeho systém byl postaven na dvou pilířích zahraniční podpory, konkrétně ruském a íránském. Dnes máme úplně novou realitu. My samozřejmě nikdy nezjistíme, kolik finančních prostředků s ním odešlo do Ruska a případně do jiných států.
Připomenu, že Asad má v Rusku značný majetek a několik nemovitostí.
Přesně tak. On tam fyzicky samozřejmě může být a dožít svůj život. Není to však jen o něm, ale o celé jeho rodině a klanu. Je to takové domácí vězení, to není život. Představte si, že jste celý život svrchovaným diktátorem, který rozhoduje o životech a o všem, a teď budete bydlet někde za Moskvou – a pouze Rusko vám bude dávat nějaké možnosti, protože Rusko na sebe tuto roli útočiště padlých diktátorů prostě vzalo. Hodnotíme to tak, že je to jako ve středověku, kdy jeden vládce zachraňuje druhého, protože se nebyl schopen udržet u moci.
Představte si, že jste celý život svrchovaným diktátorem, který rozhoduje o životech a o všem, a teď budete bydlet někde za Moskvou – a pouze Rusko vám bude dávat nějaké možnosti, protože Rusko na sebe tuto roli útočiště padlých diktátorů prostě vzalo.
Dovedete si představit, že by Vladimir Putin v rámci pragmatismu třeba i poslal Asada zpět do Sýrie jako „dáreček“ nové vládě na znamení, že chce jednat s nimi, a nikoliv s ním?
Tohle je spíš spekulace. To, co bude nová syrská moc v Damašku potřebovat a o čem se může licitovat, se týká i dvou ruských základen v Sýrii. Jedna je námořní, druhá letecká. Na Sýrii teď leží dva balíky sankcí. Jedny byly ekonomické a mířily na Asadův režim. O těch se teď diskutuje a současně se řeší i sankce na zmíněné teroristické organizace a jejich jednotlivé členy. Kde se o tom bude rozhodovat? V OSN. A Rusko je jejím členem, stejně jako Rady bezpečnosti OSN. Nová syrská vláda bude muset být racionální a pragmatická, protože potřebuje projít ekonomickými sankcemi a sekundárně i tím druhým balíkem. Potřebuje to pro svůj národ a my musíme dát Sýrii tento prostor.
Zmínil jste ruské základny na území Sýrie. Počítám, že teď bude cílem Západu přesvědčit Syřany, aby je donutili Rusy opustit?
Nešlo jen o základny, Rusové v Sýrii hlídali i strategické objekty. Poté měli možnost opustit Sýrii přes tureckou hranici. V našem světě je dialog základ. Muselo se jednat a situace k tomu zrála. Existoval takzvaný astanský formát, kdy se Rusko, Írán a Turecko radily a v podstatě jednaly s Asadovou Sýrií o statu quo, historii, možnostech a změnách. Velmi pozorně sleduji ruské komentáře a je otázka, která zůstává ve vzduchu, když se přemýšlí o tom, že by ruská vojska opustila území Sýrie. Tyto základny jim totiž dávají možnost být součástí středomořského regionu, i když se v této souvislosti mluví i o Libyi. Ruská diplomacie dává signály, kterými dělá všechno pro to, aby mohla v Sýrii zůstat. My si musíme počkat, protože to je geopolitická hra. Rozhodovat o ní budou mocnosti. Teď se musíme bavit o zlomovém datu, kterým je 20. leden.
Čili nástup Donalda Trumpa a jeho nové administrativy do čela USA.
Jsem absolutně přesvědčen, že nový americký prezident Trump a jeho administrativa mají na tuto otázku jasný názor. Teprve pak se začne jednat.
A jaký to podle vás je názor?
Aby ta vojenská přítomnost Rusů nebyla chtěná. Rusové během občanské války zabili nespočet Syřanů, a to nejen vojáků, ale i civilního obyvatelstva. Jejich situace je nejen morálně, ale i lidsky strašlivě složitá. Ví o tom, a dokonce o tom sami mluví, ale my je tam samozřejmě nechceme. Současná Sýrie je v situaci, kdy má politicky a vojensky na svém území stále ruskou přítomnost, ale má tam i přítomnost tureckou, americkou či izraelskou, čili nemají komfort.
Vrátím se k naší československé situaci, když jsme se v roce 1989 měli možnost svobodně rozhodnout a vrátili jsme se tam, kam patříme, protože mezi první a druhou světovou válkou bylo Československo Západ. Neměli jsme se vlastně kam transformovat, my jsme se v podstatě vrátili, kam patříme. Tento luxus ale Sýrie nemá. Tvoří se nová Sýrie, která bude absolutně rozdílná. Co se týče ruských základen, budeme samozřejmě respektovat rozhodnutí Syřanů, jejichž motivy budou postaveny na úplně jiných principech, protože mají nějakou zahraniční a vnitropolitickou realitu a vize. A bohužel, teď si to mohu dovolit říct, protože zahraniční politika je obchod.
Jak to myslíte?
Jestli je váš cíl se domluvit, tak víte, že budete muset dělat i ústupky. Nechme tu věc na geopolitických hráčích, ale primárně si o tom bude rozhodovat sama Sýrie.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Krvavé záběry boje na život a na smrt. Okupant bodal nožem, s Ukrajincem si vyjádřili respekt
