Výročí bikin
O pořádný rozruch se před 75 lety postaral francouzský návrhář plážového oblečení Louis Réard. Na přehlídce 5. července 1946 představil svůj nejnovější výtvor – miniaturní dvoudílné dámské plavky, které nazval bikiny. Jméno dostaly podle tichomořského atolu Bikini, na kterém jen o čtyři dny dříve Američané testovali jadernou bombu. „Menší než nejmenší plavky na světě“ své pevné místo na plážích našly až v uvolněných 60. letech.
Bikiny, tak jak jsou známé v dnešní podobě, vymysleli dva francouzští návrháři, kteří je rok po skončení druhé světové války téměř současně začali prodávat. První z nich, Jacques Heim, představil svůj výtvor nazvaný Atom na počátku léta 1946. Jméno odvodil od – na tehdejší poměry nepatrné – velikosti úboru. O tři týdny později pak Réard, původně strojní inženýr z Renaultu, zmenšil Heimův „koupací oděv“ na pověstné trojúhelníčky a triumfoval.
Na první bikiny spotřeboval Réard látku o málo větší než formát papíru A4. „Pokud je neprovlečete snubním prstenem, nejsou to žádné bikiny,“ prohlašoval. Zvláště trojúhelník v oblasti hýždí byl i na dnešní poměry velmi skromný. Prodeje zpočátku vázly, zvláště v upjatějších Spojených státech. Ještě v roce 1957 hlásal tamní časopis Mladá dívka: „Není třeba plýtvat slovy pro takzvané bikiny, protože je nemyslitelné, že by dívka s taktem a vkusem mohla někdy obléci takovou věc.“
„Výbuch“ v módní branži se odehrál v luxusních pařížských lázních Molitor, kde Réard zcela proti tehdejším pravidlům dobrého vkusu poslal na molo dámu, jejíž nejchoulostivější místa zakryl jen čtyřmi trojúhelníky z bavlněné látky pospojovanými šňůrkami. Vzhledem k tomu, že se návrháři nepodařilo přesvědčit žádnou profesionální modelku, aby jeho pidiplavky předvedla, ujala se úkolu tehdy devatenáctiletá striptýzová tanečnice Micheline Bernardiniová.
Málokoho napadne, že to některým ženám možná zachránilo život. „Než vůbec vznikly plavky, existovaly různé koupací kostýmy, kde byla zahalená skoro celá část těla. Jak nebylo dostatek materiálu vhodného pro plavky, spoustu plavkyň se prý utopilo. Tou tíhou,“ přiblížila historii koupacích oděvů módní návrhářka Nikol Ponerová.
V bikinách se objevily i bondgirls
Popularita bikin nakonec vzrostla až v 50. letech, kdy je na filmovém plátně proslavilo několik hereček. Ze soutěže Miss World konané v roce 1951 v Británii byly bikiny například vykázány, aby nezvýhodňovaly odvážné krásky před těmi stydlivějšími.
Ale i Španělsko, Itálie a Portugalsko nejprve dvoudílné plavky zakazovaly; více se prosadily až poté, co se v nich ve filmu A bůh… stvořil ženu (1956) ukázala Brigitte Bardotová. Budoucí slavná BB ale bikiny předvedla ještě dříve, a to v roce 1953, když se v nich odvážně slunila na pláži u filmového paláce v Cannes.
Bikiny postupně zpopularizovaly modelky i hollywoodské herečky. Zdroj: Getty Images
Bikiny postupně zpopularizovaly modelky i hollywoodské herečky. Zdroj: Getty Images
Bikiny zpopularizovala i první bondgirl Ursula Andressová, když v roce 1962 ve filmu Dr. No vystoupila jako bohyně z mořských vln v bílých bikinách a s nožem za opaskem. O 40 let později ji v dalším pokračování o agentovi 007 Dnes neumírej napodobila snědá Halle Berryová, která se však představila v oranžovém modelu.
Od té doby obliba bikin, snad s výjimkou 80. a počátku 90. let, stoupala. Z bikin časem vznikly i různé mutace. Klasickým dvoudílným bikinám ale současná módní scéna příliš nepřeje. „Na plážích se objevují dvoudílné plavky, ale s kalhotkami až vysoko nad pasem. Nebo jednodílné plavky, ale zase je to jen trend,“ uvedla pro CNN Prima NEWS módní návrhářka Beata Rajská.
„Všichni si myslí, že když si obléknou černé plavky, že v tom budou krásně štíhlé. Omyl je pravdou – protože pakliže zmenšíme zadeček černou, zvětší se nám stehna i záda,“ upozornila na závěr Helena Konarovská, prodavačka spodního prádla.
