Plavkyně Haven Shepherová o své životní cestě
Dopředu říkala, že si chce své premiérové paralympijské hry především užít a o úspěchy jí nejde. Americká plavkyně Haven Shepherdová s velmi mrazivým osudem během akce pod pěti kruhy v Tokiu poskytla rozhovor stanici CNN. Z něj je maximálně patrné, že si ze svého hendikepu – amputovaných dolních končetin – bere jen to pozitivní.
„Je to velká pocta, jsem na svoji zemi hrdá. Zvlášť po tak těžkém posledním roce. Je to opravdu speciální, protože dřít pro něco je těžké. Ale dřít pro něco, o čem ani nevíte, jestli se uskuteční, je ještě těžší,“ uvedla Shepherdová pro CNN. V Tokiu skončila na 200 metrech motýlku pátá, na 100 metrech stylem prsa se nedostala z rozplaveb do finále.
Ale to ji nijak netrápí. Jen premiérová účast na paralympiádě je pro ni parádní součástí života, který si užívá naplno, ačkoliv 18leté plavkyni narozené ve Vietnamu postavil osud v dětství pořádnou překážku. „Vzhledem k různým okolnostem si rodiče mysleli, že bude nejlepší spáchat rodinnou sebevraždu. Připevnili na sebe dvě bomby, mě drželi. Odhodilo mě to 40 stop (12 metrů) od místa výbuchu a všechno schytaly mé nohy. Myslím si, že je to takový zázrak, že jsem přežila. Stalo se to, když mi bylo 14 měsíců. Když mi bylo 20 měsíců, byla jsem adoptována.“
Domov našla Haven Shepherdová v americké rodině. „Moje současná máma byla vždy opravdu upřímná v tom, co se mi stalo. A rozhodně mi to pomohlo v tom, abych se stala osobou, kterou jsem teď. Myslím na to, co obětovala má biologická máma. Dívám se na její oběť a já dostala tento úžasný život,“ řekla plavkyně. „Jsem tady na paralympiádě. Mělo to tak být, dostala jsem úžasné dětství a jen přemýšlím o tom, jak tento epický příběh změnil život mnoha lidí.“
Mohla bych se urazit, ale je lepší varianta
Ze Shepherdové přímo tryská pozitivní přístup. Při otázce na to, jak se jí daří nevnímat hendikep jako nevýhodu, odpověděla: „Moje sebevědomí vychází z toho, jaký každodenní život jsem si vybrala, a toho, jak pohlížím na svět. Mohla bych se každé ráno probudit a cítit se uražená z toho, že se na mě někdo podíval v obchodě. Že jiný člověk na mě hodil úsměvný pohled, protože jsem parkovala na místě pro invalidy a nohy jsem měla zakryté. Rozhodně si tyto chvíle přebírám a je to o tom, jak se k tomu postavím. Můžu se urazit, protože nic lepšího neumím. Ale také si mohu říct: ‚Wow, zírají na mě, protože mé nohy jsou opravdu skvělé.‘ Obvykle si vyberu tuto variantu, kdy si myslím, že na mě koukají, protože jsem cool.“
Nenaplňuje ji pouze plavání, věnuje se totiž i modelingu, je fitness instruktorkou a zároveň šíří osvětu. Snaží se pomáhat lidem, kteří se potýkají se zdravotním znevýhodněním. „Kvůli tomu dospíváte opravdu rychle, protože si musíte vybrat, jaký pro vás bude život. Budete se cítit tak, že jste v nebezpečí a nikdy neopustíte svůj dům, nechcete, aby se na vás lidé dívali? Nebo chcete, aby svět věděl, že existujeme? Je výjimečné mít možnost učit a vzdělávat lidi, paralympioniky a obecně osoby s postižením. Můj život je naplněn skrze to, že nemám nohy. Takže si myslím, že je to jeden z největších darů, jaké jsem v životě měla a mám,“ uzavřela.
