Plzáci španělští berou zahrady útokem. Jejich postrachem jsou indičtí běžci i čeští slimáci
Plzák španělský je postrachem celé řady zahrádkářů. Zdroj: Pixabay
Zpráv o tom, jak slimáci a plzáci zaplavují české zahrady, přibývá jako hub po dešti. Lidé na sociálních sítích hledají rady a předhání se v počtech posbíraných suchozemských plžů i fotek zachycujících „nájezdy“ na květiny i zeleninu. Ve většině případů však převažuje jeden druh, který je řazen mezi invazní – plzák španělský.
Suchozemských plžů, mezi které se slimáci a plzáci řadí, se u nás vyskytuje okolo 170 druhů – z toho 14 je nepůvodních. Invazní jsou však pouze tři z nich, přičemž většina zahrádkářů ví jen o plzákovi španělském, protože je nejvíce vidět. „Dvě invaze – blednička útlá a plzák zahradní – dle mého názoru probíhají téměř nepovšimnuty, přestože se oba plži vyskytují synantropně docela často a (v případě plzáka zahradního) i v početných populacích,“ vysvětluje malakoložka Dagmar Říhová z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. „Blednička žije skrytě a málokdo ji nalezne (a pokud ji nalezne, pravděpodobně ji zamění za bledou tenoučkou žížalu), ale plzáci zahradní po dešti vylézají často hromadně. Jsou však drobní, drží se v hrabance, a nejspíš proto pozornosti rovněž unikají. Dosud jsem nezaznamenala jedinou zemědělsko-zahradnickou stížnost na výskyt těchto druhů,“ dodává.
Zahrádkářské mýty
Zatímco plzák zahradní a blednička zahrádkářům starost nedělají, jinak je tomu u plzáka španělského. Ten se k nám dostal vlivem člověka, ale podařilo se mu zdomácnět a dnes se samovolně a nekontrolovatelně šíří. To může být spojeno s úbytkem původních druhů. I přesto je jeden z nich postrachem všech plzáků španělských – "tygrovaný" slimák největší, který se však chová agresivně i vůči všem ostatním plžům. Možná díky tomu si vysloužil pověst o tom, že je chráněný. To je však, stejně jako řada takzvaných babských rad, pouhým mýtem.
Slimák největší není žádný svatoušek, ale mnohem početnější plzák španělský si od něj drží odstup. Zdroj: Pixabay
Lógr, skořápky, sláma, afrikány – to jsou nejčastější rady, které si zahrádkáři vzájemně předávají. Co na to odborník? „Některé ze zde zmíněných ‚babských rad‘ představují tradiční a ozkoušené způsoby, jak se části plzáků (případně "slimáků", neboť v některých zahradách škodí také výše zmíněný slimák největší) zbavit. Každá ze zmíněných technik však funguje specifickým způsobem a s účinností na škále ‚absolutně nevyhnutelně – jen s pravidelnou kontrolou – úplná báchorka‘,“ komentuje Dagmar Říhová. Suchý lógr a nadrcené skořápky od vajec či ořechů jsou účinné jen za sucha – slimáka/plzáka obalí, znemožní mu pohyb a on uschne. Ve všech případech ale stačí, aby zapršelo, a je po ochraně.
Zvláštní kapitolou je pak sláma, která slouží plžům jako úkryt, z nějž v noci vyráží na zeleninovou hostinu. Proto je potřeba ve dne slámu i se slimáky posbírat a zlikvidovat. Další radou, jak vyzrát na slizké nenechavce, mají být afrikány. „Na vlastní zahradě jsem to nepozorovala, ale říká se o nich, že je mají plzáci rádi a ukrývají se v nich. Mělo by to fungovat tak, že plzáci zalezou spokojeně do afrikánů a nemají potřebu lézt dál. Tohle ale už je dle mého soudu ona ‚úplná báchorka‘. Na druhou stranu: nic se nemá zatracovat, dokud to dotyčný nevyzkoušel osobně, a u plzáků platí, že to, co nefungovalo sousedovi, může na vedlejší zahradě fungovat docela dobře,“ popisuje Říhová. A stovky komentářů v zahrádkářských skupinách jí dávají za pravdu.
Ježci pomáhají stav slimáků redukovat. Pokud si je chcete předcházet, můžete jim nabídnout misku vody. Zdroj: Pixabay
„Slimáků máme každý rok hodně, ale letos je to kalamita a navíc žerou absolutně všechno, co jim přijde do cesty. Lezou mi i do nadzemního bazénu,“ popisuje jeden ze zahrádkářů. „Já jich mám jen pár a nic mi nesežrali, možná je to tím, že se mi tu po nocích prohánějí minimálně 3 ježci,“ píše druhý. „Než nám zahrada zarostla, měli jsme spousty slimáků. Nyní jsou tu hadi, ještěrky, nic nelikvidujeme, minimum betonu, hodně keřů a přirozených skrýší pro hmyz a ostatní a nikde ani jeden slimák. A že by tu měli dostatek potravy,“ popisuje další komentující situaci na své zahradě.
Běž, běžče!
Nejen ježci, žáby a ještěrky jsou opakujícím se jevem u těch úspěšnějších, kterým se daří držet invazi slimáků a plzáků na uzdě. „Než jsme pořídili běžce, sežrali slizouni, na co přišli, a to doslova. A nasbírat stovku nebyl vůbec žádný problém. Raději budu krmit kachny než sypat po půdě chemii,“ popisuje majitelka indických běžců. A desítky dalších lidí jí dávají za pravdu. Dalo by se říci, že plemeno kachny domácí, kterým indický běžec je, by se směle mohlo zařadit na seznam nepřátel suchozemských plžů. Podle Dagmar Říhové by se však na takový seznam dal napsat pouze člověk. A také parazitické hlístice.
Indický běžec to se slimáky a plzáky umí. Potřebuje dostatek prostoru a krmení - nejen toho slimáčího. Zdroj: Pixabay
„Několikrát jsem nalezla jedince plžíka žlutého, kteří jimi byli napadeni. Jsou drobnější, jakoby ‚pokřivení‘, působí hrbolkatým dojmem a na první pohled je vidět, že je jim mizerně. Vajíčka této hlístice (Phasmarhabditis hermaphrodita) lze zakoupit v jednom z přípravků, nejsou však druhově specifické a mohou nakazit a usmrtit jakékoliv plže přítomné na ošetřené zahradě. Lépe fungují na malé (mladé) jedince, proto je vhodnější aplikovat je v době výskytu mláďat plzáka španělského,“ popisuje malakoložka s tím, že nejde o okamžitý efekt. Celý proces trvá zhruba týden.
Čtěte také
Pokud však potřebujete od plzáků španělských pomoci hned, doporučuje Říhová ruční sběr. Co pak ale s plži? Je několik způsobů, některé více drastické než jiné. „Například solení jednotlivých plzáků používá veliké množství zahrádkářů. Stačí plzáka najít a nasypat na něj špetku soli. Metoda je dokonale funkční, osobně ji ale považuji za nehumánní (že je organismus invazní škůdce neznamená, že je přípustné, aby při usmrcení trpěl) a snažím se proti užití soli bojovat, kdekoliv to jde. Zahrádkáři ji však mají rádi, neboť nemusí na likvidované plzáky sahat, a pro některé je to (stejně jako rozseknutí lopatkou) satisfakce za poničené rostliny,“ popisuje Dagmar Říhová. Připomíná ale, že krom jiného se sůl může negativně podepsat na stavu půdy a prospěšných organismech, které v ní žijí.
Plzák španělský se o sklizeň na zahradě rád postará. I on si však vybírá. Zdroj: Pixabay
Kromě soli se lidé spoléhají i na pivo. Tady mohou ale narazit. „Experimentálně jsem ve spolupráci s Jiřinou Šrámkovou ověřila, že i plzáci samotní mají osobní potravní preference,“ říká malakoložka s tím, že levné pivo z obchodu plzáky nijak neohromí. „Pivní pasti jsou nesmírně populární, protože ať uděláte sběrnou nádobu téměř z čehokoliv, bude-li pro plzáky pivo zajímavé, polezou dovnitř i přes překážky. Je však potřeba, aby z pasti nebylo snadného úniku (strmé hladké stěny). Při silné infestaci zahrady je rovněž nezbytné pasti často kontrolovat a utopené jedince vynášet. Pokud tělíčka plzáků past zaplní, další už jen přijdou posvačit své utopené druhy. Z pasti se rázem stává kontraproduktivní "bistro U zapomnětlivého zahradníka": půlnoční svačina a hlt piva gratis při každé návštěvě,“ líčí Říhová.
Podle ní je však nejjednodušší a pro plže nejméně bolestivý způsob, jak se s nimi vypořádat, jejich dekapitace – tedy stětí hlavy. Pokud by ale někdo toužil po zahradě bez slimáků, plzáků a plžů obecně bez námahy, je čas přemýšlet o slepicích a kachnách. Za prostor a péči (pouze slimáci jim jako potrava nestačí) se odvděčí nejen čistou zahradou, ale i domácími vajíčky.
Čtěte také
Již několik let se profesně i soukromě věnuji tématům blízkým přírodě, zvířatům a jejich ochraně. Jsem součástí projektu Prima Mazlíček a podílím se na vzniku stejnojmenného televizního pořadu.
