Jsme lidé. Chceme svobodu. Otevřete hranice. Tyto nápisy třímají v rukou matky s dětmi před bývalým olympijským komplexem Helleniko v řeckých Aténách. Zdroj: AP
Pandemie koronaviru odsouvá evropské uprchlické drama do pozadí. Po pěti letech se situace v sousedním Německu obrátila. Na podzim roku 2015 starostové měst a obcí uprchlíky odmítali, vzpouzeli se spolkové vládě kancléřky Angely Merkelové. Nyní ji žádají, aby zemi nezavírala, že chtějí přijmout lidi, co zůstali „viset“ na ostrovech v Řecku.
Koronavirová krize ovlivňuje poslední rok Angely Merkelové ve funkci. Uprchlická krize byla určujícím faktorem jejího kancléřství a protnula její třetí a čtvrté čtyřleté funkční období. Před pěti lety Merkelová „pozvala” uprchlíky z Blízkého Východu a Afriky do Evropy a pravila známé: „Wir schaffen das,“ v českém překladu „Zvládneme to.“
Tehdy byla pod tlakem starostů, kteří jí vytýkali, že ohrožuje stát, jejich města i obce. Většina z nich protestovala proti nařízeným kvótám a vysokým počtům lidí, kteří se mají rozdělit po celém území Německa. „Může to přetížit naše obce – ekonomicky i sociálně,“ varovali radní.
Na podzim roku 2020 je Merkelová opět pod tlakem starostů. Ale opačným. Ti žádají, aby spolková vláda zemi neuzavírala tzv. lockdownem, aby nechala volné hranice. Pokud by je zavřela, zamezila by tím i přílivu nových lidí, převážně z řad uprchlíků. A tedy i nových pracovních sil. Již roky se v Německu píše o tom, že se tamní stárnoucí populace nedokáže za roky či desítky let postarat sama o sebe, že o ni nebude mít kdo pečovat.
Starostové sledují, jak se vyvíjí situace především na řeckých ostrovech, kde trpí tisíce lidí z Blízkého východu. Nemají kam jít, vrátit se do Sýrie, Afganistánu, Iráku a dalších zemí nechtějí.
Merklová se proto v úterých sejde se starosty měst a obcí, které chtějí a jsou připravené uprchlíky přijímat. A budou hledat řešení. Ovšem bez velkého „divadla“ kolem, tedy bez oficialit, fotografování i následné tiskové konference. To samo naznačuje, že půjde o hledání pragmatického řešení.
Německo jako poslední možnost?
Zdá se, že málokdo věří v jednotné celoevropské řešení uprchlické situace. Proto Německo zůstává pro mnoho uprchlíků a jejich rodiny vytouženou cílovou zemí, kam by se rádi dostali z ostrovů na pevninu a nemuseli žít nešťastný život v řecké metropoli. Ti, kteří tam nakonec přece jen dostanou azyl, jsou však podle svědků ponecháni bez pomoci úřadů a musejí se postarat sami.
Cedric Rehman, reportér německého zpravodajského portálu RND, prožil několik dnů s uprchlíky v Aténách a označuje jejich každodenní boj o život jako „plovoucí trosky v moři domů ve městě“.
Přání jedněch naráží na přání druhých. Nikdo si nedovolí odhadnout, která krize Německo zasáhne víc. Jestli ta dřívější uprchlická či ta současná koronavirová. Politici a experti sledují každý den s obavami zveřejňovaná čísla Institutem Roberta Kocha o nově nakažených nemocí COVID-19. Další města a okresy se mění denně na tzv. rizikové oblasti, koronavirová mapa Německa červená a červená, což může mít dalekosáhlé následky.
Spolková vláda sice stále naléhavěji apeluje na obyvatelstvo, aby se samo podílelo na zastavení šíření viru. Jenže skupina odborníků varuje celoněmeckou vládu i vlády jednotlivých spolkových zemí před pokusem donutit lidi k disciplíně s neustále novými hrozbami uzavření.
