Zrušili právo na potrat? V USA tak může dojít i na antikoncepci, varuje amerikanista Lepš

Nejvyšší soud v USA před pár dny zrušil právo na potrat dané verdiktem z roku 1973. Co to vypovídá o současné Americe?
Jde o technické rozhodnutí konkrétního ústavního soudu, ve kterém je poměrem 6:3 konzervativní většina. Hlasování pro to, aby si jednotlivé státy USA mohly o potratech rozhodovat samy, podpořilo pět hlasů z devíti. Ale pozor: Zcela jistě to není výsledek nějakého názorového posunu americké společnosti. Průzkumy naopak opakují, že až dvě třetiny Američanů jsou proti tomuto kroku.

Jak k němu tedy mohlo dojít?
Je to dané tím, jak se obsazují místa v Nejvyšším soudu USA. Záleží zkrátka na konkrétní politické konstelaci. Tři z pěti konzervativních soudců, kteří hlasovali PRO zrušení práva na potrat, byli navrženi prezidentem Donaldem Trumpem. A to během pouhých čtyř let! Je tedy relativně náhoda, že je Nejvyšší soud zrovna takto silně konzervativní.

Zkrátka se to jen sešlo?
Přesně. Kdyby republikáni na konci Obamova druhého prezidentského období nezablokovali hlasování o jeho kandidátovi Merricku Garlandovi, jinak řečeno pokud by demokrati tenkrát měli v Senátu o něco silnější pozici a funkci by neobsadil až Neil Gorsuch za Trumpa, pak by nyní z 99 procent ke zrušení práva na potrat nedošlo. Každého prezidentova nominanta do Nejvyššího soudu schvaluje Senát. Rozhoduje tedy, kdo má v Senátu silnou pozici. Postoj většiny Američanů za tím skutečně není. Vždyť jen den před tím, než Nejvyšší soud vynesl verdikt, zveřejnil Gallupův ústav výsledky průzkumu veřejného mínění. Stojí v nich, že za 50 let, co je to měřeno, nebyl Nejvyšší soud u Američanů nikdy méně oblíbený. Důvěřuje mu pouze 25 procent oslovených.

Nejvyšší soud novinku každopádně přijal. Jak to vysvětlil?
Poměrně radikálně. Pět z devíti soudců prohlásilo, že rozhodnutí jejich předchůdců z roku 1973 bylo úplně špatné, právně amatérské, svévolné. Zmiňují dokonce termín „zneužití pravomocí, které má soudní moc“. Podle současných soudců se totiž v Ústavě o potratech, a tedy ani o právech na ně nic nepíše. Proto se rozhodnutí z roku 1973 usmysleli zrušit.

Nevysvětlovali svůj verdikt též třeba náboženskými důvody?
Ne, to ani nemohli. Z náboženského pohledu si můžete o potratech myslet, co chcete. Pokud jste ale soudcem Nejvyššího soudu, tímhle argumentem operovat nelze – v Americe platí odluka státu od církve. Nejvyšší soud má v tomto ohledu jediný úkol: Bránit Ústavu, interpretovat ji. Jen se zkrátka může stát, že v různých obdobích a v různém složení si různá skupina ústavních soudců vykládá Ústavu různě.

Proto si teď každý jednotlivý americký stát může sám vybrat, zda potraty zakáže. Dá se odhadnout, kolik z nich to opravdu udělá?
Řada států měla už dřív tzv. trigger laws, tedy zákony se spouštěčem. Jako by tím říkaly: „Ano, v tento moment je zákon zakazující potraty protiústavní, my ho ale stejně schvalujeme. A to pro případ, že by Nejvyšší soud toto rozhodnutí z roku 1973 změnil.“ Takových států je třináct. U tří to začalo platit vyloženě automaticky hned v pátek, u jiných musí nejdříve vypršet určitá lhůta, je potřeba to ještě formálně potvrdit. U některých těchto států jde přitom o velmi přísné zákony.

Jak přísné?
Například v konzervativním Texasu nebude potrat povolený ani v případě znásilnění či incestu, proviněným doktorům pak může hrozit až doživotí.

Doživotí?!
Ano. Když vynecháme země typu Polska, postoj USA k potratům bude v rámci celosvětového vývoje velmi konzervativní. Amerika bude kvůli tomu dozajista velmi rozdělená, podle států zhruba půl na půl. Vždyť polovina států má naopak své zákony, které právo na potrat přímo ukotvují. V řadě z nich může míra ochrany práva na potrat v reakci na rozhodnutí Nejvyššího soudu paradoxně ještě posílit.

Takže Američanky budou za potraty cestovat z jednoho státu do druhého.
Nejspíš. Anebo budou potraty v přísnějších státech vykonávány ilegálně – což s sebou ponese jednoznačná zdravotní rizika. V podobných státech dokonce existují snahy kriminalizovat chování každého, kdo by chtěl napomáhat ženám dostat se za potratem jinam. Povezete svou známou za potratem coby šofér do jiného státu? Pak můžete být rovněž kriminalizován. Přesně to bude v následujících letech realita některých amerických států.

Z českého pohledu vlastně není divu, že prezident Biden označil verdikt Nejvyššího soudu za výsledek extremistické ideologie.
Mě hlavně nepřekvapuje, že o tom Biden mluví v takto barvitých spojeních. Jistě, on je katolík. A za postoj, že žena má právo na potrat, to občas ve své církvi schytává. Zároveň je však demokrat a liberál. A v situaci, kdy dochází na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu k politické revoluci, stojí na straně svých voličů. Je potřeba zmínit ještě jednu věc: Demokraty čeká hodně perný podzim, bude se volit třetina Senátu a celá Sněmovna reprezentantů. A jak přiznávají i republikáni, potraty jsou snad jediným tématem, které ještě mohou demokratům pomoci. Zákaz potratů totiž aktivuje jak tradiční demokratické voliče, tak i část těch nezávislých. Uvědomme si situaci, kdy je inflace, drahý benzín, válka na Ukrajině, celkově panuje blbá nálada, Biden má popularitu na úrovni 39 procent. Potraty pro demokraty představují jedinou možnou spásu. Na podzim se přitom hraje o hodně. Biden má momentálně v zásadě kooperativní Sněmovnu, plus minus i Senát. Na podzim se však čeká, že o kongresovou podporu přijde. Proto se demokrati určitě budou tématu potratů držet do poslední možné chvíle.

Nemůže ale Kongres do té doby ještě s právem na potrat něco udělat?
Teoreticky ano. To kdyby schválil dodatek k Ústavě, kterým by se k potratům vyjádřil. Ústava a federální zákony totiž dosud neříkaly o potratech vůbec nic, proto to ostatně nyní Nejvyšší soud nějak interpretuje. Vzhledem k rozdělení Ameriky je ale téměř vyloučeno, že by došlo ke schválení nějakého zákona či dodatku k Ústavě, který by se k tomu vyjádřil a potraty by buď zakazoval, nebo by naopak překlopil rozhodnutí Nejvyšší soudu z roku 1973 a legislativou by bránil státům přijímat potratové zákony. Jsme v situaci, kdy legislativní řešení není z pohledu politické rovnováhy na stole.

A nehrozí, že když se Nejvyšší soud teď vypořádal s potraty, brzy si vybere i další kontroverzní téma?
To je největší otázka. Většina konzervativních soudců říká, že rozhodnutí o potratech je z jejich pohledu izolované, na další podobná práva daná předchozími rozhodnutími Ústavního soudu nemá vliv. Ale jistí si tím být úplně nemůžeme.

O jaká podobná práva jde?
Třeba o rozhodnutí z roku 1965, kdy Ústavní soud zakázal jednotlivým státům zakazovat přístup k antikoncepci. Taky o rozhodnutí z roku 2003, kdy bylo státům podobně zakázáno přijímat zákony proti sodomii – přikázal tedy, aby byl za ilegální považován sexuální vztah dvou osob stejného pohlaví. A konečně je ve hře též rozhodnutí z roku 2015, kdy Nejvyšší soud přikázal státům, aby respektovaly právo dvou osob stejného pohlaví na sňatek. Tato tři rozhodnutí z minulosti jsou teoreticky rovněž ke zpochybnění. I ony byly přece zdůvodněny právem na soukromí. Clarence Thomas, jeden z pěti konzervativních soudců Nejvyššího soudu, už naznačil, že by byl velmi ochotný se zaměřit i na ně. Byť jeho kolegové ujišťují, že právo na potraty je chápáno jako izolované, je na místě se ptát: Kam až Nejvyšší soud v této konzervativní revoluci zajde? Zakáže i antikoncepci? Dříve nebo později mu v takové revizi nic nebrání.