Po zvratu v případu čtyřicetileté Jany a jejího tříletého syna Adama, kteří byli v pondělí nalezeni v horách mrtví, se na sociálních sítích rozpoutalo peklo. Lidé pod příspěvkem pozůstalého otce zanechali stovky komentářů. Mnozí mu vyjadřují upřímnou soustrast. Najdou se však i tací, kteří mu smrt ženy s dítětem dávají za vinu.
Tragický výsledek má pátrání po Janě a jejím synovi Adamovi, kteří 28. prosince zmizeli v Krkonoších. V pondělí je záchranáři našli mrtvé v lese mimo vyznačenou cestu. V úterý po poledni pak policie uvedla, že šlo zřejmě o vraždu s následnou sebevraždou.
„Zahájili jsme úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu vražda s následnou sebevraždou,“ uvedla mluvčí policie Iva Kormošová. Podle informací CNN Prima NEWS měla matka svého syna nejdříve uškrtit a poté se sama oběsit.
Po dvojici pátraly od soboty v terénu v okolí Pece pod Sněžkou desítky policistů, hasičů a horských záchranářů. Otec dvě hodiny před silvestrovskou půlnocí na Facebooku zveřejnil zoufalý vzkaz. „Moc moc prosím o pomoc s pátráním po partnerce Janě a synovi Adamovi. Naposledy byli 27. prosince v Peci pod Sněžkou. Jakékoliv informace, prosím, volejte na policii na 158,“ napsal. Právě pod tímto příspěvkem se během několika hodin rozhořela debata.
Při pomstě partnerovi by Jana zabila jen syna. Expert popsal zoufalý čin v Krkonoších
Co dohnalo 40letou Janu k vraždě tříletého syna Adámka a následné sebevraždě? Tuto otázku si pokládají tisíce lidí, kteří si nedokáží její čin vysvětlit. Forenzní psycholog Karel Netík v pořadu 360° na CNN Prima NEWS přiblížil, zda se mohlo jednat o pomstu partnerovi, čin z deprese nebo zkratkovité jednání.
Mnozí uživatelé sociálních sítí vyjadřovali muži podporu a po zveřejnění policejní zprávy i upřímnou soustrast. Našli se však i tací, kteří začali nad případem spekulovat. Vymýšleli teorie, co ženu mohlo dohnat k tak zoufalému činu a někteří z neštěstí dokonce vinili i otce malého Adama. „Doufám, že boží mlýny melou a za to, kam jste matku svého dítěte dohnal, vás čeká patřičná odměna,“ napsala uživatelka Jana P. na Facebooku. Nyní je pod příspěvkem přes 800 komentářů a s každou minutou přibývají.
Redakce CNN Prima NEWS se obrátila na psychologa Jeronýma Klimeše s dotazem, jak na takové nenávistné komentáře reagovat a má-li smysl se jimi vůbec zabývat. „Pro tohoto muže mám jediné doporučení: Ignorovat, ignorovat a ignorovat,“ sdělil psycholog.
Jak macecha z Popelky
„V populaci žije přibližně sedm procent lidí, kteří jsou chronicky nespokojení se svým životem. To je každý dvacátý… tři děti ze třídy. A z těchto lidí se postupně rekrutují lidé, kteří sedí doma, jsou nespokojení se svým životem a plivají kolem sebe. Znáte macechu z Popelky? Tak se zamyslete, kolik procent času měla tahle žena (autorka příspěvku na Facebooku, pozn. red.) dobrou náladu. Kolika lidem zlepšila náladu a kolika jedincům ji naopak zkazila, kolika lidem záviděla. Přesně takoví jsou jedinci, kteří generují tyto nenávistné zprávy,“ vysvětlil Klimeš.
„Lidé, kteří píšou zlostné komentáře na sociálních sítích, mají blbou náladu a řídí se pravidlem, že když mám den blbec já, musí ho mít i ostatní,“ doplnil odborník.
V příspěvcích se ale ve většině případů objevovaly zprávy plné podpory. „Pane C., přijměte mou upřímnou soustrast. Vaší ztráty je mi nesmírně líto. Je to obrovská tragédie, to se nemělo stát. Přeji vám mnoho sil a podporu vašich blízkých. Na hloupé komentáře se zkuste povznést. Některým lidem chybí soudnost,“ napsala další uživatelka Facebooku.
Pátrání po pohřešovaných trvalo několik dní. Zdroj: Policie ČR
Pátrání po pohřešovaných trvalo několik dní. Zdroj: CNN Prima NEWS
Pátrání po pohřešovaných trvalo několik dní. Zdroj: CNN Prima NEWS
Pátrání po pohřešovaných trvalo několik dní. Zdroj: CNN Prima NEWS
Podle informací Krimi zpráv měly být motivem hrůzného činu rodinné spory. Podle deníku Právo probíhal mezi dvojicí spor o dítě, který projednával Okresní soud Praha-západ. „S ohledem na probíhající prošetřování okolností úmrtí, stejně jako na citlivost celého případu, v tuto chvíli nemohu poskytnout žádné informace,“ řekl deníku Právo mluvčí soudu Dominik Duchoň.
Právě neshody partnerů v době rozvodu či rozchodu bývají podle psychologa Jana Kulhánka častým impulzem k tak závažným zločinům. „Rozvodové spory a spory o dítě často gradují, někdy i roky, a v průběhu mají různou dynamiku. Když se jeden z rodičů cítí být poškozovaný tím, kam to směřuje, i z hlediska nějaké nespravedlnosti, pocitu selhání své mateřské role apod., tak se i jeho prožívání a přemýšlení dostává do extrému a může dojít k vyhrožování,“ uvedl pro web Prima Ženy.
Od vyřčení k činům vede dlouhá cesta
Milující rodič se může nechat snadno zaslepit a ve znamení lásky jednat až nepochopitelně. Jiné východisko v tu chvíli možná ani nevidí. „Nejprve se jedná o nějaké myšlenky. Nejdřív třeba začne přemýšlet, jestli tady na tom světě má být, když je vůči němu takhle zlý a nespravedlivý. Jestli chce, aby v takovém světě mělo žít i jejich dítě,“ vysvětlil psycholog.
Rodič se ovšem takto nerozhodne znenadání. „Od myšlenek k tomu říct něco nahlas je dlouhá cesta. A od vyřčení k činům je ještě delší cesta. Naštěstí většinou zůstává u výhrůžek, což má ale i manipulativní charakter. Jedna strana se snaží zastrašit druhou. V extrémních případech, a já věřím, že to není moc často, pak může dojít k nějakému ublížení, buď sobě (to je častější), nebo tomu dítěti,“ uvedl Kulhánek.
Ve vysílání CNN Prima NEWS vysvětlil, že situaci mohou eskalovat i další příbuzní. „Ne všichni jsou sdílní a svěří se s tím, co se jim honí hlavou. To, že si připadají být v koncích, mají na protistranu velký vztek a nakonec se pomstí i na dítěti... tomu se dá obecně trochu předejít tím, že se společnost a zúčastnění snaží rozejít či rozvést ne až tak dramaticky. Někdy však negativně řečeno pomáhají příbuzní a přátelé, kteří je ještě podporují v tom, aby se situace hrotila, stejně jako nenávist,“ doplnil.
Psycholog Klimeš podotýká, že předejít takové situaci lze jen těžko. „Často jde o napůl zkratové jednání. Lidé velice často říkají, že někoho zabijí nebo spáchají sebevraždu. Ale těch realizovaných případů je třeba tisíckrát až desetitisíckrát méně. To znamená, že z verbálních projevů si těžko vytipujete, že se zrovna ten jeden z desetitisíců případů nakonec realizuje,“ dodal.