S poruchou autistického spektra (ASD či PAS) se v Česku každý rok narodí až dva tisíce dětí. Co přesně ji způsobuje, není dosud zcela jasné. Autisté žijí ve světě, pro který má společnost velmi málo pochopení. Jediným prostředníkem mezi jejich vlastním, uzavřeným světem a okolím je často speciálně vycvičený asistenční pes. Díky němu jsou lidé s PAS schopni žít normální život a být méně závislí na svém okolí. Světový den porozumění autismu si připomínáme 2. dubna.
Jak uvádí Národní ústav pro autismus (Nautis), průměrný odhad výskytu autismu v populaci se pohybuje mezi 1,5 až 2 procenty. Každoročně se tak v Česku narodí okolo 1500 až 2000 dětí s poruchou autistického spektra.
ČTĚTE TAKÉ: Místo přípravy svatby boj o život. Trojnásobná matka Lucie hledá naději v nákladné léčbě
Potřeba asistenčních psů vycvičených pro autisty podle Martina Atkina, PR manažera společnosti Assistance Dogs International, rok od roku roste. Potvrzuje to i Zuzana Daušová, ředitelka organizace Helppes – Centra výcviku psů pro postižené.
Poptávka po čtyřnohém asistentovi stoupá
Za dobu svého více než 20letého působení vycvičil Helppes přes 300 asistenčních psů. Celkem 55 jich bylo speciálně vycvičeno pro osoby s autismem, dalších 14 pak pro osoby trpící posttraumatickými stresovými poruchami (PTSD).
Většinu asistenčních psů předala organizace dětem nebo dospívajícím. V poslední době však stoupá poptávka také po vycvičených pomocnících pro dospělé, u kterých byl autismus diagnostikován až v pozdějším věku. U dospělých existuje v porovnání s dětmi téměř třikrát vyšší pravděpodobnost, že budou zažívat různé stavy úzkosti a strachu.
Pro „neurodivergentní“ osoby je také obtížné navazovat přátelství. V důsledku toho zažívají sociální izolaci a osamělost. Asistenční pes může lidem s autismem usnadnit komunikaci s druhými – zvířata napomáhají k zahájení konverzace, jejich přítomnost pacientům umožňuje cítit se klidněji a dokonce zvyšuje jejich sebedůvěru, aby se mohli více socializovat a zapojit do běžného života.
U autistů se často projevují rituální a opakující se vzorce chování, které někdy trvají i celé hodiny. Mnoho lidí s tímto postižením má silnou potřebu strukturovaného, rutinního životního prostředí a i sebemenší změny v nich vyvolávají pocity strachu, nebezpečí a úzkosti.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Zubožený pitbul v Uherském Hradišti z posledních sil vylezl na parapet. Pomohli mu hasiči
Autisté rovněž mívají tendenci k útěkům. V takových případech se mohou dostat do situací ohrožujících život. Pokud se člověk s autismem ztratí z dohledu pečujících osob, ocitá se v nebezpečí. Lidé, kteří se vydají ho hledat, často zamíří špatným směrem, zatímco speciálně vycvičený pes je vyškolen pro vyhledání konkrétní osoby a dokáže ke ztracenému rychle přivést pomoc.
Povel platí pro dítě i psa
Klienti organizace Helppes mají různé potřeby, a proto se asistenční pes po základním výcviku připravuje přímo pro svého nového konkrétního páníčka. „Autistické děti jsou jen zřídka schopny vyhodnocovat nebezpečné situace ve svém okolí, jako je například blížící se auto. Mohou tak například otevřít branku, za kterou je agresivní pes, vydat se do hluboké vody a mnohdy bohužel nereagují ani na zavolání svého jména,“ uvádí ředitelka a vedoucí výcviku Daušová.
Situace dobře ilustruje příběh Filípka a jeho asistenčního psa Luckyho, kterého dostal v roce 2020, když mu bylo šest let. Do té doby nebylo pro rodinu jednoduché dělat činnosti, které všem přijdou běžné – nakupování, procházka, návštěva lékaře a další. Vždy, když s ním rodiče vyšli ven na procházku, museli ho držet nebo s ním běžet. S Luckym si Filip poprvé uvědomil, že existuje i svět kolem něj. Přestal utíkat, začal se rozhlížet a naučil se s Luckym zastavovat na kraji chodníku. Příkaz „Chodník!“ začal najednou platit pro oba.
Stejné zkušenosti má i rodina Wichterlova, jejichž Sebíkovi byla také diagnostikována porucha autistického spektra. Border kolie Rosie přinesla pohodu celé rodině. Po roce společného soužití se Sebík naučil vyrovnávat se situacemi, které u něj původně spouštěly silné stavy úzkosti a strachu. Výsledky se dostavily i ve škole v podobě výborných známek.
Autisté, ať už dospělí nebo děti, mají obvykle velmi málo přátel, pokud vůbec nějaké. Okolí jejich chování nerozumí, a proto je vyčleňují z kolektivu. Jsou však často schopni navázat přátelský a důvěrný vztah se svým psím pomocníkem. Mezi autistou a speciálně vycvičeným psem se vytvoří pouto, díky kterému se daný člověk stane soběstačnější a jeho život plnohodnotnější.
ČTĚTE TAKÉ: Na výchovu čtyřčat a školáka zůstala Helena sama. Manžela jí vzala nemoc, vznikla sbírka
Podle Daušové je prokazatelné, že pouto, které si lidé s autismem vytvoří ke svému psovi, jsou málokdy schopni navázat s lidmi ve svém okolí. Speciálně vycvičený pes dokáže dodat autistovi jistotu, že pocity úzkosti a strachu nejsou potřeba, protože zvířecí kamarád je vždy na jeho straně a poskytuje mu bezpodmínečnou lásku. Tím, jak se postupně pouto mezi autistou a jeho psem dále rozvíjí, sílí šance, že dotyčný dokáže časem budovat podobné vztahy také s lidmi ve svém okolí.
