Stavebnictví a stavební zákon se staly symbolem obludné byrokracie, říká podnikatel Tomáš Březina

Podnikat začal v roce sametové revoluce a začínal skutečně s málem. Jak sám Tomáš Březina říká, měl v té době jen červené trenýrky, bílý nátělník a řídil trabanta. Následujících třicet let budoval firmu v hodnotě několika miliard korun. Tu před rokem prodal.

Za jedinou nespravedlnost považuje proces stárnutí

K rozhodnutí prodat firmu ale Tomáš Březina došel sám. A nelituje. „Řekl jsem si, že už to dál nedává velký smysl. A nechtěl jsem se dožít toho, což je běžnou praxí v různých oborech, že někteří lidé, kteří toto nezvládnou a stanou se přítěží pro své okolí, začnou doslova škodit,“ říká s tím, že by to udělal znovu.

Což ale neznamená, že by rozhodnutí společnost prodat bylo snadné. S nadsázkou ji označuje za své jediné reálné dítě. „Mám tři děti, ale ty porodila moje manželka. Máme se všichni hrozně rádi, ale moje jediné dítě byla firma, takže toho se zbavit je vždycky problém.“

Další osud svého pracovního dítěte prý Tomáš Březina nijak nesleduje. Vyhnout se tomuto tématu ovšem úplně nedá. „Vidím kroky, které já bych prostě neudělal a ony se dějí, nebo naopak.“

Kdo chce podnikat, musí mít talent

Podnikat Tomáš Březina začal ve svých 32 letech. A začal by prý znovu. Za výhodu považuje fakt, že do té doby chodil do práce jako běžný zaměstnanec, což mu přineslo cenné zkušenosti a nasměrovalo ho k rozhodnutí, kterým směrem se chce ubírat dál.

„Kdo chce podnikat, musí být geneticky nadán. Musí to doopravdy chtít, musí mít na to talent, musí mít na to inteligenci, zanícení, tah na bránu, musí vidět do dálky, a tak dál.“

Vyjmenovává úspěšný podnikatel všechny podle něj potřebné vlastnosti. Na podnikání lidí, kteří se pro něj rozhodnou, protože nevidí jinou možnost, se dívá skepticky. „To nemá naději na úspěch. Možná ano, ale malou...“ dodává s tím, že příznivé musí být i vnější okolnosti.

Lidé by se neměli hroutit z turbulentní doby

Devadesátá léta, během kterých s podnikáním začínal, považuje Tomáš Březina za mnohem méně příznivé než současnost. „Když si vzpomenu na devadesátá léta, kdy jsem začínal, tak ta doba byla ze všech možných pohledů nekonečně těžší než je ta dnešní. Když se dneska někdo hroutí před úroky, které v hypotékách dosahují necelých šesti procent, tak já musím říct, že když jsem si stavěl svůj první dům s pomocí hypotéky, tak jsem měl úroky ve výši 19 % a měsíční splátku 21 000 korun,“ vzpomíná na vlastní zkušenosti.

Hasičská vzájemná pojišťovna: Pandemie lidi změnila, víc myslí na budoucnost

Interview

Po pandemii covidu-19 se lidé víc zajímají o svoji budoucnost, majetek i zdraví. Pojistky jsou pro ně čím dál důležitější, říká obchodní ředitelka Hasičské vzájemné pojišťovny Vladimíra Ondráková. Současně dodává, že vzhledem k okolnostem se nelze vyhnout zdražování pojistného a stejně tak je prý potřeba, aby se pojišťovny začaly soustředit na klienty z Ukrajiny, kteří k nám utekli před válkou. Při tom všem je třeba dál dbát na českého ducha, který je pro pojišťovnu s českými kořeny velmi důležitý.

České stavebnictví nelze srovnávat s bohatšími státy

Tvrdit, že se v Česku staví málo, je podle podnikatele přehnané. „Česká ekonomika je na poloviční výkonnosti než okolní ekonomiky s námi srovnávaných států. Předstírat, že jsme stejně bohati jako tyto země a že musíme mít i ty hypoteční úvěry jako oni, to prostě není možné. Takže když toto zohledníme, tak se staví, na co stačí státní rozpočet a kapsa obyvatel lidí tohoto státu. Nemyslím si, že to nějaká tragédie,“ říká Březina.

S nadhledem přijímá také fakt, že podle posledních průzkumů si Češi na vlastní bydlení šetří průměrně třináct let. A opět jde pro srovnání do dob svého mládí. Konkrétně do dob komunismu, který přestal fungovat, když mu bylo 32 let. „Já jsem byl bez naděje na byt, moji spolužáci byli bez naděje na byt a nikdo to neřešil. Nějak se to muselo překonat – bydlení u rodičů, cestování... Někdo si napsal do firmy, která žila na haldě koksu, a tam dostal okál zadarmo a dýchal tam ten uhel. Tak se prostě žilo.“ Poplakávat nad dlouhou dobou spoření podle Tomáše Březiny zkrátka nemá smysl.

Stavební zákon jako symbol obludné byrokracie

Současně ale uznává, že ceny nemovitostí jsou v současnosti vysoké, což je právě jedním z důvodů, proč se v Česku staví méně než v okolních státech:

„Vidím ta obří čísla, kolik dneska stojí metr čtvereční bytů, jedny z největších cen v Evropě. Jsou srovnatelné s Rakouskem, protože jsme dvakrát chudší. To vyhovuje developerům.“

A jako problém, který významně ovlivňuje stavebnictví v Čechách, vidí Tomáš Březina také dlouhou dobu, kterou zabere vydávání stavebních povolení. „Oni 12 let povolují jeden barák. Ukažte mi zaměstnání, kde 12 let popíjíte kávu a povolujete... Čili je to potřeba všechno vždy propojit s tou realitou, za co si opravdu můžeme sami.“

V žebříčku jednoduchosti vyřízení stavebního povolení je Česko celosvětově na 157. místě, těsně za Moldavskem, Argentinou a Uruguayí. „To je neskutečná ostuda. Stavební zákon jako takový a stavebnictví jako takové se díky tomu stalo symbolem obludné byrokracie.“