Historik: Dezinformace tu jsou už od baroka. Byli jsme po „sametu“ naivní

Dezinformace a hoaxy se šíří rychle a vyvracejí se těžko. Přesto nejsou ničím novým. Dezinformace existovaly už v dobách minulých, šíří se především díky médiím. V Česku to souvisí i s náhlou svobodou projevu, která přišla po sametové revoluci, poznamenal ve vysílání CNN Prima NEWS spisovatel, historik a etnograf Vlastimil Vondruška.

„Po pádu komunismu jsme si vybojovali svobodu slova, dokonce nadstandardní ve vztahu k situaci v západoevropských zemích. Leč byli jsme naivní, a pak se to na nás začalo valit,“ vysvětlil ve vysílání CNN Prima NEWS Vondruška původ této současné problematiky.

Čím dál častěji se podle něj skloňují pojmy jako mediální vyváženost, korektnost, lidská práva a cenzura. „Já i spousta lidí se samozřejmě bojíme, aby tato svoboda nevzala za své. Popravdě řečeno, stále se to zhoršuje, pomalu se vracíme do dávných časů,“ míní historik.

V době komunismu podle něj platil vtip „všichni mají svobodu projevu, ale v demokratické zemi mají i svobodu po projevu“. „To je klíč k tomu, jestli člověk má, nebo nemá právo na omyl či dezinformaci. Kdo posoudí, co je reálné, co je omyl, co je úmysl,“ nastiňuje Vondruška, kde je největší úskalí.

Mnohé dezinformace, které se navíc ve společnosti šířily v posledních desítkách let, se podle něj nakonec potvrdily. „Dějiny se opakují,“ komentuje Vondruška jev, kterým se také zabývá ve své nové knize O svobodě myšlení.

„Je tam třeba velice dlouhá část o tom, jak se protestantské Čechy v době rekatolizace v baroku v podstatě překlopily do zemí katolických. Jsou tam přesně popsány mediální metody, které používali jezuité,“ popisuje historik.

„Pokud se podíváte na dnešek, sice máme sofistikovanější technické prostředky, podstata je ale stejná. Vzdělaný člověk, který má právo přemýšlet, pochybovat, diskutovat, se dokáže dezinformaci ubránit mnohem lépe, než když bude číst vyhlášky příslušného úřadu,“ míní Vondruška.

Rozlišujme šíření faktu a interpretaci

Vondruška však zpochybnil, že by se dezinformace šířily rychleji než pravda. „To je matematicky a statisticky nevyčíslitelné. Ano, jsou dezinformace, které jsou pro určité vrstvy lákavé, rozhodně bych se ale bránil říci, že dezinformace je chytlavější než reálná informace,“ namítá.

Lidé by podle něj měli rozlišovat šíření faktu a jeho interpretaci. „Fakta jsou daná, tam toho moc nezměníte. Můžeme se ale pohybovat v rovině, kdo a jak je interpretuje. Tam mohou být omyly a dezinformace,“ upřesňuje.

Vondruška hovořil také o současnosti, ve které má téměř každý člověk svůj názor, který chce veřejně říct. Nemáme ale více názorů než naši předkové, jen jsou komplikovanější. „Velkou vinu na tom mají právě média. Existuje teorie, která říká, že smyslem médií je v první řadě šířit propagandu tak, aby lidé vnímali a dělali věci pro potřeby své vlády, takzvaný mediální determinismus,“ vysvětluje odborník.

Dezinformace jako forma manipulace

„Cesta je spíše v tom, aby se média vrátila k tomu, co bylo jejich původním posláním. To znamená informovat, otevírat určitá vrátka, ale nechat na lidech, aby se v tom dokázali nějakým způsobem probrat sami. Přinášet nejrůznější komentáře, ale nevnucovat ideologické postuláty,“ doplňuje.

Připomněl také, že dezinformace měly v minulosti stejnou funkci jako v současnosti. „Panovníci vždycky potřebují nějaké ideologické zdůvodnění, že to, co dělají, je správné. Proto je má lid, národ a spojenci podporovat. Vytváří se určitá mlha motivací, klamů, lží, které se potom podsunují lidem. I tohle bychom si měli uvědomit, abychom se do té hry nenechali vtáhnout,“ upozorňuje Vondruška s tím, že lidé by měli hájit svobodu myšlení a slova.

„Svět je v tuto chvíli ideologicky bohužel tak rozdělený, musí se to nějakým způsobem setřást. Evropa nemá jasnou ideologii, jsou tu nejrůznější směry, které navzájem bojují o přízeň voličů, o vliv. Měli bychom si udělat inventuru hodnot a z nich hodnocení. Je to složitá doba,“ dodává.