Pohádka o grafikovi, který utekl k muzice

„Jmenuji se Tomáš Jech a jsem Kytarář,“ tak se představil mladý muž s kytarou v ruce, a to mluví skoro za vše. Co ale znamená být kytarář? Nestačí umět na kytaru hrát, tohle řemeslo je přímo o výrobě ušlechtilého strunového nástroje. Tradice sahá hluboko do historie, ještě před nástup elektřiny. Tzv. španělka, tedy akustická kytara, patří ještě dnes neodmyslitelně k výletům a táborákům a také balení holek. Bez elektrické kytary a baskytary si neumíme představit žádný pořádný rockový či metalový koncert. Ale ani vážený orchestr často spojením s těmito moderními nástroji nepohrdne a vzniká tak famózní a fenomenální zážitek. Asi neexistuje nikdo, kdo by nemiloval zvuk kytary, nebo nějaké kytarové sólo.

Kolik druhů kytar znáte?

Opravdu není kytara jako kytara. Vznik strunových nástrojů byl zdlouhavý a zmínky o jednom z prvních takových nástrojů najdeme i v bibli. Můžeme se tedy dovtípit, že se s ním lidé bavili už hodně dávno. Základní dělení moderních verzí tohoto nástroje je na akustickou, elektrickou, elektroakustickou kytaru a baskytaru.

Akustická kytara – je taková, která na vytvoření zvuku využívá jenom schopnost vydávat tón pomocí natažených strun, dřeva a svého tvaru. Kdysi byly vlastně všechny tyto nástroje akustické. Některé druhy využívají struny ze střev nebo nylonu, jiné ocelové struny.

Elektroakustická kytara – vychází z klasického akustického nástroje, ale zvuk je pomocí snímače převáděn na elektrický signál. Umožňuje to zesilovat zvuk, ale přitom je nadále zachovaný zvuk akustického nástroje. Výhodou je, že je možné na této kytaře hrát i bez zapojení do elektřiny.

Elektrická kytara – pomocí elektromagnetického snímače převádí chvění strun s ocelovým jádrem na elektrický proud, ten je veden do zesilovače, kterým je možné docílit různé kvality a síly zvuku. S touto kytarou je možné dělat různé zvukové efekty, zvuk je možné tvarovat nebo elektronicky měnit.

Basová kytara (baskytara) – je tvarově velmi podobná elektrické kytaře, ale ve skutečnosti se jedná o úplně jiný hudební nástroj. Má jenom 4 struny a hraje se na ní také jiným způsobem. V moderní hudbě nahrazuje roli kontrabasu a spolu s bicími nástroji tvoří základní rytmus a udržuje harmonii skladby.

Jak se Tomáš k výrobě kytar dostal

Už od dětství trávil hodně času v dílně a práce se dřevem ho bavila. Během studia druhého ročníku IT a počítačové grafiky v sobě objevil lásku k hudbě. Při tom začal také hrát na kytaru. Hraní mu ale nestačilo, zajímal se i o to, jak se taková kytara vyrábí.  Když objevil školu v Hradci Králové, kde se výroba těchto hudebních nástrojů učí, měl jasno. V září nastoupil do prvního ročníku a začal si budovat svůj sen v realitě. Vášnivý koníček se tak pomalu začal měnit na obživu.

Kytarář musí mít široký záběr, znát dřevo, být precizní, trpělivý. Při práci se dřevem musí vědět jaké dřevo na co použít, jak ho správně skladovat, jak se celkově ke dřevu chovat. Výroba kytary není jednoduchá, ani rychlá. Nadšení mu ale nevyprchalo a úspěšně pokračoval ve studiu. Ve čtvrtém ročníku se na externí praxi dostal ke skvělému mistrovi, který mu vše názorně ukázal a vysvětlil důležité detaily práce na výrobě tohoto skvělého hudebního nástroje. Naučil ho, že ke kytaře nestačí přistupovat jen jako k hudebnímu nástroji, ale jako k samostatnému uměleckému dílu.

„Působí dojmem flegmatika, ale uvnitř to určitě prožívá dost intenzivně, ale hlavně o tom přemýšlí. A co mě na něm opravdu fascinuje, že se snaží to neustále posouvat dál. Což je v řemesle asi to nejdůležitější co může být,” říká o Tomášovi přímo jeho mistr kytarář, Roman Zajíček.

A jak výroba takové kytary probíhá?

Jako první je potřeba vybrat materiál. Pro každou kytaru může být ideální jiný materiál. Jednotlivé díly se dokonce dají kombinovat z různých druhů dřeva, aby tak dosáhl co nejlepšího finálního výsledku. Následuje žebrování. Žebra se na desku narýsují, pak se seskládají a na desku nalepí. Pak následuje ohýbání lubů na ohýbačce, která je rozpálená na 160 °C. Luby je potřeba ohnout přesně do formy, následně se musí přilepit špalky a přilepit o olubení, čím vznikne tzv. věnec. Už teď to zní velmi komplikovaně a náročně, a stále to není vše. Tomáš je ale velmi precizní a každému kroku věnuje nejvyšší péči a pozornost. Výroba kytary v jeho podání není jenom o nástroji, ale nezapomíná ani na zdobení, které si vyrábí také sám pomocí frézovacího stroje.

Tomáš chce dál vyrábět akustické i elektrické kytary, se kterými by byly spokojení i ti nejnáročnější zákazníci. A co o výrobě kytar říká přímo Tomáš: „Budoucnost mého oboru je na dobré cestě. Na mé škole je teď plný ročník, co znamená 10 kytarářů ve třídě. Když se občas zastavím na dílnách podívat, tak vidím, že děcka se fakt zajímají, baví je to a myslím, že ten obor má budoucnost.”