Umělec s absolutně vyváženým smyslem života

Houslařství je nádherné a ušlechtilé řemeslo. Dává možnost vzniknout úžasnému hudebnímu nástroji, jenž vyluzuje okouzlující až úchvatné tóny. Mistry tohoto řemesla můžeme přirovnat k umělcům, díky nimž přichází na svět jeden z nejkrásnějších hudebních nástrojů. Václav Pikrt svou práci miluje a stala se pro něj zároveň i tím největším koníčkem v životě.

Houslařství je umění

Václav Pikrt je mladý muž, který již od útlého dětství tíhne k muzice. Housle mu dělaly společnost již od 1. třídy základní školy. Díky lásce ke svému řemeslu má absolutně vyvážený smysl života. To znamená, že docílil dokonalé souhry věcí, které v životě miluje a je v nich dobrý. Věcí, které svět potřebuje a které jej živí. Vzhledem k tomu, že Václav již od chlapeckých let hrál na housle, začalo ho postupem času zajímat, jak nástroj s krásnými a ladnými křivkami vzniká. Jak se vlastně vyrábí taková tvarově složitá věc?

Václav nikdy nebyl čistě studijní typ. Lákala ho práce se dřevem, a právě proto vedly jeho kroky nejprve na školu, kde se věnoval umělecké truhlařině. Po ukončení studia se začal zajímat o výrobu hudebních nástrojů. Po maturitě chvíli koketoval s myšlenkou studia na vysoké škole, ale vzhledem k tomu, že by získané znalosti při své práci nevyužil, myšlenku zavrhnul. Václav si založil svou vlastní houslařskou dílnu. Po nějaké době dostal nabídku na spolupráci od Jana Špidlena. Kde by se mohl Václav dostat na nejvyšší úroveň ve svém oboru, když ne u jednoho z nejlepších houslařů na světě. Jan Špidlen jím zaručeně je.

V České republice je poměrně velké množství houslařů. Každý z nich si najde nějaké své místečko, kde může naplnit poptávku po umění. Jsou to např. různé orchestry, které jsou buď amatérské, nebo profesionální. Práce houslaře se dá v podstatě rozdělit na dva samostatné obory. Jedná se buď o výrobu nových nástrojů, nebo o restaurování. Václav se věnuje obojímu.

Při výrobě houslí musí mít pan Václav perfektně nabroušené houslařské nástroje. Naprosto zásadní pro výrobu kvalitních houslí je výběr dřeva. Na zadní desku se používá javor a na přední desku rezonanční smrk. Na tělo houslí si Václav vezme formu a vrbové špalky. Naklíží si otvory a výřezy. Poté si vezme natenko nařezaný javor, který napaří a ohne na ohýbačce. Ruby vytvaruje přesně podle formy. Vznikne tak základní tvar korpusu.

Ve chvíli, kdy má Václav hotové ruby, sklíží rezonanční desky a hotové ruby na desku obkreslí. Po vyříznutí tvaru desek čeká mladíka trocha sochařské práce. Musí tvarovat klenby pomocí řezbářského dláta. Dalším krokem je hoblování. Po dočištění vrchních kleneb pokračuje s vnitřními klenbami. K tomu používá tloušťkoměr. Nedílnou součástí houslí je samozřejmě krk. Na přířez krku si Václav obkreslí tvar šneku, hmatové části a ruby vyřízne na pásové pile.

Ve chvíli, kdy má vyříznutého šneka, může pokračovat s hmatovou částí. K tomu potřebuje hmatník z afrického ebenu, který přiklíží na hmatovou část.

Pak už jen následuje zapasování krku do korpusu. Po zapasování čeká Václava lakování a po zaschnutí poslední vrstvy laku následuje kompletace nástroje. Ke kompletaci potřebuje mladík kolíčky, kobylku, struny a duši. Houslaři nazývají duší malý smrkový špalíček. Rozevře jím vrchní i spodní desku. Bez tohoto špalíčku by housle rozhodně nezněly.

Václav vidí budoucnost houslařství velice pozitivně. Výroba opravdu skvělých nástrojů narůstá a díky tomu mladík zažívá pocit nové éry houslařství. Na internetu se dají najít vyčerpávající informace o oboru i nekonečné množství skvělých fotografií nejvzácnějších houslí. Toto všechno pomáhá k osobnímu zlepšení. Z vlastní zkušenosti však Václav Pikrt ví, že nejlepší je neohlížet se ani doprava, ani doleva a jít si za svým.

Tagy:
umění výroba housle Česko řemeslo klenba houslař Václav Pikrt hudební nástroj Jan Baptista Špidlen