Jan Zdebor u modelu palivových tyčí pro jadernou elektrárnu VVER. Zdroj: Profimedia.cz
Politickými hrátkami a smutnou podívanou nazývá opakované odsouvání výběrového řízení na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech Jan Zdebor, přední český odborník na jadernou energetiku, proděkan pro spolupráci s praxí Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni.
Tvrdí, že váhání, zpožďování a tedy nemožnost nahradit dosluhující zdroje a technologie může mít dopad na celou českou společnost. Například ve snížení životní úrovně, do níž patří spolehlivé a zajištěné dodávky elektrické energie a tepla pro domácnosti.
„Slýcháme, že svět se nezboří, když výstavbu nového jaderného zdroje odložíme. Ale něčím to budeme muset nahradit. A obnovitelné zdroje energie to nebudou, protože to nezvládnou,“ říká Jan Zdebor v otevřeném rozhovoru pro CNN Prima NEWS. V něm rozebírá i bezpečnostní rizika dodavatelů nejen pro Dukovany. Mluví též o dopadech na český průmysl a vysoké školství. Podivuje se nad tím, že se nikdo nepodivuje nad nebezpečností dodávek plynu.
Jaký dopad by mohlo mít na Česko odložení dostavby jaderné elektrárny Dukovany?
Česká republika patří mezi státy s vysokou životní úrovní. K té, kromě jiného, patří spolehlivé zajištění dodávek elektrické energie a také tepla pro velkou část domácností, které jsou napojeny na centrální zdroje vytápění. To nám v dostatečné míře zajistily předchozí generace vybudováním skvělé sítě elektráren. Uhelných i jaderných. Žijeme ale v době, kdy tyto zdroje stárnou a klimatické změny zesilují tlak na udržitelnou energetiku. Jak Evropská unie, tak Česká republika si daly cíle, které vyžadují postupné zavírání uhelných elektráren a už víme, kdy od uhlí odejdeme. Kromě jiného i z důvodu, že uhlí dochází. Ale i naše jaderné elektrárny stárnou a bude nezbytné nejprve ty dukovanské a později i temelínské bloky nahradit. Máme sice přijatou Státní energetickou koncepci a na ni navazující Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky, ale cíle v nich postavené už dávno neplníme. Občas slýcháme, že svět se nezboří, když výstavbu nového jaderného zdroje odložíme. Ale něčím to budeme muset nahradit. A obnovitelné zdroje energie to nebudou, protože to nezvládnou. Takže plyn. Ten ale budeme muset dovézt se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
Jan Zdebor (70 let)
Československý a později český odborník na jadernou energetiku. Bývalý technický ředitel ŠKODA JS. V době, kdy řídil oddělení Vývoje a Konstrukce ve Škodovce, vedl zejména vývoj nových generací mechanismů řídících tyčí pro reaktory VVER 1000 i VVER 440. Později zjišťoval jejich realizaci na všech českých, slovenských, maďarských a ukrajinských jaderných blocích.
Publikoval desítky odborných článků na mnoha mezinárodních konferencích a v odborných časopisech.
V současné době působí jako proděkan pro spolupráci s praxí Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni. Také je vedoucí oddělení Jaderné energetiky na Katedře Energetických strojů a zařízení.
Proč vláda výběrové řízení na dostavbu Dukovan opakovaně odkládá? V čem je problém? Nebo jde o tzv. politické hrátky?
Je to smutná podívaná. Skupina odborníků v ČEZu zodpovědně připravila podmínky už druhého výběrového řízení na dodavatele nového jaderného zdroje, ale najednou, místo přijetí rozhodnutí slyšíme, že tendr připraven není. Nebo dokonce, že je připraven účelově! Takže jiné než politické hrátky v tom být ani nemohou.
Nebo na sebe nikdo nechce vzít zodpovědnost před podzimními parlamentními volbami?
To je zcela evidentní. Blížící se volby a možnost, že vyhlášení tendru opozice zneužije, místo aby jej podpořila, se může stát bičem na současnou vládní koalici.
Dá se to říct otevřeně, že tendr nebude jen o penězích, ale také o tom, kdo s kým?
Určitě ano. Najednou se objevila jakási zásadní bezpečnostní rizika. Je zajímavé, že ti, kdo se jimi zaštiťují vzhledem k potenciálním dodavatelům nových jaderných zdrojů, už je neskloňují vzhledem k plynu, který je technicky jedinou variantou v případě zpoždění výstavby těchto nových jaderných zdrojů.
Jaké jsou možné varianty dostavby Dukovan?
Objektivně vzato jich může být více. V posledních týdnech jsme je slyšeli z úst pana ministra (průmyslu a obchodu Karla Havlíčka), že takzvaná varianta 3+2 by se mohla zdát průchozí, ale i ta je nyní opět silně zpochybňována.
A jaké tedy nepřicházejí vůbec v úvahu?
Stát se může cokoliv. Vláda se může tzv. pochlapit a nechat na ČEZu, aby přizval do tendru všechny uchazeče, se kterými vedl předběžné rozhovory. Nebo podlehne hrubému politickému nátlaku části opozice a vyloučí Rusko a Čínu. Nebo zvolí kompromisní řešení a povolí účast ostrakizovaných firem v konsorciích. Vůbec nejhorší je možnost, že se lekne politických důsledků a odloží tendr až na dobu po volbách. Tedy nejméně o dva roky.
Ideální řešení asi neexistuje. Mohla by se mu blížit zatím upozaďovaná varianta se zakoupením špičkového projektu jaderného ostrova a výstavbu realizovat českými subjekty včetně dodávek většiny technologie.
Existuje pro Česko ideální řešení jak z hlediska bezpečnostního, tak i technologického a ekonomického?
Ideální řešení asi neexistuje. Stejně jako jiné země, které si vybraly cestu jádra, musí i Česko najít nějaké řešení, které může být kompromisem. Ale v současné zjitřené době to nebude jednoduché rozhodnutí. Pro rozhodování o tom, jakou cestou se vydat, je důležité mít k dispozici podrobnou analýzu všech souvisejících podmínek. To znamená mít informace nejen o nákladech na vlastní výstavbu, ale i o možnosti zapojení českých firem, českých výzkumných ústavů, či českých vysokých škol. A nejen po dobu výstavby, ale i po celou dobu předpokládaného provozu a vyřazování. Při požadované životnosti nového bloku 60 let jde se započtením doby přípravy a vyřazování z provozu o dobu 80 a více let! To jsou nejméně čtyři generace techniků. A ti, kteří se výstavby nového jaderného zdroje zúčastní se při tom hodně naučí, ale musejí dostat šanci!
Mluvíte o zapojovaní českých ústavů, firem, škol. Mají na to? Dokázaly by to?
S tím řešením souvisí upozaďovaná varianta, která by se k ideálnímu řešení mohla nejvíce blížit. Zakoupit špičkový projekt jaderného ostrova, doprojektovat turbínový ostrov a ostatní zařízení elektrárny českým Energoprojektem a výstavbu realizovat českými subjekty včetně dodávek většiny technologie. O stavební části nemluvím, tu, jak předpokládám svěří českým firmám každý potenciální „výherce“. K tomu, zdá se, chybí odvaha na všech úrovních, a tak je neustále zdůrazňováno, že to už dnes nejde, že je jiná doba. Není! Jadernou elektrárnu musí někdo postavit a pro Česko je nejlepším řešením, když to budou převážně české firmy.
Nemůže při neustálém „váhání“ vlády dojít ke ztrátě důvěry u zahraničních partnerů? A pak bude problém najít někoho, kdo by Dukovany dostavěl?
Myslím, že ke ztrátě důvěry začíná docházet už nyní, kdy vzkazujeme potenciálním účastníkům přes média, koho oslovíme a koho ne.
Dá se vyčíslit ekonomicky, na kolik takové průtahy do budoucna vyjdou?
To je naprosto správná otázka. Měla by být k dispozici taková analýza, která by souhrnně vyhodnotila, jaké ztráty pro Českou republiku jako zemi, ale i pro její firmy takové opakované váhání přináší. A tu by měli mít ministři před očima při úvahách o politickém odložení tendru.
Nejde jen o samotnou elektrárnu, ale také navazující oblasti. Jak je na tom nyní české vysoké školství se schopností připravovat nové odborníky pro provoz a údržbu stávajících jaderných elektráren?
České vysoké školství se zatím nachází ve stavu, kdy dokáže připravovat kvalitní odborníky jak pro průmysl, tak pro provozovatele jaderných elektráren. Je ale zřejmé, že váhání a odsouvání tendru se projevuje i v zájmu studentů o tyto technicky zajímavé a pro společnost potřebné obory. Zrušení minulého tendru se okamžitě projevilo v poklesu zájmu studentů. Ani teď není situace růžová. Dosluhující generaci odborníků, kteří jsou ještě schopni své znalosti předávat, je nutné nahradit novou krví. Jasná pozice vlády a vyhlášení výběrového řízení se rozhodně projeví i v této oblasti.
Měla by být k dispozici taková analýza, která by souhrnně vyhodnotila, jaké ztráty pro Českou republiku jako zemi, ale i pro její firmy takové opakované váhání přináší. A tu by měli mít ministři před očima při úvahách o politickém odložení tendru.
V jakém stavu je současný český jaderný průmysl? Dokázali by domácí dodavatelé postavit nové jaderné bloky?
Na základě mých celoživotních zkušeností a znalosti českého průmyslu jsem hluboce přesvědčený, že český průmysl takový potenciál má. Firmy jako ŠKODA JS, Doosan Škoda Power, ZAT Příbram, Sigma Group, armaturky a další se už nyní podílejí na dodávkách pro jaderné elektrárny a jejich kompetence se nejen zachovaly, ale v řadě oborů také výrazně zlepšily.
Co je třeba udělat pro to, aby český jaderný průmysl i školství přežily do výstavby nových bloků?
Vyhlásit tendr a dát jim šanci. Bez náročné práce noví odborníci ani firmy nevyrostou…
Mohlo by odložení tendru způsobit jejich kolaps, až krach?
Případné odložení tendru se jistě na jejich kondici projeví. Aby přežily, budou muset hledat obživu jinde. A jak by se to komu podařilo, by ukázala až budoucnost.
Jsou všechny uvažované či nabízené technologie rovnocenné z hlediska možného zapojení českého průmyslu do dodávek do třetích zemí?
Český průmysl má nejvíce zkušeností s technologií VVER, vodo-vodních energetických reaktorů. Na ní v minulosti tzv. vyrostl a díky podpoře provozu současných šesti bloků v Česku, ale i v ostatních zemích, si své kompetence udržuje. Nejde však jen o technologii VVER. Například ŠKODA JS vyrábí vnitřní části již pro třetí jadernou elektrárnu s francouzskými bloky EPR, ZAT Příbram dodává části řídících systémů pro několik různých elektráren, Sigma Group instaluje čerpadla pro stávající i nové bloky především VVER a tak bychom mohli pokračovat. Nesrovnatelně větší objem dodávek by ale české firmy měly samozřejmě pro bloky VVER.
Jak složitý by byl přechod českého průmyslu a školství k jiným typům reaktorům než VVER, které firmy stavěly a udržují je?
Pokud by se jednalo například o francouzský typ EPR, tak s tím už nějaká zkušenost je. Má ji ŠKODA JS s výrobou vnitřních částí reaktoru, ale i ZAT Příbram dodával v nedávné minulosti své systémy pro francouzské jaderné elektrárny. Takže tam technický problém nevidím. U jiných typů by mohla nastat komplikace například u rozměrů v palcích místo milimetrů. Problém ale není ani tak v složitosti jiné technologie, jako v tom, co by potenciální dodavatel jiných typů reaktorů u českých firem vůbec objednal.
Historická spolupráce byla vždy korektní a dosud z ní naše firmy i výzkumné ústavy těží. Tam, kde bychom se mohli obávat, tj. v dodávkách plynu, tak tam se nebojíme.
Lze vyčíst, jak se čeští zástupci jaderného průmyslu a školství dívají na priority hledisek při výběru dodavatele technologie?
Nemohu mluvit za celý český jaderný průmysl, ani za celé školství. Mohu říci jen svůj názor, který mohu opřít o své pracovní zkušenosti jak v průmyslu, tak v akademické sféře. V současnosti zdůrazňovaná bezpečnostní kritéria a z nich pramenící možná omezení některých účastníků nikdo srozumitelně a věrohodně nepopsal. Politická klišé, která ještě někteří rádoby bojovníci za naši svobodu halí do jakýchsi tajných hávů, jsou zjevně účelově vykonstruovaná a s realitou nemají moc společného. Výstavba a zejména provoz našich bloků v Dukovanech a Temelíně jasně ukazují, že žádná závislost naší republiky na zemi původu technologie není. Naopak historická spolupráce byla vždy korektní a dosud z ní naše firmy i výzkumné ústavy těží. Tam, kde bychom se mohli obávat, tj. v dodávkách plynu, tak tam se nebojíme.
Takže jaké jsou priority a výhodnost pro Česko?
Bezpečný a technicky pokročilý projekt, práce pro český průmysl, výzkumné ústavy a vysoké školy a z toho vyplývající transfer know-how, zajištěnost dlouhodobého servisu českými firmami a odpovídající cena.
