Petr Chromek v roce 2001 u soudu Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Měla to být jedna z razií, kterých pražští policisté na sklonku devadesátých let zažívali opravdu hodně. Cílem byla skupina vyděračů. Když policisté v čele s Jiřím Linhartem vyrazili k jednomu z panelových domů na pražském Žižkově, byli dobře vyzbrojeni. Nikdo z nich ale netušil, že zbraně skutečně budou potřebovat. Jeden z pachatelů začal na chodbě domu střílet jako smyslů zbavený. Bylo mu jedno, jestli jde o znepřátelený gang nebo policisty. Zasahující Jiří Linhart přestřelku nepřežil. Příběh vám redakce CNN Prima NEWS přináší v seriálu Zvlášť závažné zločiny, který pojednává o největších kriminálních případech od začátku tisíciletí.
Pro čerstvě povýšeného nadporučíka Jiřího Linharta to měl být tehdy jednoduchý úkol. Se svým týmem byl vyslán na pražský Žižkov. Tam se v měl totiž v bytě ukrývat Petr Uhlíř, kterého kriminalisté chtěli zadržet. Šlo o člena gangu vyděračů, který v Praze terorizoval podnikatele. S falešnými policejními průkazy je unášeli, mučili elektrickým proudem a dožadovali se hesel k trezorům nebo bankovním účtům. Dne 23. dubna roku 1998 tomu ale policisté měli učinit přítrž.
ČTĚTE TAKÉ: Pomsta za bratra: Šílený střelec Musela popravil manažery v továrně. Pak všechny šokoval dál
Razie probíhala od rána na několika pražských adresách. Mimo jiné i v panelovém domě naproti hotelu Olšanka v Praze 3. Tuhle adresu velitel akce přidělil právě partě kolem nadporučíka Linharta. Rozmístili se na chodbě před bytem a vyčkávali. Byt měl před sebou zamknuté mříže, ale kriminalisté tušili, že podezřelý Uhlíř je uvnitř. Museli být tedy opatrní.
Členové gangu často bývali ozbrojení. Policisté proto stáli před bytem na schodišti vedoucím do horního patra i o patro níže. Problém byl v tom, že když Uhlíře nepotkali přímo na chodbě, museli počkat na příjezd vyšetřovatelky, která měla povolení k domovní prohlídce. Rozkaz z vysílačky, kterou měl jeden ze členů policejního týmu u sebe, zněl jasně: Musí počkat.
Volání o pomoc
Petr Chromek se pohyboval na hraně zákona už od svého mládí. V sedmnácti byl poprvé trestaný. Tehdy šlo jen o ukradená autorádia, brzy se ale pražskou galerkou dokázal vyšplhat výš. Využíval hlavně své záliby ve zbraních. Ačkoliv neměl zbrojní průkaz, vlastnil hned několik pistolí. Do nich často používal i speciální, zakázané náboje tvrzené ocelí. Ty dokázaly snadno prostřelit i policejní neprůstřelné vesty.
Onoho čtvrtečního rána právě vstával, když mu zazvonil telefon. Volala jeho vyděšená známá. Šlo o partnerku Uhlíře, která Chromkovi volala o pomoc. Před jejich bytem se prý pohybují muži v černém oblečení a není si jistá, zda jde o policisty. Petr Chromek na nic nečekal, jelikož mohlo jít o členy konkurenčního gangu. Rozhodl se jednat. Navlékl se do dlouhého kabátu, pod který schoval dvě pistole. Zavolal si taxík a do ucha zastrčil malé sluchátko od mobilního telefonu, který také schoval pod kabát. Po cestě ještě obvolával své známé, zřejmě chtěl sehnat nějaké posily. U nikoho ale nepochodil.
Petr Chromek se vždy rád předváděl. V partě gangsterů se vždy jako jeden z prvních uchyloval k násilí. Byl přesvědčený, že je to ten nejlepší způsob jak ostatní ohromit. Ten den se mu to bohužel povedlo dokonale. I přesto, že byl sám, rozhodl se jednat. S přítelkyní Uhlíře, před jehož bytem čekali policisté, byl díky svému mobilnímu telefonu v neustálém spojení. Ta nic netušící policisty sledovala dveřním kukátkem a Chromek tak přesně věděl, kolik jich před bytem číhá. Dokonce měl povědomí i o přesné pozici každého z nich.
Poprava na chodbě panelového domu
Když policisté uslyšeli výtah, zřejmě si mysleli, že přijíždí posily. Místo toho ale ze dveří výtahu vyšel Chromek a rovnou začal do policistů pálit. Jednoho z nich trefil do samopalu, který kriminalista držel na hrudi, čímž si zřejmě zachránil život. Další rána ho však trefila do nohy.
Jiřího Linharta Chromek čtyřikrát vážně postřelil. Vystřelil celkem osmkrát, přičemž šestkrát zasáhl cíl. Pak zmizel ve dveřích bytu, který Uhliř s družkou stačili otevřít. Policisté utíkali o patro níž, volali posily a sanitku si přivolali telefonem v jednom ze sousedních bytů.
Chromek zatím stačil zkontrolovat tělo Jiřího Linharta. Policista byl tou dobou už v bezvědomí. Střelec se mu nesnažil pomoc, pouze mu chladnokrevně odebral zbraň a služební průkaz. V tu chvíli muselo být zločinci už jasné, že pálil do policistů. Pistole i služební průkaz vyhodil z okna bytu a lehl si na zem. V tu chvíli ale už byli policisté zpět před bytem a vyzývali jeho obyvatele, aby zahodili zbraně a vyšli ven.
Přivolaní záchranáři už nadporučíku Linhartovi nedokázali pomoci. Jeho kolega skončil v nemocnici s vážně poraněnou nohou. Chromek u výslechu tvrdil, že ho vůbec nenapadlo, že by mohli před bytem jeho známých čekat policisté. Prý byl přesvědčen, že jde o členy ruskojazyčného gangu. U soudu si nakonec vyslechl trest odnětí svobody v délce 22 let.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Romy nahnali do řeky, aby se utopili. Třicet let od první rasové vraždy v České republice
