Střelba v Bratislavě byla nejspíš činem z nenávisti
Na veřejnost unikl dopis na rozloučenou Juraje K., který minulý týden ve středu zastřelil před bratislavským LGBT+ barem dva lidi a jednoho člověka zranil. Psaní objevili policisté jen pár hodin po odhalení pachatele. Vrah v něm píše o svých emocích, důvodech, které ho k činu vedly, a zmiňuje se i o ženě, do které byl zamilovaný.
„Přichází čas, kdy vyjdu ze dveří svého bytu a zaútočím na nepřítele vším, co mám. Celou svou silou. Udělám to s úsměvem na tváři a s vědomím, co to pro zbytek mého života bude znamenat,“ začíná Juraj svůj dopis, který zanechal ve svém bytě spolu se střelnou zbraní.
Podle svých slov věřil, že svým činem Slovensku a jeho občanům pomůže. „Prosím, nebuďte smutní. To, co dělám, nedělám pro sebe. Dělám to, protože vím, jaké plány mají naši nepřátelé. Dělám to pro svůj národ, pro svoji rasu,“ píše Juraj a dodává, že nepociťuje žádnou lítost.
Střelba v LGBT baru v Bratislavě byl terorismus. Vyšetřovatelé vraždu dvou lidí přehodnotili
Středeční vraždu dvou mužů před podnikem navštěvovaným lidmi z komunity LGBT+ v Bratislavě se bude nově vyšetřovat jako terorismus. Informovala o tom v pondělí slovenská média s odkazem na mluvčí slovenské speciální prokuratury úřadu Janu Tökölyovou.
„Nemám výčitky svědomí. Každý člověk si v životě musí vybrat svoji cestu. Já jsem si vybral cestu boje proti židovský nepřátelům a jejich kolaborantům. Jsem se svou cestou spokojený, nemám k ní žádné výhrady,“ dodává podle deníku Nový čas.
Jediné, čeho litoval, mělo být to, že neuvidí následky svého vraždění: „Jsou ve mně jenom dvě emoce. Radost z toho, že se mi naskytla takováto příležitost zaútočit na tento okupační židovský systém a smutek z toho, že nebudu naživu, abych viděl svět po porážce našeho nepřítele.“
Ve svém dopise se vrah nezmiňuje jen o sobě a svých pocitech, ale také o jiné ženě. „Nikdy jsem jí nic neřekl. Její jméno sem nenapíšu, protože to nemá smysl. Nikdy jsem neměl odvahu jí říct, co jsem měl na mysli, a proto mi nepřijde vhodné ji do tohoto zatahovat. Její jméno odejde se mnou. Ale pro tu, jejíž jméno znám jen já, si přeji jen to nejlepší, dlouhý, plodný a úspěšný život, bez obav a smutku. To je všechno,“ napsal.
Dodal, že nadešel jeho čas: „Čas přestat klečet a postavit se na vlastní nohy. Čas vykročit vpřed a bojovat, i kdybych měl být poslední Evropan, co to udělá. Ale já vím, že nebudu. I po smrti budu nadále s vámi, jenom ne fyzicky. Vzpomínky, zážitky, ty zůstanou navždy. Na zemi se už neuvidíme, ale já na vás budu čekat na druhé straně, ať už je to kdekoliv. Určitě se znovu uvidíme,“ uzavírá Juraj svůj poslední dopis.
