Komunisté chtěli vznik Československa slavit už 14. října. Kvůli demonstraci a stávce
Předčasné vyhlášení republiky na Senném trhu v Ostravě Zdroj: archiv města Ostravy
Je nepopiratelnou skutečností, že pracující vyhlásili u nás republiku o 14 dní dříve, než se k tomu odhodlala česká buržoazie, uvádí se v knize Dokumenty moderní doby, kterou připravil Státní ústřední archiv v Praze roku 1978. Touto argumentací se komunisté několikrát pokusili přesunout oslavy vzniku Československa z 28. října na 14. října.
Den vzniku samostatného československého státu je oslavován 28. října. Už v roce 1925 při projednávání zákona o svátcích a památných dnech ale přišel komunistický poslanec parlamentu Edmund Burian s návrhem, aby byl svátek 28. října zrušen a nahrazen oslavami 14. října. Nový svátek by přitom nesl název Den generální stávky za Československou socialistickou republiku.
Jako bonus svátky Lenina i Marxe
Burianův návrh neprošel, stejně jako jeho další nápady na státní svátky, které s vážnou tváří přednesl na parlamentní schůzi 21. března 1925. Burian plánoval: „Památnými dny v Československé republice jsou – Den Karla Liebknechta a Rosy Luxemburgové 15. ledna, Den Leninův 21. ledna, Den Karla Marxe 14. března, Den Pařížské komuny 18. března, 1. května, Den Jana Husa 6. července, dožínky poslední neděli v srpnu, Den generální stávky za čsl. socialistickou republiku 14. října a Den ruské proletářské revoluce 7. listopadu.“
Čtěte také
Komunisté se k návrhu přesunout svátek vzniku republiky z 28. na 14. října ale mnohokrát vrátili po převzetí moci v roce 1948. A třeba kniha Dokumenty moderní doby, kterou připravil Státní ústřední archiv v Praze roku 1978, hlásala: „Je nepopiratelnou skutečností, že pracující vyhlásili u nás republiku o 14 dní dříve, než se k tomu odhodlala česká buržoazie.“
Předlistopadový režim si úplně nevymýšlel. Vsadil totiž na historickou událost, která je dnes takřka zapomenuta. Takzvaná Socialistická rada, kterou tvořili předáci Českoslovanské strany sociálně demokratické a České strany národně sociální, totiž vyzvala lid, aby 14. října 1918 demonstroval proti vývozu potravin z českých zemí. Poslední zbytky zásob tehdy rakouské úřady posílaly z Prahy či Brna přednostně na frontu a české obchody byly stále prázdnější.
Pokus předběhnout Masaryka
Pouhá stávka proti nefungujícímu zásobování se ale Socialistické radě zdála příliš malým gestem, doba podle nich nazrála k větším činům. Jinými slovy, socialisté chtěli slíznout smetanu dříve než liberální a konzervativní strany včetně exilu v čele s T. G. Masarykem, a tak se v rámci generální stávky prostě rozhodli vyhlásit Československo. Hrálo se přece o vděk národa na další desetiletí, možná staletí.
Domácí odboj čili Národní výbor se o plánovaném kroku levice dozvěděl jen náhodou v podvečer 13. října, a to během rozhovoru jednoho z vůdců výboru Karla Rašína s důstojníkem pražského velitelství, jenž byl zasvěcen do plánů Socialistické rady. Zděšený Rašín prohlásil akci za „nezodpovědné hazardérství s životy obyvatel“ a také za hanebnou zradu, ihned vyhledal sociálnědemokratického předáka Františka Soukupa a údajně mu řekl: „Ano, já se nebojím. Já se dám zítra zastřelit, ale musím vědět, proč to dělám a jaký to má účel. A já musím také vědět, proč má dojít ke krveprolití a proč se mají dát zastřelit také jiní.“
Unavení cenzoři připustili i socialismus
V Praze v ty dny sloužily pohotovost německé a maďarské vojenské oddíly a český místodržitel Coudenhove byl rozhodnut vojensky rozdrtit jakýkoli pokus o likvidaci monarchie. Soukup se napřed vymlouval, že akce je dílem radikálního křídla sociální demokracie vedeného Bohumilem Šmeralem, a nakonec slíbil, že se Československo vyhlašovat nebude. Rašín poté zburcoval dlouho budovaný systém „alarm“, což byla soustava telefonických, cyklistických i běžeckých spojek, takže většina českých i moravských měst se ještě ten večer dozvěděla, že Národní výbor ani exil zatím v průběhu „potravinové demonstrace“ s vyhlášením Československé republiky nepočítají.
Čtěte také
V Praze proto 14. října 1918 Československo vyhlášeno nebylo, během demonstrace zaměřené proti vývozu potravin ale řečníci odvážně mluvili i o budoucím československém státě. A to dokonce o socialistickém Československu. Cenzoři už neměli příliš sil, takže komentář k demonstraci na titulní straně Lidových novin z 15. října dokonce připouštěl, že se Československo skutečně může stát socialistickou zemí.
„Koho si český lid do zákonodárného shromáždění zvolí, ten bude rozhodovat o českém státním zřízení, a jak toto shromáždění rozhodne, takový československý stát bude. Budou-li socialisté většinou zákonodárného shromáždění, bude československý stát socialistický podle jejich programu a na ostatních bude podřídit se,“ přemítal komentátor Lidových novin (podepsán pouze značkou H) třináct dnů před skutečným vznikem Československa.
Ostrava předčasně vyhlašuje republiku
Informace o tom, že se při demonstracích 14. či 15. října 1918 nemá vyhlašovat samostatné Československo, ovšem do některých měst z Prahy nedošla. „Účastníci stávky v úterý 15. října 1918 v dopoledních hodinách na Senném trhu v Ostravě proto veřejně vyhlásili svobodný československý stát, který bude organizovaný dle socialistických zásad. Na náměstí tak zaznělo, že vznikla Československá socialistická republika,“ informuje ostravský městský archivář Martin Juřica. Senný trh byl proto později přejmenován na náměstí Republiky.
Když se později převážně sociálnědemokratičtí řečníci z Ostravy dozvěděli, že vznik republiky se „prozatím odkládá“, bylo vyhlášení samostatného státu zase odvoláno. Republika byla v předstihu založena také v Chocni, Jindřichově Hradci nebo Písku, tam již 14. října. „Právě v tomto okamžiku v Praze na Staroměstském náměstí vyhlašují Československou republiku a já ve vší formě vyhlašuji republiku v Písku,“ hřímal z balkonu písecké radnice socialista František Hanzlíček.
Čtěte také
I v Písku už bořili monarchii
Starosta Písku dal vzápětí vyvěsit české prapory a asi čtyři tisícovky lidí na náměstí srdnatě pěly písně Hej Slované a Kde domov můj a poté se všichni odebrali k budově c. k. okresního hejtmanství, kde počali ničit symboly rakouského mocnářství. A v městském sadu následně vysadili tři lípy svobody na paměť založení republiky. Jenže ještě ten den vpodvečer i v Písku s překvapením zjistili, že Praha jaksi nepovstala. A že tedy republiku vyhlásili omylem.
Písecké demonstranty na to údajně upozornili cestující, kteří vystoupili z pražského rychlíku a podivili se oslavám. To už úřady posílaly do města uherský vojenský oddíl z Plzně a František Hanzlíček byl zatčen. Mohlo to skončit vlastizradou a trestem smrti od polního soudu, každý už ale věděl, že monarchie to má spočteno, a vyšetřovalo se proto liknavě. Starosta nakonec dostal za vyvěšování praporů jen finanční pokutu 200 korun.
Řval jsem, až mě v krku bolelo
„Předčasné prohlášení Republiky československé bylo zdejším obecenstvem přijato s velkou radostí v prvním návalu pocitu nového štěstí,“ stojí dodnes v Pamětní knize města Písku čili v městské kronice. A městem také už v půlce října začala kolovat následující lehce ironická básnička: „Písku starý, Písku milý, / v blažené dnes tomu chvíli, / z měst měls první elektriku, / teď zas první republiku.“
V ostravském archivu se pak k předčasnému vyhlášení republiky z 15. října 1918 dochovalo unikátní svědectví jistého Josefa Gurného: „A furt se provolávala republika, na Sennym trhu i na rynku. Ať žije Československa republika! Ja sem řval, až mě v krku bolelo. Nakonec s jakymsi posvatnym nadšenim se začalo zpivat: Kde domov muj.“
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
