Slavomír Badžo (45) je starostou obce Stráne pod Tatrami, ve které žije necelých 200 Slováků a nejméně 2 100 Romů. Ti druzí také v chatrčích ze dřeva a plechů, bez toalet, vody a elektřiny. Starosta si ovšem postavil luxusní dům. „Vždycky jsem chtěl žít jako gadžové. Ve třídě nás bylo asi 25 Romů a pět bílých, a já se snažil být lepší než ten nejlepší gadžo,“ vzpomíná Badžo v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
V letošních podzimních komunálních volbách bylo na Slovensku zvoleno 52 romských starostů. Jací jsou dnešní slovenští Romové?
Trochu mi vadí, že jsou hodně zaměření jen na sebe. Je už ale taková doba, teď se vůbec nenosí brát si příklad z majority. Podle mě to není dobrý postoj.
Proč?
Protože se toho ještě musíme hodně naučit, třeba jak úspěšně vládnout slovenským obcím. Dneska do naší školy chodí jen Romové, bílí sousedi děti vozí do Kežmaroku anebo jinam. Když jsem v osmdesátých letech začal chodit do školy, v každé třídě bylo alespoň pět gadžů. A já jsem chtěl být vždycky lepší než ten nejlepší z gadžů, takže když bílá spolužačka dostala jedničku, hned jsem makal, abych dostal čtyři jedničky za sebou. Tak jsem to cítil, pořád soupeřit s těmi nejlepšími.
Rodiče tu ctižádost podporovali?
Bohužel, ne. Spíš mě shazovali, že si hraju na bílé, ale nedal jsem na jejich řeči. Chtěl jsem poznat bílou mentalitu, vžít se do ní. A udělal jsem dobře, získal jsem maturitu a teď si dělám bakaláře. Mám pěkný dům, dobré auto, děti také studují.
I v majoritě se dá narazit na velmi špatné lidi.
To je jasné, že jsou i špatní gadžové. Proto my Romové musíme bílé poznat hodně zblízka, abychom se naučili rozeznávat, který gadžo je opravdu dobrý. Mám takovou zkušenost, že kdo z našich neumí s majoritou jednat, často naletí podvodníkům.
Obec Stráne pod Tatrami s romskou osadou. Zdroj: Ivan Motýl
Obec Stráne pod Tatrami s romskou osadou. Zdroj: Ivan Motýl
Starosta gadžo nás zklamal
Dům jste si postavil přímo v osadě, proč? Stojí tady spousta chatrčí, ve kterých Romové žijí jak ve středověku. Takovou bídu jsem dlouho neviděl.
My Romové držíme hodně při sobě, víc než naši lidé v Čechách. V osadě mám velkou rodinu, vlastně se dá říct, že většina Romů je tady nějak spřízněna, nechtěl bych opouštět svůj domov.
Omlouvám se, jako starosta jste nyní veřejná osoba, tak se musím zeptat, kde jste vydělal peníze na luxusní dům, jeho vybavení, auto a tak dále?
Vydřel jsem to. Sedmnáct let jsem makal v Čechách ve stavebnictví. Bagrista, strojník, všechno možné. Měl jsem štěstí, že můj strejda byl už v Čechách zavedeným předákem a jednou mě přibral do party. Praha, jižní Čechy, poznal jsem celou republiku.
Než jste po volbách začal řídit obec Stráne pod Tatrami, starostoval tady Rastislav Sloveňák. Kandidoval znova, proč už od od Romů nedostal důvěru? Je mi jasné, že v obci, kde 93 procent obyvatel tvoří Romové, o volebním výsledku jednoznačně rozhodují hlasy z osady.
Gadžo nás zklamal, tak jsme se rozhodli vzít vládu do svých rukou. A já mám v osadě velký vliv i velkou důvěru. Na Slovensku je nyní 177 obcí anebo městských obvodů, v nichž tvoří Romové většinu. Zatím jsme získali 52 starostů a k nim stovky zastupitelů. Zastávám funkci okresního předsedy Strany romské koalice, tak jsem před volbami objížděl osady, kde se zatím naši lidé bojí vládnout. A přesvědčoval je, aby se o to pokusili. Je to normální, že tam, kde žije 80 anebo 90 procent Romů, se musíme naučit dělat i samosprávu.
Černoši mají Obamu, i Rom bude prezident
Odstupující starosta Rastislav Sloveňák řekl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS, že Romové z osady na řízení obce nemají dostatečné vzdělání. Prorokuje, že to nezvládnete, že Stráne pod Tatrami přivedete ke krachu a obec bude muset dostat dočasnou státní správu. Nelíbí se mu také, že v zastupitelstvu údajně převažují Romové, kteří mají pouze základní vzdělání.
V Čechách se říká, že žádný učený z nebe nespadl. Romové na Slovensku si berou příklad z amerických černochů. Ti byli také napřed utlačovanými a nevzdělanými otroky, dneska jsou to právníci, doktoři, bankéři, filmové hvězdy, na co si vzpomenete. Romové jdou stejnou cestou. Černochům ta proměna trvala víc než sto let, od zrušení otroctví v roce 1865, takže musíme být trpěliví. Zatím máme padesátku starostů, po příštích komunálních volbách jich bude třikrát tolik. Ve volbách v roce 2024 se romská strana už na sto procent probojuje i do parlamentu, naše sebevědomí se zvedá každým dnem.
Romů na Slovensku přibývá, Atlas romských komunit slovenského ministerstva vnitra uvádí číslo 440 tisíc. Porodnost je vyšší než u Slováků, takže asi bude pořád více obcí, kde se romská menšina stane majoritou. Zvolí si jednou Slovensko i romského prezidenta?
Opět si bereme příklad v Americe, kde se černoši prezidenta nakonec dočkali. Když to dokázal Barack Obama, i na Slovensku to nějaký Rom jednou dotáhne až na Bratislavský hrad, třeba za sto let. A když to bude hodně zajímavý kandidát, možná ani nemusíme čekat, až budou Romové tvořit většinu obyvatel na Slovensku. Už jsme přece měli prezidenta německého původu a nikomu to nevadilo. Rudolf Schuster (ve funkci v letech 1999–2004, pozn. red.) byl Manták, tedy karpatský Němec. Tak proč by to jednou nezvládl Rom?
Obec Stráne pod Tatrami od podzimních komunálních voleb řídí 45 letý romský starosta Slavomír Badžo. V osadě mu patří jeden z nejkrásnějších domů. Zdroj: Ivan Motýl
Obec Stráne pod Tatrami od podzimních komunálních voleb řídí 45 letý romský starosta Slavomír Badžo. V osadě mu patří jeden z nejkrásnějších domů. Zdroj: Ivan Motýl
Žili jsme tu po generace s Němci
Když jsme u karpatských Němců, Stráne pod Tatrami také po staletí obývali spišští Němci. Až do jejich násilného vyhnání v letech 1945 až 1946, takže to dříve nebyly Stráne, ale obec nesla název Folvarky či Folberg. Mluvím o historické částí vesnice, která leží více než kilometr od osady, proto mě zajímá, zda tu Romové žili již před válkou?
Samozřejmě, my Romové jsme tady s Němci bydleli odjakživa, vyprávěli mi o tom prarodiče i rodiče. Co jsem slyšel, tak se nám tady s Němci žilo lépe než teď se Slováky. Dávali nám hodně práce, většina Romů z osady dělala pacholky na německých statcích, anebo jsme jinak spolupracovali. Žili tu romští kováři a další řemeslníci, mnoho Romů páslo Němcům dobytek. Některé ty dnešní chatrče v osadě jsou postavené ze zbytků roubených chalup, ve kterých jsme tady kdysi žili.
Co se vyprávělo o násilném odsunu místních Němců?
Bylo to smutné a naši lidé se po jejich vyhnání báli, kdo přijde místo nich. Jednu chvíli jsme dostali příslib, že se můžeme nastěhovat do těch statků po Němcích. Dobře jsme to tam znali, pracovali jsme pro ně celé generace, byl to skoro náš druhý domov. Bohužel, nakonec Slováci rozhodli jinak, a ty domy si vzali sami. A co se vypráví, tak z těch prvních dosídlenců šel docela strach, naši lidé se před nimi na nějaký čas raději stáhli do tatranských lesů.
Máte v obci pevné kořeny, i to je asi důvod, proč se nechcete odstěhovat?
Jsem tady doma. Občas také vzpomínám na jiná vyprávění předků o starých časech, těch před válkou. Celá osada se potkávala u jedné velké vatry, vařilo se ve společných kotlech, zpívalo se a hrálo. Mladí se tehdy museli umět postarat nejen o spoustu dětí, ale také o staré rodiče. Nikdo nedostával sociální dávky ani důchody.
Je odtud prý fantastický výhled na Vysoké Tatry, i když dneska jsou hory v mlze. Osada leží přímo pod Lomnickým štítem, na samé hranici Tatranského národního parku. Máte Tatry rád?
Příroda je tady krásná. A pravdou také je, že my Romové jsme dnes jediní skuteční Stránčané. Slováci tam dole ve vesnici, to jsou všechno přivandrovalci, přišli sem po válce z celé země. Náplava, jak se říká v Čechách, ani bývalý starosta není originál.
Chatrče chci zbořit
Kolik žilo Romů v osadě, když jste tady začal chodit do školy, tedy kolem roku 1983?
Maximálně 1 200, teď nás je hodně přes 2 000. Dětí přibývá, budeme stavět novou školu, grant už je přiklepnutý. Zatím se děti učí v kontejnerové škole.
Škola smontovaná z kontejnerů je nedůstojná, ještě hůře na mě působí strašlivá chudoba a bídné poměry ve zdejších chatrčích. Stojí jich tu desítky, některé ještě mají hliněné podlahy. Dočkají se ti chudáci lepšího bydlení?
Od prvního dne ve funkci na to myslím, jsem v neustálém v kontaktu s vedením Strany romské koalice a mnoha dalšími lidmi, kteří nám to pomohou změnit. Já bych ty chatrče zboural hned zítra, musím ale napřed postavit nové domy. V mnoha osadách na Slovensku už se to podařilo, stojí tam nové bytovky nebo třeba dvojdomky, chatrče šly k zemi. To jsou i moje hlavní předvolební cíle, se kterými jsem šel do boje o starostu. Dostat k lidem vodu a elektřinu, a také aby všechny rodiny měly záchod. Vyřešit to může jediné nová výstavba. Bohužel, řadu pozemků blokuje právě bývalý starosta, který je tady farmářem.
Obec Stráne pod Tatrami s romskou osadou. Zdroj: Ivan Motýl
Obec Stráne pod Tatrami s romskou osadou. Zdroj: Ivan Motýl
Čeští Romové se mají moc dobře
V České republice bylo podle romských organizací v podzimních komunálkách zvoleno jen 15 romských zastupitelů. Velké romské komunity v některých obvodech Ostravy, Brna, Mostu, Přerova, Chebu či v menších městech a obcích, jako jsou Osoblaha, Vítkov, Kolín, jsou politicky apatické. V Ostravě-Vítkovicích by stačilo na jeden mandát asi 200 romských hlasů, což by v obvodu nebyl problém, ale menšina tam vůbec nepostavila kandidátku. Čím si vysvětlujete nezájem českých Romů o samosprávy?
Oproti slovenským Romům si ti v Čechách žijí až moc dobře, a tak se jim prostě nechce dělat nic navíc. Ani stavět kandidátky, ona je to také dost velká práce. Romové v Čechách také nedrží tak při sobě jako my, dokonce ani v nejbližší rodině. Na Slovensku pořád platí, že manželka zůstává doma, stará se o děti a chlapovi uvaří, vypere, prostě se postará o živitele rodiny. V Čechách jsem viděl, že chlapi po práci musí do obchodu pro kus salámu. Dospívající Romové zase nechtějí večeřet s rodiči, raději se flákají po městě a zajdou někam na pizzu. Tady v osadě ještě naštěstí žijeme typickým venkovským způsobem života.
Jsou i jiné příčiny?
Mezi Romy v Čechách cítím velkou závist, někteří si závidí i nos mezi očima. A to je také velký důvod, proč nejsou schopni založit jednu silnou romskou stranu.
Příklad pro celou osadu
Až teď si uvědomuji, že se mnou celou hodinu mluvíte skoro bezchybnou češtinou.
Za sedmnáct let, co jsem pracoval v Čechách, se to prostě naučíte. V osadě se mluví romsky, to je náš hlavní jazyk. V některých rodinách téměř neuslyšíte slovenštinu, máme tady naštěstí mateřskou školku i komunitní centrum, kde se před nástupem do školy děti naučí slovensky.
Osadě se vyhýbají všechny turistické značky, i když jsme tady přímo pod Vysokým Tatrami. Kdyby z těch chatrčí nešla „hrůza“, asi by se zde dalo něco vydělat i na turismu. Jaká je v obci nezaměstnanost?
Odhadem 60 až 70 procent. Mrzí mě, že už se tolik nejezdí za prací do Čech ani jinam do zahraničí. Bývaly časy, že byste tu nenašel jediného chalana, všichni makali v Čechách. Teď už se tam všem nechce. Starší z mých synů už v Čechách dělá předáka, jde v mých stopách. Další syn bude letos maturovat jako poštovní manažer, dceru také čeká maturita na potravinářské škole. Je to o výchově, a já tady snad dávám příklad všem našim Romům. Když se někdo opravdu snaží, může to někam dotáhnout, a zároveň dobře žít i v romské osadě.
