Pospíšil: Muslimové čím dál víc diskriminují Židy. Češi nejsou víc rasističtí než jinde

V Praze se nedávno objevil nápis o rasismu na soše Winstona Churchilla. Jak velký problém je s diskriminací a rasismem v České republice?
U nás máme problém s rasismem hlavně vůči romské menšině a upozorňují na to i zprávy lidskoprávních organizací. Musím podotknout, že s tím však bojují všechny státy v Evropě, i když ty problémy nejsou tak velké jako v USA. Každopádně bychom před tím neměli zavírat oči. V Evropě jsou primárně tři menšiny, které zažívají diskriminaci.

Jaké?
V západní Evropě jsou to Evropané s tmavou barvou pleti, kteří mají předky Afroameričany. V poslední době také narůstá diskriminace vůči židovské menšině. Ve východní Evropě je ta diskriminace větší vůči romským menšinám. Projevuje se to například v oblasti zaměstnání, příslušníci menšin obtížněji získávají dobrou práci, mají problém si pronajmout byt.

Příslušníci menšiny, která zde hledá útočiště, diskriminují druhou menšinu

A co uprchlíci? Ti diskriminaci nezažívají?
Je to složité. Na jedné straně jsou vystaveni útokům a diskriminaci. Na druhou stranu některé menšiny, například muslimové, diskriminaci sami provozují. Hovoří se například o fenoménu, kdy se muslimští uprchlíci nepřátelsky vymezují proti židovské menšině. Příslušníci židovské menšiny čím dál více odcházejí z Evropy do státu Izrael. Ve Francii poklesla za posledních dvacet let židovská komunita o 10 procent. Je to paradoxní. Příslušníci menšiny, která zde hledá útočiště, diskriminují druhou menšinu.

4 fotografií

Churchill byl rasista, Black Lives Matter. Někdo posprejoval sochu v Praze

Domácí

Na soše Winstona Churchilla v Praze 3 se objevil červený nápis: „Churchill byl rasista, Black Lives Matter.“ Churchill byl britský premiér v letech 1940 až 1945 a 1951 až 1955. Proslul bojem proti fašismu, zároveň ale bývá vnímán kontroverzně kvůli obhajobě imperialismu a rasismu.

Diskriminují se Židé i v Česku? Nedávno se například řešilo, že se v českých knihkupectvích prodávala knížka Jedovatá houba z roku 1938, která je nacistickou protižidovskou propagandou.
To je samozřejmě nepřijatelné, ale je to jiná forma než na Západě. Neoznačil bych to přímo za útoky. Ve Francii se například útočí na synagogy, příslušníci menšin jsou přímo atakováni. Agentura EU pro základní lidská práva zjistila, že 40 procent Židů ve Francii uvažuje o emigraci.

Vietnamce si asociují jako pracovité lidi, kteří v 90. letech nabízeli levné oblečení

V České republice žije početná skupina Vietnamců a ta problémy s diskriminací tolik nemá. Z jakého důvodu?
Občas se namítá, že Češi patří k nejvíce rasistickým národům, tak já to vždy rozporuji. Není to pravda, je to hodně zavádějící. Co se týče soužití české a vietnamské menšiny, to soužití probíhá bezproblémově. Ukázal to i vývoj kolem koronavirové krize. Příslušníci vietnamské menšiny se velmi zapojili a ukázala se velká solidarita vietnamské menšiny.

Rasismus je problém i v Česku. Chybí osvěta, shodují se politici

Politika

V posledních dnech světem otřásají demonstrace proti rasismu, jež vyvolalo zabití černocha George Floyda. Nenávist a xenofobie jsou podle některých politiků problémem i v České republice. Diskusi rozvířil i nápis, který se objevil na soše Winstona Churchilla v Praze.

Čím to je?
Zkušeností. Češi vycházejí ze stereotypů, které nespravedlivě přenášejí na celé menšiny. U vietnamské komunity nejsou takové negativní zkušenosti – lidé si Vietnamce asociují jako pracovité, mají téměř nonstop otevřené obchody, v 90. letech nabízeli levné oblečení. Češi to vidí tak, že ne každý by byl ochotný mít 20 hodin denně otevřený svůj obchod s potravinami. Češi nejsou víc rasističtí než jiní Evropané, jsou to klišé.

Jak se dá proti rasismu bojovat?
Musí se s tím bojovat vzděláváním, integrací. Jedná se o velmi složitý problém, což můžeme vidět v USA. Je to nejstarší demokracie světa a doposud si s rasismem neporadila. Je to i na českých politicích, na ministrovi, který má na starosti lidská práva. Neexistuje jiný způsob než překonávat předsudky. Zamyslet by se měli také populističtí politici, kteří míří na laciná řešení. Politik by si měl být vědom své společenské odpovědnosti a přispívat k „obrušování“ těch propastí – ne přilévat olej do ohně. Někdo to zneužívá pro laciné politické body a to pak může vést k takovým hrůzám, jako byla druhá světová válka.